Na počátku dlouhé a slavné historie kláštera Teplá nestál zbožný mnich nebo velebný kněz, ale jeden mladý šlechtic, syn královského číšníka, který po rodinné tragédii našel nový smysl života.

Před jinochem jménem Hroznata z Ovence se ve druhé polovině 12. století rýsovala docela slušná budoucnost. Jeho otec působil jako číšník samotné královny Judity, manželky Vladislava II. Nadějný mladík se docela brzy také oženil a měl i syna.

Nebylo mu však dáno užívat si šťastného života. Jeho syn záhy zemřel a krátce nato opustila tento svět i Hroznatova žena. Mladý šlechtic si v tu chvíli usmyslel, že zcela změní svůj život a zasvětí ho Bohu.

Příliš obtížná křížová výprava

A hned na začátku se rozhodl pro zvlášť obtížnou věc. Přihlásil se totiž v roce 1188 na křížovou výpravu do Svaté země. Až na shromaždišti na mořském břehu nedaleko Říma si uvědomil, že nejspíš trochu přecenil své síly.

Zalekl se obtíží nadcházející cesty a odhodlal se požádat samotného papeže o dovolení účast na výpravě odříct. Svatý otec Celestýn III. mu toto povolení udělil, ovšem pod jednou podmínkou: Vrátí se zpět do Čech a založí premonstrátský klášter.

Pod ochranou samotného papeže

Protože pro premonstráty je typický rozjímavý způsob života a jsou v něm neradi rušeni, vybral Hroznata pro budoucí klášter odlehlé místo přibližně dva kilometry od tehdejší osady Teplá.

Do budování se vrhl naplno, takže klášter brzy opravdu stál a na Hroznatovu výzvu se do něj přišli usadit řeholníci z pražského Strahova.

U příležitosti další křížové výpravy se pak Hroznata vypravil znovu do Říma a u papeže se mu podařilo získat pro klášter některá cenná privilegia jako příslib papežské ochrany, právo opatů na příslušné insignie a také možnost udělovat odpustky přicházejícím poutníkům.

Z rukou samotného Celestýna III. přijal řeholní roucho premonstrátů, a stal se tak členem svého vlastního kláštera.

S únosci se nevyjednává

Život bohabojného muže bohužel neměl šťastný konec. Hroznata byl v létě roku 1217 přepaden německými loupeživými rytíři, kteří za něj od kláštera požadovali vysoké výkupné. To zásadový muž odmítl a odolal i trýznění hladem, žízní a zimou.

Útrapám v zajetí na hradě Kynšperku podlehl a posléze byl pohřben přímo před hlavním oltářem tepelského klášterního kostela.

Původní místo, kde byl pohřben, už dnes označuje pouze kámen s nápisem zasazený v dlažbě a Hroznatovy ostatky jsou uchovány v relikviáři, uloženém na oltáři z bílého mramoru v Hroznatově kapli v klášterním kostele Zvěstování Páně.

Ten se začal stavět ještě za Hroznatova života a o významu kláštera svědčí i to, že vysvěcení kostela se zúčastnil i sám král Václav I. Románsko-gotická stavba je dlouhá 62 metrů, dosahuje patnáctimetrové výšky a je dnes považována nejen za cennou ukázku tohoto stavebního slohu, ale především za nejstarší památku svého druhu na českém území.

Mor, požáry a války

Klášter ovšem ani po tragickém skonu svého zakladatele nepřestal existovat, přestože ho v následujících staletích čekala kromě klidných časů i období útrap a nebezpečí.

Celkem třikrát ve své historii takřka do základů vyhořel, naposled v roce 1611. Několikrát se stal obětí drancování, krátký odpočinek si mohl dopřát za panování Karla IV., který tu rád pobýval, ale potom už bychom v historických kronikách nacházeli až příliš mnoho zmínek o morových ranách či útocích nájezdníků.

Po skončení ničivé třicetileté války se premonstráti mohli konečně trochu volněji nadechnout a hned se pustili do velkých stavebních projektů.

Byl povolán architekt Kryštof Dientzhenhofer, jeden z vrcholných barokních stavitelů, a ten klášteru v letech 1690 až 1724 vtiskl dnešní podobu.

Původní lesk se konečně vrací

Klášter pak nenápadně dospěl až do 20. století, kdy na něj čekaly další kruté rány osudu.

Ty přišly především s druhou světovou válkou, kdy nacisté nejen že donutili část řeholníků narukovat do armády, ale především zabavili klášterní majetek a v areálu zřídili porodnici pro německé svobodné matky v rámci nechvalně známého projektu Lebensborn.

Když pak v roce 1945 Teplou konečně obsadila americká vojska, mohlo se zdát, že klášter má to nejhorší za sebou. Jenže už v roce 1950 byl klášter podobně jako mnoho dalších uzavřen a následující tři desetiletí sloužil jako kasárna.

To se samozřejmě muselo podepsat na stavu této výjimečné památky. Teprve v roce 1990 získali premonstráti svůj majetek zpátky, i když po příchodu museli nešťastně hledět na pokročilou devastaci kdysi nádherných staveb.

Naštěstí od té doby prošel klášter Teplá rekonstrukcemi, které mu vrátily velkou část původního lesku a slávy. Období návratu lepších časů bylo zakončeno v roce 2008 prohlášením kláštera za národní kulturní památku.

Taková knihovna se jen tak nevidí

Klášter i dnes obývají řeholníci, kteří považují za své poslání práci s lidmi, a tak působí i jako kněží v okolních farnostech. Jejich každodenní modlitby v klášteře jsou přístupné poutníkům, každou neděli se v klášterním kostele Zvěstování Páně koná mše.

Klášter se ale přizpůsobil moderní době a nabízí kromě turistických prohlídkových tras i mnohé další zajímavé zážitky. Pokud chceme poznat vnitřní prostory kláštera, můžeme se zúčastnit prohlídky s průvodcem.

Ta nás zavede třeba do velkého i malého muzejního sálu s exponáty vztahujícími se k historii kláštera.

Jsou tu k vidění portréty všech dosavadních opatů a můžeme navštívit čítárnu, nahlédnout do pracovny knihovníka, a především obdivovat klášterní knihovnu, která je se svými sto tisíci svazky druhou největší historickou klášterní knihovnou v Čechách.

Pokud se právě nekonají bohoslužby, zavede turisty prohlídka také do klášterního kostela.

Hudba s modrým nádechem

Vynechat ovšem nesmíme především unikátní Modrý sál, s rozlohou 360 čtverečních metrů největší a nejreprezentativnější prostor barokního konventu, vyzdobený freskami významného barokního umělce Maura Fuchse.

Sál slouží především jako koncertní síň s kapacitou až 150 diváků, ale díky pódiu a příslušnému ozvučení se může podle přání proměnit třeba i v konferenční místnost či přednáškový sál. Jako zázemí Modrého sálu dnes slouží opatská jídelna.

Tajemné a lákavé podzemí

Speciální prohlídka je pak zaměřena na život v klášteře. Díky ní poznáme barokní obytné prostory včetně křížové chodby, učebny, jídelny nebo kapitulní síně. Můžeme porovnat celu řeholníka s částí opatského bytu a klášter projdeme opravdu podrobně.

Vždyť nás průvodce zavede i do suterénních prostor, sloužících kdysi jako skladiště potravin, kde zaujme zřejmě nejvíc barokní sladovna, pokrytá černým asfaltovým nátěrem.

Vstoupit ale můžeme ještě o patro níž, tam, kde vedou až šest metrů vysoké barokní štoly připomínající kamenné bludiště. Kanalizační a drenážní systém kláštera je unikátní svým rozsahem zpřístupnění. Prohlídky nezapomínají ani na děti.

Pro ty je ve sklepení připravena zábavná hra Výprava za klášterním pokladem.

Dospělí pak spíše ocení stálou expozici archeologických nálezů nebo populární Vodní svět – představení mlýnských technologií pomocí interaktivních modelů, poháněných vodou, včetně Francisovy turbíny z roku 1929.

Ulovte si klášterní rybu!

Klášter se dokonale přizpůsobil současné době. Součástí areálu je i hotel s 65 pokoji, jehož hosté se mohou v klášterním rybníce pokusit ulovit rybu, kterou jim pak ochotně připraví v klášterní kuchyni.

O moderním pojetí klášterního života svědčí i devítijamkové golfové hřiště, které začíná hned za klášterní zdí. Denně od 6 do 21 hodin je také volně přístupný klášterní anglický park, který rozhodně stojí za prohlídku.

Zdejší venkovní prostory byly až do barokní přestavby pouze užitkovou zahrádkou s bylinkami a zeleninou, později už ale byla zahrada částečně přístupná veřejnosti. Dnešní podoba parku pochází z počátku 20. století.

Na říčce Teplé vznikl rybník a rozsáhlý krajinářský park je dnes pýchou celého areálu, v němž najdeme v něm třeba Lurdskou jeskyňku nebo naopak zcela moderní křížovou cestu, vytvořenou v roce 2016.

Relikviář svatého Maura

Jen sotva dvacet kilometrů dělí klášter Teplá od Bečova nad Teplou, kde se na místním zámku skrývá jeden z nejvzácnějších pokladů na našem území.

Relikviář svatého Maura, skříňka na ostatky svatých, je totiž považován hned po korunovačních klenotech za druhou nejvýznamnější památku tohoto druhu v republice.

Má obdélníkový půdorys o délce 140 centimetrů a je zdobena dvanácti reliéfy, čtrnácti soškami z pozlaceného stříbra, drahými kameny i polodrahokamy.

Relikviář byl zhotoven na počátku 13. století a na léta vlastně upadl v zapomnění, než byl v roce 1985 ve značně poškozeném stavu objeven pod podlahou kaple bečovského hradu.

Dlouhých jedenáct let pak trvaly náročné restaurátorské práce, při nichž bylo mimo jiné původní nevratně poškozené dubové jádro nahrazeno ořechovým.

Vzácný relikviář nevyčíslitelné hodnoty, nejvýznamnější románská klenotnická památka na českém území, je dnes vystaven ve speciální trezorové místnosti na zámku Bečov.

Foto: Shutterstock