„Když nemáme moře, musíme si ho vyrobit,“ řeknou si Češi a postaví Lipenské přehradní jezero. Největší vodní plochu na našem území.
Dalo by se říci, že přehrady v okolí pošumavského Lipna mají dlouhou tradici. Tu první vytváří v období třetihor příroda pomocí geologických procesů. Obrovské jezero, které uzavírá soutěska mezi Čertovou stěnou a horou Luč.
Když zvětralá přírodní hráz povolí, vytvoří si Vltava, byť se tak ještě nejmenuje, členité koryto, na jehož počátku jsou mezi Lipnem a Vyšším Brodem mohutné, téměř 12 km dlouhé peřeje s klesáním téměř 160 m.
Druhou přehradu se podle pověstí pokouší vybudovat čert, aby zatopil drzouny, kteří mu stavějí kláštery přímo pod nosem. Jenže jak už to tak u čertů bývá, chyba v časovém harmonogramu způsobí, že kohout zakokrhá dřív než je hotová. Jako třetí to zkusí lidé.
Odmítají prodat
Staré kroniky se jen hemží zprávami o povodních a záplavách, které přicházejí pravidelně jako daně a díky zmíněným peřejím pořádně nabírají na síle.
Památnou je zejména velká voda v roce 1740, kterou trumfne možná jen ta z roku 1890. Ta se také stává inspirací k plánům na menší přehrady, které by záplavám měly zabránit.
Jenže ať už návrh inženýra Wenzela Daniela z roku 1892 nebo návrh stavebního rady Jana Jirsíka z roku 1899, oba dopadnou stejně.
A stejně jako návrhy z let 1920 a 1930. Všechny ztroskotají na tom, že majitelé, ať už zemědělci, papírny nebo kláštery, odmítají prodat pozemky v plánované zátopové ploše. Navíc plány dvakrát přeruší světová válka.
160 metrů hluboko
Šanci dostává přehrada až v roce 1946. Po válce a odsunu Němců je pohraničí vysídlené, loučovické papírny jsou znárodněny a s kláštery udělají soudruzi o pár let později krátký proces. Přehrada má volnou cestu.
Jak říká dokumentární film Lidé nad Čertovou stěnou z roku 1962: „Začalo to nenápadně. Pár geometrů přišlo a vzalo Vltavě míru na přehradu.“ Vybráno je místo u Lipna, kde má řeka spád strmější než kdekoli jinde.
Ambiciózní plán počítá s provrtáním dna až do hloubky 160 metrů, kudy má voda padat rovnou na lopatky turbín vodní elektrárny, a poté tunelem odtékat k Vyššímu Brodu. V místě, kde má stát hráz je vše bez problémů.
Stojí tu jen pár starých a občas i opuštěných domů. Horší je ve vyšších oblastech. Přehradní jezero, které má být sedmkrát větší než náš největší rybník Rožmberk, má v úmyslu zcela, nebo z velké části, pohltit několik obcí.
Ruku k dílu přiloží 33 000 lidí
Startovní výstřel formou dynamitové nálože při odstřelu skal padne v roce 1950. Začíná stěhování usedlíků ze zátopové oblasti a bourání domů. Budují se cesty a ubytovny pro dělníky, přemísťují se hřbitovy, vykáceno a odvezeno je přes 550 hektarů lesa.
V roce 1953 začíná stavba samotné přehrady. Kromě 3000 stálých pracovníků se na ní nějakým způsobem podílí dalších 30 000 lidí. V době kdy se jede naplno, tu pracuje téměř 7000 lidí.
Mnozí jsou tu za trest, další jen doplatili na Gottwaldovu akci Sto tisíc úředníků do výroby, ale jezdí sem na povinně dobrovolné brigády také studenti. Staví se bez ohledu na vedra či půlmetrové sněhové závěje.
Vltava je svedena do nového koryta, razí se 3,5 km dlouhý odpadový tunel, kolmé šachty k turbinám a v lednu 1957 se 160 metrů pod zemí začínají lámat prostory podzemní hydrocentrály.
O rok později je do skály vylámána hala o velikosti fotbalového hřiště vysoká 39 metrů.
70 000 kubíků a 40 mrtvých
Celkem přehrada, která se stává největším umělým jezerem v České republice, pohltí přes 500 staveb, většinou domů nebo hospodářských stavení, ale také několik kostelů.
Pod vodou mizí původní Lipno nad Vltavou, níže položené části Frýdavy, Frymburku, Horní plané a dalších obcí.
Samotná stavba si vyžádá 250 000 m3 zeminy, 50 000 m3 betonu, 600 tun ocele, 300 tun strojního zařízení a také řadu lidských životů.
Přestože to oficiální místa nikdy oficiálně nepotvrdí, dojde údajně během stavby k téměř 40 smrtelným nehodám, údajně i několika případům lidí zalitých přímo v betonové hrázi.
