Málokterý klášter má za sebou tak pohnutou historii jako ten, který najdeme v Želivě nedaleko Humpolce. V jeho kronice bychom objevili požáry i drancování, období slávy i pádů a bohužel také pár období, kdy vlastně vůbec klášterem být nesměl.
Založit klášter na soutoku řek Želivky a Trnavy se rozhodl už v roce 1139 český kníže Soběslav I. Dal mu biblický název Siloe a chtěl tu usídlit benediktiny.
Jenže ti po deseti letech klášter opustili, a tak se v něm usadili příslušníci řeholního řádu premonstrátů. Klášter dlouho dobře prosperoval, a zakládal dokonce i pobočky na českém území a také v sousedním Rakousku.
Rezidence místo řeholníků
První špatné časy přišly v době husitských válek. Klášter byl dvakrát vypleněn a vypálen. Po smrti Jana Husa se pak do našich dějin zapsal i jeden z bývalých členů zdejší komunity, radikální kazatel, kterému se začalo říkat Jan Želivský.
Pro klášter ovšem bylo důležitější, že byl vzhledem ke svému zdevastované mu stavu prakticky neobyvatelný, a nakonec ho král Jiří z Poděbrad v roce 1467 daroval rodu Trčků. Premonstráti tak nadlouho museli své sídlo opustit.
Obnova ve velkém stylu
Trčkové se v Želivě usadili a západní část areálu od základu přestavěli. Výsledkem byla budova, které se dnes říká Trčkův hrad. Palác v pozdně gotickém stylu později upravený v duchu renesanční módy sloužil Trčkům z Lípy jako sídlo, ale nezůstal jim navždy.
Už na počátku 17. století byl klášter obnoven, a i když měl hodně namále po dalším drancování, tentokrát za třicetileté války v podání švédských vojsk, opět se dokázal znovu nadechnout. A byl to nádech vskutku impozantní.
Velkou zásluhu na něm měl slavný architekt Jan Blažej Santini-Aichel, který ho v letech 1713 až 1720 přestavěl ve stylu barokní gotiky.
Vězení pro budoucího kardinála
Na husity a Švédy navázal v padesátých letech minulého století nový režim, který klášter opět zrušil a areál proměnil nejprve na internační tábor pro politicky nepohodlné kněží a řeholníky, kterých tu v jednu dobu bylo vězněno až 464 včetně pozdějšího kardinála Františka Tomáška, později zde sídlila psychiatrická léčebna.
Až po roce 1990 se klášter dočkal obnovy, návratu premonstrátů, postupné rekonstrukce a nakonec i zapsání na seznam národních kulturních památek.
Užijte si rozhled z věže
Dnes tu v souladu probíhá život řeholníků se životem turistickým. Pro návštěvníky se pořádají komentované prohlídky, které je zavedou do všech nejzajímavějších míst areálu.
Mezi ty samozřejmě patří třeba kostel Narození Panny Marie se dvěma věžemi, původně románský, později ale přetvořený do gotické podoby.
Uvnitř najdeme cenné barokní zařízení včetně původních chórových lavic nebo bočních oltářů, je tu křtitelnice z roku 1629 nebo cenné barokní varhany z počátku 18. století.
Také vedlejší budovu konventu s nádvořím obklopeným zasklenými arkádami stojí za to vidět, což rozhodně platí i o vedlejší budově opatství, spojené s konventem novobarokní patrovou chodbou.
Zájemci se mohou vydat i na podrobnější exkurzi, která jim pak předvede i baštu, mlýn, Trčkův hrad, zahradní domek nebo úřední dům.
O víkendech můžeme také vystoupat na 44 metrů vysokou jižní věž s působivým Santiniho schodištěm a zkusit si rozhoupat zdejší zvon. Na konci prohlídky pak každý z účastníků obdrží pamětní listinu.
Jak se bydlí v klášteře?
Zajímavostí kláštera jistě je i jeho vlastní pivovar. I ten můžeme navštívit v rámci prohlídky, a dokonce ochutnat tradiční nepasterizovaná a nefiltrovaná piva, či se přímo zúčastnit vaření zlatavého moku.
Klášter pak obklopuje zahrada se sochou Madony a jen kousek od něj leží hřbitov s románským kostelem svatého Petra a Pavla z poloviny 12. století. I na jeho současné podobě se výrazně podepsal slavný Santini.
A komu se prostředí kláštera opravdu zalíbí, může tu setrvat i delší dobu. Klášter Želiv totiž nabízí i ubytování.
Foto: Shutterstock
