Je to země plná záhad, nad nimiž obyčejný smrtelník jen žasne. Tajemství zde dýchá snad ze všech koutů. Jak vznikaly monumentální stavby a k čemu měly sloužit? Proč Egypťané tolik lpěli na zachování svého mrtvého těla?

Jak probíhaly magické rituály chrámových veleknězů? A kam vlastně sahají počátky civilizace, které údajně není na světě rovno? Prozkoumejte s EnigmouPlus, co vše ze starověkého Egypta je zaváto písky minulosti!

Písečná planina v Gíze, na níž se tyčí obří pyramidy, prý skrývá nevídané tajemství. Alespoň takové jsou údajně výsledky zkoumání egyptského podzemního radaru SIRA. Ten má koncem 70. let minulého století odhalit, že hluboko pod rozlehlou plochou jsou rozsáhlé podzemní komplexy.

Je snad možné, že by pyramidy nebo sfinga mohly být jen nepatrnými střípky něčeho mnohem většího a významnějšího? Předkládané teorie se předhánějí ve fantastičnosti možných vysvětlení. Pohrávají si například s myšlenkou starověkých zničených civilizací, ale třeba také s možností, že nejznámější egyptské monumenty jsou dílem vesmírných návštěvníků.

Která z těchto naznačovaných možností se ale nejvíce blíží realitě a jaké vlastně existují důkazy, které by jednotlivé úvahy podpořily?

Dříve, ještě před započetím pyramidových staveb, se mrtví pohřbívají do podzemních pohřebních komor, které přikrývají jen nízké obdélníkové nadstavby z hliněných cihel, tzv. mastaby. Přibližně v roce 2630 př. n. l.

se ovšem faraón DŽOSER rozhodne, že jeho hrobka musí být něco dosud nevídaného. Pověřuje proto stavitele IMHOTEPA stavbou kamenné hrobky v Sakkáře.

Vyrůstá zde šestistupňová pyramida, několik svatyní a nádvoří. Pod hlavní stavbou je ukryta pohřební komora krále a královny a také nezbytné skladiště. Imhotep je tak údajně autorem první pyramidy na světě.

Co ale inspirovalo stavitele k této neobvyklé stavbě? Má snad pyramida představovat jakési schody do nebe, které mají duši zemřelého usnadnit její dlouhou pouť, nebo byl její význam ještě jiný?

INSPIROVAL EGYPT OKOLNÍ ZEMĚ?

V prvních pyramidách se údajně neobjevují na stěnách žádné texty. Ty se prý začínají používat až někdy na konci staré říše (cca 2150 př. n. l.). Po postavení Džoserovy pyramidy začínají tyto stavby nabývat na své popularitě.

V Gíze má někdy okolo roku 2551 př. n. l. vyrůst Velká (Chufuova) pyramida, původně známá jako Chufuův obzor. Tvoří ji na dva miliony vápencových několikatunových bloků. Zprvu má být tento vápenec leštěný a na slunci prý září jako zrcadlo.

Jak ale mohli budovatelé před více než čtyřmi a půl tisíci lety vystavět takovýto div světa? K měření údajně používají jen obyčejné provázky, ale i přesto je přesnost rozměrů zarážející. Ještě vedle Velké pyramidy vyrůstají v Gíze mladší Chefreova a Menkaureova pyramida.

Náročné projekty si žádají mnoho fi nancí, a tak později kamenné stavby střídají pyramidy stavěné z hliněných cihel. Ty však do dnešních dní nepřežily. Vykradači hrobek nakonec donutí vládce, aby svá monumentální posmrtná sídla vyměnili za více diskrétní hrobky skryté v Údolí králů.

Stavby pyramid prý ale pokračují v jiných částech světa. Například v sousední Núbii je možné nacházet pyramidy menší, jejichž stěny nejsou stupňovité, ale strmé.

BUDE ZÁHADA STAVEB ROZLUŠTĚNA?

Jak vlastně bylo možné vystavět v dávných dobách a bez veškeré stavební techniky stavby, jakými jsou pyramidy? Současný francouzský architekt JEAN PIERRE HOUDIN se domnívá, že stavebníci mohli ke zdvíhání několikatunových kamenných kvádrů používat jakési vnitřní a vnější rampy.

„Je to lepší než ostatní teorie, protože toto je jediná reálná teorie,“říká Jean Pierre Houdin o možném způsobu stavby pyramid, které zkoumal přes osm let. S využitím ramp by údajně Velkou pyramidu mohlo vystavět pouhých 4000 lidí namísto původně spekulovaných 100 000.

V dnešní době moderních technických vymožeností by nemělo být problémem něco podobného postavit. Ale tehdy? Záhadu pro archeology představují také dvě ventilační šachty uvnitř Velké pyramidy – jedna vedoucí z královy pohřební komory a druhá z komory královny, která zde ovšem nikdy pohřbena nebyla.

První šachta míří na souhvězdí Orion a druhá směrem k Polárce. Jak ovšem stavebníci docílili takové přesnosti? A může snad mít tato orientace nějaký utajený význam?

EXISTUJÍ SOUVISLOSTI S KOSMEM?

Jsou pyramidy opravdu jen hrobkami panovníků, nebo je jejich skutečný účel dosud nerozluštěn? Mohly snad sloužit jako navigační body, nebo jako nějaké energetické zdroje? Název „pyramida“ má údajně pocházet z řeckého slova „pyromyt“, tedy „střed z ohně“.

Mohly snad tedy být používány jako startovací rampy pro rakety? Například starodávný sumerský Epos o Errovi napsaný zřejmě někdy v 9. stol. př. n. l. se zmiňuje o „horách, z nichž vzlétají bohové“. Také výjev známý jako „boží oko“ je v Egyptě spojován s pradávnými vesmírnými výlety.

Oblé oko vkreslené do trojúhelníku má podle některých domněnek představovat oblý vesmírný modul umístěný v pyramidě, odkud má vylétat. Současný český spisovatel JIŘÍ WOJNAR se ve své knize o písemných památkách a kresbách z pyramid Tunel do kosmu například zaobírá myšlenkou, že sloup džed, ve zmenšené podobě užívaný jako ochranný amulet, mohl mít v pyramidě funkci katapultu kosmické lodi.

Bylo by tak údajně možné ušetřit velkou část paliva, jinak potřebného ke startu. Je to příliš fantastická teorie?

JE SFINGA STARŠÍ, NEŽ SE UVÁDÍ?

Co je vlastně Velká sfinga v Gíze? Přes původní domněnky to není ničí hrobka, žádný chrám. Její vnitřek není dutý, jak se archeologové kdysi domnívají, ale je tvořen pevným vápencem. Je snad tato obří socha vystavěna jako strážce pyramid?

Někdy prý bývá dávána do spojitosti s uctíváním boha Hora. Horus je staroegyptský bůh slunce, nebe a světla. Je to snad on, koho záhadná sfinga vyhlíží? Pohled sfingy prý podle některých lidí naznačuje směr, odkud v dávných dobách přilétali bohové.

Má snad jít o další narážku na starověké vesmírné návštěvníky? Při architektonických úpravách v roce 1925 zde francouzský inženýr EMILE BARAISE zazdí tajemnou chodbu.

Tu znovuobjevují až v roce 1980 egyptologové ZAHI HAWASS (dnešní šéf egyptské Nejvyšší rady pro památky – pozn. red.) a MARK LEHNER(vedoucí Amerického výzkumného centra v Egyptě – pozn. red.). Chodba je ovšem slepá.

Jaký měl být její původní účel? A skutečně nikam nevede, nebo jen archeologové přestali kopat příliš brzy?

KOHO MÁ SOCHA PŘEDSTAVOVAT?

Až dosud se mnoho odborníků domnívalo, že Velká sfinga je stará přibližně 4500 tisíc let. Údajně ji nechává vystavět král CHAFRE (vládl cca kolem roku 2550 př. n. l.), Chufuův syn (iniciátor stavby Velké pyramidy – pozn. red.).

Socha ležícího lva s lidskou hlavou, původně s dlouhým vousem, je se svou výškou (v nejvyšším bodě měří 20 metrů) a délkou (73 metrů) největší sochou Egypta. Opravdu může být obličej sochy vytvořen podle tváře krále Chafreho?

Pokud by se prokázalo, že nové hypotézy o stáří sfingy (viz dále) jsou reálné, znamenalo by to, že sfinga upínala svůj zastřený pohled k východu mnohem dříve. V takovém případě se ještě nabízí otázka: mohla snad být tvář sochy doupravena až později, v době Chafrova panování?

Zásahu do podoby sfingy konečně nasvědčuje i jméno faraóna THUTMOSE IV.(vládl asi 1397 – 1388 př. n. l.), vyznačené mezi jejími tlapami. Když prý byla sfinga již téměř celá pohřbena v písku, faraón Thutmose IV. ji nechává vyhrabat a opravit.

Co když ale sfinga není jedinou stavbou, kterou málem pohltil písek? Nemohou se snad v hlubinách pod písky tajemné Gízy ukrývat ještě další starobylé stavby?

PROČ EGYPTOLOGOVÉ POHRDAJÍ AMATÉREM?

Začátkem 90. let 20. století přichází americký spisovatel a egyptolog amatér JOHN ANTHONY WEST s teorií o vodní erozi. Předkládá podpůrné důkazy, nasvědčující tomu, že by sfi nga mohla být až dvakrát tak stará, než uvádějí zatímní odhady.

West si totiž povšiml stop vodní eroze. K té by ovšem při dosud uvažovaném stáří sfingy 4500 let nemohlo dojít. Upozornění na podivný úkaz zaujme amerického geologa z Bostonské univerzity DR. ROBERTA SCHOCHA.

Po podrobném prozkoumání sfi ngy se Schoch přiklání k názoru Westa. Podle nich by prý stáří Sfingy mohlo být 9 – 10 000 let. Proč ale ostatní, studovaní egyptologové tuto hypotézu zatím odmítají? Mají snad obavy, že by amatér mohl odhalit něco, co jim uniklo?

SKRÁPĚLY SFINGU DEŠTĚ?

Erozi sfingy nemohl podle zmíněných Američanů způsobit vliv větru a písku jako u vedlejších zkoumaných staveb. Vzory na sfinze jsou totiž svislé, zatímco na ostatních památkách jsou vodorovné. Musí prý jít o dílo dlouhodobých prudkých dešťů.

Naposledy zde ovšem bylo období dešťů ve 3. tisíciletí př. n. l. Dokonce i seizmické analýzy údajně prokazují, že stáří sfingy je mnohem vyšší než například stáří okolních pyramid. Jestli má ovšem být sfinga opravdu jejich strážcem, co zde pak měla v době svého údajného vzniku přibližně před 10 000 lety strážit?

Pyramidy v té době totiž ještě zřejmě nestojí. Také tvrzení, že tvář sfingy má být tváří faraóna Chafreho, prý nemusí být tak jednoznačné. Podle amerického soudního znalce FRANKA DOMINGA, který oba obličeje analyzuje v roce 1993, má údajně sfinga jasné negroidní rysy a od ostatních dobových Chefreových vyobrazení se značně liší.

JAKÁ BYLA CIVILIZACE PŘED CIVILIZACÍ?

Kulturní vývoj má údajně své počátky ve starém Sumeru, asi 4000 let před Kristem. Nyní ale West a Schoch předkládají teorii, podle níž zde byla kulturní civilizace už mnohem dříve. A údajně to musela být velice vyspělá civilizace, když dokázala vystavět tak monumentální stavbu.

Pokud by se něco takového skutečně prokázalo, znamenalo by to závratný převrat na poli celého dosavadního učení. Proč se ovšem vědci tak ohnivě vůči těmto spekulacím brání? Přitom údajně neexistují ani žádné přímé důkazy, že by sfinga vznikla za vlády Chafreho.

Vše jsou prý jen domněnky, opírající se o neprokazatelné důkazy.

Jméno tohoto vládce v souvislosti se sfingou je údajně zmíněno jen jednou. Objevuje se prý pouze na třináctém řádku na stéle (vztyčený opracovaný kámen s nápisy a výzdobou – pozn. red.), kterou nechal při opravách sfi ngy vztyčit až faraón Thutmos IV.

MUMIFIKACE JAKO POSVÁTNÝ OBŘAD

Mumie – arabsky mumija – znamená v překladu dehet. Těla mrtvých jsou skutečně nabalzamována dehtem, či jakousi černou pryskyřicí, a tak je toto pojmenování zcela příznačné. Mumifikace je ve starém Egyptě považována za opravdové umění, které ovládají jen skuteční mistři.

Proč je vlastně tento proces tak důležitý? Podle starých Egypťanů může duše přežívat, jen pokud zůstane zachováno i tělo. Ovšem i pro případ, že je tělo zničeno, existují některé další možné způsoby, jak život duše zachovat.

NEMYSLÍ MOZKEM, ALE SRDCEM?

Příprava mrtvého na nový posmrtný život je tajný proces, jehož postup údajně nebyl nikdy písemně zaznamenán. Kněží si prý toto umění předávali po celé generace. Až díky moderní technologii mohou vědci zrekonstruovat celý postup mumifikace.

Jak tedy staroegyptští kněží postupují? Jako první prý rozříznou levou stranu břicha mrtvého a vyjmou vnitřnosti, které podléhají rozkladu nejrychleji. Játra, žaludek, střeva a plíce naloží do speciální soli (natronu), a když se zcela vysuší, ukládají je do speciálních nádob – kanop.

Jaký důvod vede kněze k tomu, aby srdce ponechali na svém místě navzdory možnému rozkladu? Prý totiž věří, že právě srdcem člověk myslí, a proto musí zůstat v těle. Oproti tomu mozek je údajně nedůležitý, a tak se pomocí dlouhého, na konci zahnutého drátku vytáhne nosem a vyhodí se.

Tělo mrtvého se pak uloží na 40 dní do soli. Po vyjmutí se tělo musí dobře umýt a teprve potom kněží přistupují k dalšímu kroku posvátného obřadu.

PŘIPRAVÍ MRTVÉHO NA SEBEOBRANU?

Vysušené tělo se potírá vonnými oleji. Poté se coby lepidlo použije pryskyřice, na kterou se lepí vrstvy lněného obinadla. Celý proces prý začíná od hlavy směrem dolů. Nohy a ruce se fačují odděleně a k tělu se přibalí až později.

Zafačovaná mrtvola se zabalí do lněného rubáše, a poté následují další vrstvy obinadel. Během balzamovacího procesu a fačování kněží odříkávají modlitby a mezi obinadla vkládají různé amulety, které mají mrtvého chránit.

Psané modlitby a zaklínadla zdobí také rakve mrtvého (ve starších dobách jsou tyto rakve hranaté, ovšem v novějším období dostávají tvar lidského těla). Potom následuje tajemný obřad „otvírání úst“, který se provádí těsně před uložením již hotové mumie do hrobky.

Kněží se posvátnými předměty dotýkají úst mrtvého, což má údajně jeho ducha navrátit zpět k životu. Je možné, v mumii vytvořené tajemným posvátným obřadem může přežívat duch mrtvého, který se může na případného vetřelce rozhněvat?

Například při otevření hrobky faraóna Tutanchamona následuje několik nevysvětlených úmrtí lidí, kteří se na otevírání podíleli. Mohl to snad být rozzlobený Tutanchamonův duch, kdo se mstil? Nebo mohou být na vině například neznámé bakterie?

MUMIFIKACE I BEZ KNĚŽÍ

Už z popisu mumifikačního procesu je jasné, že se nejedná o záležitost dostupnou každému. Především lněné plátno, kterého je zapotřebí několik desítek metrů, je velice drahou záležitostí. Posvátného obřadu mumifikace se tak dostává jen faraónům, jejich příbuzným nebo vysoce postaveným kněžím.

Chudí lidé se pohřbívají do písku v poušti, kde z nich po čase vysušením vznikají přírodní mumie. Hrozí snad i od nich nějaké nebezpečí?

LEGENDA O PRVNÍ MUMII

Podle legend je prý úplně první mumií král USIR. Jeho bratr SUTECH se chce zmocnit vlády nad Egyptem, a tak se lstí svého bratra zbaví. V truhle ho hodí do řeky Nil, kde má Usir zahynout. Jeho manželka ESET ovšem truhlu vyloví a ukryje ji v poušti.

Sutech truhlu v poušti najde a bratra rozseká na 14 kusů, které rozhodí po celém Egyptě. Ani tentokrát se ovšem Eset nevzdává. Všechny kusy Usira najde a obinadlem je sváže dohromady. Tak podle legendy vzniká první egyptská mumie.

Usir se údajně stává vládcem podsvětí. Na malbách bývá zpodobňován jako mumie v obinadlech. Odkrytá zůstává jen tvář s dlouhým vousem. Lstivý Sutech se pro Egypťany stává bohem spojovaným se zlem, chaosem a válkou.

Představovat ho má mužská postava s hlavou mravenečníka. Jak ale staří Egypťané přišli právě na mravenečníka, když toto zvíře v Egyptě údajně nikdy nežilo?

HŘÍŠNÍKY ÚDAJNĚ POHLTÍ PŘÍŠERA

Podle egyptských představ mrtvý musí absolvovat dlouhou cestu, aby došel Usirova království. Duch údajně směřuje na západ, kde má spočinout před magickým labyrintem. Strážcům má správně odpovědět na položené otázky, přičemž odpovědi mají být napsány v Knize mrtvých, která je do hrobky ukládána spolu s dalšími předměty.

Verše z Knihy mrtvých také často zdobí i samotnou rakev a stěny hrobky. Po zdolání magického labyrintu vstupuje duše do soudní síně, kde se vyzpovídá. Bůh mumifikace ANUP s hlavou černého šakala pokládá srdce mrtvého na misku vah a na druhou pokládá takzvané pírko pravdy.

Že to připomíná poslední soud popisovaný i v jiných náboženstvích? Když je srdce lehčí, duše smí vstoupit do Usirova království. Když ale srdce převáží, pohltí je příšera AMEMAIT. Tvor podobný kříženci lva a hrocha s hlavou krokodýla požírá mrtvé, a navěky tak ničí jejich naději na věčný život.

NEJHORŠÍ JE DRUHÁ SMRT

Ještě horší než běžná smrt je takzvaná druhá smrt, ke které prý dochází zničením mumifikovaného těla. Duše se ale přesto údajně ještě může zachránit v sošce, v obraze, v napsaném jméně mrtvého nebo v pouhé vzpomínce.

Pokud je ovšem mrtvý zapomenut, je navždy mrtev. Takzvaná druhá smrt se ve starém Egyptě také někdy používá jako ten nejhorší možný trest. Jsou zničeny veškeré sochy a obrazy připomínající mrtvého a jeho jméno je odevšad vymazáno.

K takovéto druhé smrti měla být údajně odsouzena také královna HATŠEPSUT (15. stol. př. n. l.). Nikoho by nenapadlo, že mumie uložená v malé, neoznačené hrobce v Údolí králů (nalezena v roce 1903 britským archeologem HOWARDEM CARTEREM – pozn.

red.) by mohla patřit významné panovnici. Čeho se asi královna dopustila, že měla být navěky zapomenuta?

EGYPTSKÁ MAGIE

Na počátku všeho podle představ starých Egypťanů vládne chaos a stvořitel používá sílu „hekau“, aby z chaosu učinil řád. Vládu prý nejdříve přebírá bohyně práva, pravdy a spravedlnosti MAAT, až potom mají být stvořeni další bohové.

Síla hekau představuje jakousi vysokou magii, magii ducha. Má umožňovat spojení se skrytými bytostmi a energiemi, které běžný smrtelník nevnímá. Když se ale prý mág naučí spolupracovat s duchovními bytostmi a neviditelnými energiemi, může využívat jejich vlastností a síly.

Energii hekau údajně mohou mít i magické předměty. Například mnohé amulety jsou podle historických nálezů v Egyptě používané už před 6000 lety. Je možné považovat tyto nálezy za důkaz, že magie je zde využívána už celá tisíciletí?

ČARODĚJŮM SE V EGYPTĚ DAŘÍ

Část egyptské magie používá zaklínadla, která prý mohou být tvořivá i ničivá. Tento druh magie je označován jako „akhu“ a jde údajně o magii nižší. Je ji možné přirovnat k evropskému čarodějnictví. Zaměřuje se více na materiální a fyzický svět.

Je pomocí ní opravdu možné ovlivňovat bohatství, nebo dokonce i zdraví? Lékaři nižší magie využívají ve snaze vyléčit různé nemoci, a jsou proto někdy označováni jako čarodějové. Za čarodějnictví se ovšem neupaluje, to se naopak ctí.

V Egyptě jde magie překvapivě ruku v ruce s náboženstvím. Kněží používají magii i v chrámech. Nejžádanější jsou prý především služby předvídání budoucnosti a rady, jak se nepřízni osudu ubránit.

JMÉNO JAKO TAJNÁ FORMULE?

Důležitými prvky egyptské magie je údajně jméno a vyobrazení člověka. Jak už bylo řečeno, duše prý může přežívat i ve jméně. A tak se staří Egypťané pokoušejí například spojovat s dušemi mrtvých pouhým vyslovením jejich jména.

Při magii využívající vyobrazení je prý důležité přenést na používaný předmět část osobnosti daného člověka. V podstatě jde o podobný princip, jaký je využíván při praktikách voodoo. I ve starém Egyptě se při magii používají sošky, které mají vystihovat konkrétního daného člověka – jak při zaklínání, tak při léčení.

PŘESNOST JE DŮLEŽITÁ I V MAGII

Magie se řídí velice přísnými rituály. Znění magických formulí je přesně dáno stejně jako pořadí jejich vyslovení a doprovodná gesta. V některých případech jsou i přesně daná místa, kde se mohou konkrétní rituály konat.

Z Egypta je známá také sympatetická magie. Má spočívat v napodobování určitých situací nebo ve ztotožnění se s danými osobami. Například při porodu se ženy ztotožňují s HATHOR – bohyní matkou. Stejně jako ona údajně porodila boha Hora, má při sympatetické magii pomáhat při porodu i jiným matkám.

Obecně je egyptská magie považována za velice silnou a účinnou. Nemalou moc mají údajně i kouzelné formule napsané na papyru, kousku kovu či hliněném střepu, který má člověk nosit při sobě. Když se takový magický papyrus nebo střep ponoří do vody, ta údajně přebírá jeho moc a stává se kouzelnou.

Snahou je „taková kouzla“ využít opět hlavně při léčení.

NEJVYŠŠÍ MÁG THOVT

Bohem moudrosti a magie je v Egyptě THOVT. Má být také autorem tajemných svitků známých jako Kniha Thovtova, údajného návodu, jak dosáhnout zvláštního psychického stavu a jak dojít nesmrtelnosti. Je možné se při tomto změněném stavu vědomí spojit s bohy?

Zkušení mágové to prý skutečně dokážou. Thovt má prý být také autorem karetního systému tarot. Původně slouží jako klíč k porozumění snů, ale později se začíná užívat i jako nástroj k údajnému nahlédnutí do budoucích událostí.

Konečně, tarot se těší velké oblibě dodnes.

LEPŠÍ BYTOSTI POMOCÍ MAGIE?

V souvislosti s egyptskou magií není možné znovu nepřipomenout ani Knihu mrtvých, sbírku asi 200 zaříkadel, starou přibližně 3500 let, která má doprovázet mrtvého. „Spíš, aby ses probudil. Zemřeš, abys žil.

“ Smrt je podle Egypťanů jen jakýmsi symbolickým překročením prahu do lepšího světa. To ale vůbec neznamená, že by Egypťané zavrhovali hmotný život. Právě naopak. Jakou roli v něm hraje magie? Má dělat život krásnější a naplňovat ho významem.

Navíc hmotné tělo údajně umožňuje využívat magii k rozvoji ducha, což má po smrti vést k přeměně v novou bytost na vyšším vývojovém stupni.

PŘEŽILO NĚKDE TAJNÉ UČENÍ?

Egyptská magie údajně začíná skomírat asi v polovině 1. století př. n. l. Tou dobou v Egyptě sílí vliv Řecka a Říma. Složitá magie je postupem času zjednodušována, aby vyhovovala požadavkům antiky. S příchodem křesťanství je pak egyptské učení stále častěji označováno za odsouzeníhodné čarodějnictví.

Přesto prý ale přežilo pár jedinců, kteří si po generace předávali původní, tajné učení Egypta. Uchovalo se někde toto učení? Může být ukryto v nějaké tajné síni, pod pyramidami, nebo ho snad máme někde přímo před očima?

Jana Trnobranská