Jeden z nejstarších hradů severozápadních Čech, Hasištejn, se nachází v Krušných horách a je proslulý pro svou klidnou a inspirativní atmosféru. Přestože je doporučován jako klidné místo, které je vhodné ke studiu, jeho historie je poměrně krvavá.

V době svého největšího rozkvětu se Hasištejn podobá jakési malé akademii, a to proto, že téměř ke každému oboru studia se na hradě nacházejí sbírky. Největším hasištejnským pokladem je veliká, bohatá knihovna. Původ Hasištejna není znám.

Na hradišti jsou nalezeny stopy pohanského pohřebiště, což svědčí o velmi dávném osídlení. Samotný hrad však je postaven až v 1. polovině 14. století pány ze Šumburka. Mnozí z jeho majitelů vynikají vysokým vzděláním.

Nejznámější z nich Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic (1461–1510) je, kromě svého rozsáhlého vzdělání, také významným cestovatelem. Bohuslav zůstane svobodný, pečuje však o vychování a vzdělání jiných dětí. Vyniká nejen duchem, ale i ušlechtilostí.

Je členem téměř všech tehdejších učených společností a jeho vědecké práce dojdou velkého uznání u nás i v cizině. Může jeho osobnost souviset s pozitivní silou Hasištejna?

Zazděná milenka

K Hasištejnu se vážou mnohé pověsti. Má zde být například ukrytý poklad, který prý hlídá přízrak starého muže se psem. Podle další legendy je hradní věž Mučírna vystavěna jako žalář pro padlé dívky a jejich svůdce.

První se prý proviní dcera přísného hradního pána a je zazděna do základů věže, zatímco jejího milence před věží popraví. Pověst je vzpomínkou na barbarský zvyk středověku obětovat novým stavbám, aby byly pevné a nedobytné, živé lidi. Co když zde jejich duše přebývají dodnes?

Řádí zde hockauf?

Podle německé pověsti se tu před několika lety odehrála mrazivá tragédie. Jistá skupinka dívek s pochodněmi v rukách vydala podzemní chodbou ke zřícenině hradu Hasištejn.

Chvíli poté, co dívky do chodby vstoupily, si ale všimly, že jedna z jejich kamarádek mezi nimi není. Skupina se tedy vrátila zpět a začala chybějící dívku hledat. Našli ji sedět schoulenou na zemi u cesty ve zbědovaném stavu.

Nepřítomně hleděla před sebe a na otázky, co se jí stalo, nijak nereagovala. Dívky svou kamarádku odvedly domů, kde ji prohlídla její rodina, na jejích zádech přitom prý objevili zřetelně viditelné otisky zvířecích tlap nebo pracek.

Byla snad napadena nějakou šelmou? Dívka o tom, co se jí cestou na Hasištejn přihodilo, nikdy nepromluvila a tři dny po této události zemřela v bolestech.

Dnes je tento příběh vyprávěn jako ukázka napadení hockaufem, tedy démonickou bytostí, která se vyskytuje zejména v oblasti česko-německých hranic.

Léčivé zdi

Hrad Hasištejn má ale i svou světlou stránku. Říká se mu také „malá akademie“ a je prý vhodným místem ke studiu.

Zlepšuje koncentraci, paměť a schopnost prostorového vnímání, povzbuzuje obrazotvornost, má velmi uklidňující vliv na psychiku, inspiruje k novým nápadům, podporuje logické myšlení.

Posezení na Hasištejně prospěje také lidem, kteří hůře slyší, trpí bolestmi hlavy, hučí jim v uších, utrpěli úraz hlavy apod.

Na hradě je dobré se opřít o hradní zdi nebo o nějaký strom v jeho blízkosti, zavřít oči a představovat si, že naše nemoc nebo problém, který nás trápí, přechází do hradního kamene nebo kmene stromu. Staří Čechové tohoto rituálu užívali velmi často.

Věřili, že takovýmto symbolickým činem lze nemoc nebo problém přenést na jinou věc. Nejlépe se neduh vyšle právě do stromu nebo kamene. Naši předkové k tomu používali různá zaříkání. Ta však nejsou důležitá. Podstatné je se stromu nebo kamene co nejvíce dotýkat.

Foto: Shutterstock