Za krále českých mostů bývá považován Karlův most v Praze. Jen o sto kilometrů jižněji však stojí podobný most, která je minimálně o století starší.
Jihočeský Písek se může pochlubit architektonickou památkou, jaká obtížně hledá konkurenci i v evropském měřítku.
Je to nejstarší dochovaný most u nás a také druhý nejstarší kamenný most ve střední Evropě. O jeho výstavbě rozhodl už ve druhé polovině 13. století král Přemysl Otakar II. Zmínky o mostu najdeme pod různými jmény.
Místní občané mu tradičně říkají Starý most, také bývá zvykem nazývat ho Jelení most.
To podle pověsti, která vypráví o tom, jak se stavitelé rozhodli pojmenovat most podle toho, kdo na něj první vkročí, s náhodou na něj jako první zabloudil jelen z blízkého lesa. Oficiálním názvem je ale ten, který zní Kamenný most v Písku.
Voda musela na most počkat
Velké kamenné mosty se ve středověku příliš nestavěly. Bylo to příliš nákladné a technicky obtížné. Postavit takový most právě na tomto místě byla ale tenkrát naprosto logická volba.
Právě zde křížila řeku Otavu obchodní Zlatá stezka od Baltu do Středomoří, po které do Čech z Bavorska putovalo nejrůznější zboží jako drahé látky, víno, koření, ovoce, obilí či ryby, ale především sůl do píseckého solného skladu.
Důležitost mostu můžeme posoudit i podle nařízení císaře Karla IV. podle kterého mají být všechny pokuty vybrané v Písku investovány do údržby Kamenného mostu.
V nejslavnějších časech Zlaté stezky během 16. století pak po ní putovalo až 1300 soumarů týdně.
Most je dlouhý téměř 110 metrů, široký šest a čtvrt metru a tvoří ho sedm oblouků – šest původních a jeden z pozdější doby, širší než ostatní kvůli snazšímu proplouvání vorů.
Stavitelé zvolili práci na pilířích na suchu a teprve po jejich dohotovení přivedli otavskou vodu do koryta pod mostem. Na obou koncích mostu stávaly kdysi ještě obranné věže, které se ale do dnešních časů bohužel nedochovaly.
Ani orkán nic nezmohl
Na počátku nebyl most tak impozantní jako dnes. O jeho definitivní podobu se postaraly barokní sochy, které na jeho zábradlí přibyly až v průběhu 18. století.
Přestože naši předkové si dali na stavbě hodně záležet, za staletí toho má most hodně za sebou včetně dlouholeté autobusové dopravy.
V letech 1994 až 1996 tak proběhla především díky veřejné sbírce píseckých občanů jeho generální rekonstrukce, během níž bylo pod vozovku přidáno betonové lože a hlavně byl most zakotven do skály, provrtán piloty a svázán železobetonem.
Právě včas. Díky těmto zásahům most vydržel povodně v roce 2002, kdy se vody řítilo korytem padesátkrát víc než obvykle a hladina vystoupila až dva metry nad úroveň vozovky, která je nad ní jinak šest metrů vysoko.
Most tenkrát přišel jen o zábradlí a o sochu anděla. O pět let později přestál další zkoušku v podobě orkánu Kyrill. Ten strhl šestimetrový kříž s Kristem, který se pak podařilo najít v řece 60 metrů daleko.
Při restaurátorských pracích v něm odborníci objevili schránku s historickými dokumenty popisujícími opravu kříže na konci 19. století. Dnes už je kříž na mostě pouze replikou stejně jako sochy. Originály uchovává Prácheňské muzeum v písecké Sladovně.
Úvodní foto: Al.trcka – CC BY-SA 4.0
