Říkalo se jí stříbrná pokladnice Českého království a bohatství, které tu proudilo, je patrné dodnes. Ohromný gotický chrám sv. Barbory pamatuje doby, kdy i kutnohorský řezník mohl díky penězům dosáhnout na šlechtický titul.

Vydejte se do středověkých uliček za tajemstvím, které se skrývá ve stříbrných dolech.

Trojici stříbrných prutů, jen tak trčících mezi kameny ze země, objevil mnich Antonín z nedalekého kláštera v Sedlci. Aby je ukryl před někým nepovolaným, přikryl je raději svojí kutnou. Právě kvůli tomu se městu, které tu pak vyrostlo, říká Kutná Hora.

Alespoň tak praví legenda. Daleko více než s kutnou má ale Kutná Hora společného s kutáním, tedy dolováním stříbra. Díky zdejšímu bohatství se toto město mohlo kdysi měřit i s Prahou a na zdejším panství se doslova přepisovaly dějiny Evropy.

Stopy po období velikosti a bohatství uchvacují svou krásou návštěvníky města dodnes, a není tedy divu, že je Kutná Hora zapsána na seznam světových památek.

Bohatství ležící v trávě Představte si, že se v okolních kopcích procházíte před nějakými tisíci lety. V té době by byla velká šance, že byste jen tak mezi kameny mohli skutečně objevit valouny stříbra či stopy stříbrné rudy.

Už v 10. století proto mohl rod Slavníkovců na hradišti v Malíně razit stříbrné denáry. Díky ložiskům stříbra byl v sousedním Sedlci také založen první český cisterciácký klášter, obývaný mnichy, kteří se zabývali právě hornictvím.

Na konci 13. století tu pak vypukla pravá „stříbrná horečka“. Štěstí a bohatství sem přišly hledat tisíce lidí zblízka i daleka. Zřejmě v té době vznikla na kopci nad říčkou Vrchlice osada jménem Mons Cuthna a už v roce 1291 měla také vlastní soud a královský horní úřad.

Šťastná třináctka Opravdový začátek zdejšího rozmachu pak můžeme přičíst králi Václavu II., jeho nový horní zákon z roku 1300 totiž zavedl jednotnou minci, a její ražbu přenesl právě do Kutné Hory. Třináctka se tak ukázala číslem pro město a zemi velmi šťastným.

Ve městě byla postavena nová mincovna, pojmenovaná Vlašský dvůr podle italských právníků a bankéřů z Florencie, kteří tu dohlíželi na finanční reformu i počátek ražby pražských grošů. Italům se totiž tehdy říkalo Vlachové.

Bohatství sem o několik let později přilákalo vojska Albrechta I., obyvatelé a horníci ale město dokázali narychlo opevnit a obléhání se ubránili. Oficiálně pak byla Kutná Hora povýšena na město v roce 1318 a bohatství zdejších dolů, zejména pak šachty jménem Osel, se stalo základem královské moci v Čechách.

Není divu, že pak král Karel IV. i jeho syn Václav IV. se města zastávali v různých sporech a dávali si záležet, aby vzkvétalo. Ve druhé polovině 14. století tu byl postaven třeba kostel sv. Jakuba a také šest dalších.

K tomu byla vybudována také radnice a město dostalo hradby se šesti branami.

Patronka Barbora Nově vzniklé hornické bratrstvo se pak zasadilo o stavbu nového a vskutku pompézního chrámu, který měl mimo jiné symbolizovat i osamostatnění Kutné Hory od církevní správy cisterciáků v sousedním Sedlci.

Za městskou hradbou na pozemcích pražské kapituly se tedy v roce 1388 začalo se stavbou chrámu sv. Barbory, která je patronkou horníků. Pustila se do toho věhlasná huť stavitele Svatovítského chrámu Petra Parléře, a to pravděpodobně pod vedením jeho syna Jana, který se inspiroval podobou francouzských katedrál.

Jak byly jejich plány impozantní, ukazuje už jen to, že chrám měl mít podle původních plánů dvojnásobnou délku, než má nyní! Pak ale přišly boje s husity a práce na stavbě musely být přerušeny. Šedesát let pak zůstal chrám, který i dnes může konkurovat pražské katedrále sv.

Víta, nedokončený.

Boj kalichu a kříže Příchod temných časů napověděl už vražedný nájezd horníků z Kutné Hory do nedalekého Malína v roce 1413, kde pobili vesničany kvůli tomu, že jim bránili v těžbě. O pár let později se už v ulicích města rozhořely národnostní a náboženské spory.

Kutnohorští Němci se samozřejmě přiklonili na stranu katolického císaře Zikmunda. Kališníci město vydrancovali a Kutnohorští na oplátku naházeli do šachet dolů na dva tisíce přívrženců husitů. Město nakonec i tak podlehlo a Táborští tu vládli až do bitvy u Lipan.

Zlá doba nepřála obchodu ani dolování, a tak moc a věhlas Kutné Hory upadaly. V mincovně se razily jen špatné haléře a obchod v Čechách přešel na míšeňské groše. Když pak byl sjednán mír, byl právě na Vlašském dvoře v roce 1444 zvolen hejtmanem pozdější král Jiří z Poděbrad, který se snažil královské mincovně vrátit její věhlas a lesk.

Mincovna sídlem krále Kamenná tvrz a zároveň mincovna Vlašský dvůr hostila krále už za dob Václava IV., který tady třeba v roce 1409 podepsal důležitý Dekret kutnohorský, jenž dodal moci českým učencům na pražské univerzitě.

V královské audienční síni dvora byl také zvolen českým králem Vladislav Jagellonský. Ten zůstal Kutné Hoře vděčný a díky novým technologickým objevům začaly doly opět přinášet větší výnosy. V té době ve městě navíc sídlili italští biskupové, kteří světili kněze.

Svým významem se stříbrné město mohlo rovnat i Praze. Zdejší bohatství je dodnes patrné třeba v příběhu Kamenného domu, který si nechal ve městě postavit kutnohorský řezník Prokop Kroupa poté, co byl v roce 1499 povýšen do šlechtického stavu.

Tato gotická památka je jedinečná i v evropském měřítku.

Zaoceánské stříbro Pak se ale štěstí začalo od Kutné Hory pomalu odvracet. V 16. století začaly výnosy dolů opět klesat a zastaveny byly i práce na chrámu sv. Barbory, který byl jen provizorně dokončen.

Ranou pro měšťany byla i porážka ve stavovských povstáních a také konec ražby pražských grošů v roce 1550. Úpadek jen nabral na síle, když se do Evropy začalo vozit stříbro z Jižní Ameriky, a jeho hodnota proto prudce poklesla.

V roce 1621 pak byl jako jeden z 27 pánů v Praze popraven kutnohorský primátor Jan Šultys z Felsdorfu kvůli účasti na stavovském povstání a jeho hlava pak byla přes sto let pověšená na městské bráně.

Město také zasáhla epidemie moru a počet jeho obyvatel se snížil o celou čtvrtinu. Část panství nakonec připadla jezuitům, kteří nedaleko chrámu sv. Barbory začali budovat velkolepou kolej podle návrhu významného italského architekta Giovanniho Orsiho.

I ta ale zůstala nedokončená. Rok 1726 pak znamenal úplné zastavení těžby stříbra v Kutné Hoře.

Vzhůru do dolů Ochutnat život středověkých horníků ale můžete v Kutné Hoře i dnes! Zdejší muzeum stříbra vás provede nejen celým procesem, od těžby stříbrné rudy až po vyražení mince, ale umožní vám vstoupit i do úzké skalní štoly stříbrného dolu.

Na cestu do 250 metrů dlouhé středověké štoly si ale musíte zapůjčit pravé hornické vybavení. Budete vybaveni svítilnou, helmou i hornickou halenou s kápí, takzvanou perkytlí. Prohlédnout si ale můžete i mincovní dílny ve Vlašském dvoře.

Po cestách křivolakými uličkami města vás ale bezpochyby uchvátí pohled na majestátní chrám sv. Barbory obklopený parkem, který přímo vybízí k chvilce spočinutí a odpočinku.

Jiří Mareček

Co nesmíte minout při návštěvě Kutné Hory?

Sedlecký klášter – Z nejstaršího cisterciáckého kláštera u nás se po vypálení husity dochoval alespoň pozoruhodný kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele. V Sedlci kousek od centra města byl kostel vystavěn mezi lety 1282–1320 a několikrát byl poničen během husitských válek.

Po roce 1700 pak byl přestavěn na katedrálu ve stylu barokní gotiky legendárním architektem a stavitelem Janem Blažejem Santinim, kterému v té době bylo pouhých dvacet pět let. Pozoruhodná jsou například vřetenová schodiště, která do chrámu instaloval, a také klenby v hlavní lodi kostela.

Kostnice Sedlec – Unikátní kostnice pod kostelem Všech svatých na hřbitově v Sedlci u Kutné Hory je vyzdobena téměř výhradně lidskými kostmi – ostatky celkem 40 000 lidí, kteří zahynuli při morových epidemiích nebo se stali oběťmi husitských válek.

O dnešní podobu hřbitovní kaple, která byla postavena na konci 14. století, se při barokních úpravách areálu postaral také slavný architekt J. B. Santini, a to na počátku 18. století. Pohled návštěvníka pak určitě upoutá masivní lustr zdobený lidskými kostmi, jenž je dílem řezbáře z České Skalice Františka Rinta, stejně jako kříž, kalichy či erb rodu Schwarzenbergů.

Řezbář zde také zanechal svůj podpis vyskládaný z kostí.

Kostel sv. Jakuba – Tento chrám, pocházející z první poloviny 14. století, je nejstarším z kutnohorských kostelů. Tři staletí se pak kostelu přezdívalo Vysoký, podle jeho výrazné věže dosahující výšky 85 metrů.

Původně však měl mít kostel věže hned dvě, nestabilní podloží ji ale nedovolilo nakonec postavit. Chrám si nechali za své peníze postavit zdejší důlní podnikatelé a členové mincovních cechů a jeho stavba byla dokončena až kolem roku 1420.

Krátce poté však byl vypleněn a zapálen husity a další čtyři desetiletí čekal na opravu.