Vítali příchozí a odrazovali cizince. Městské brány jsou chloubou středočeských měst

Stejně jako dnešní bezpečnostní rámy a kamery střežily vstupy do hradů a měst brány. Jejich podoba musela budit respekt, ale zároveň ukazovat zámožnost obyvatel žijících za hradebními zdmi. Především pak městské brány si zaslouží náš obdiv. Už jen proto, že do dnešních dní jich přetrvala jen hrstka.

Mít opevnění byla jistá forma výsady. Právo hradební totiž uděloval pouze panovník stejně tak jako právo hrdelní, várečné, mílové či trhové. Městské brány vytvářejí romantický a starodávný vzhled měst. Z jejich vrcholků či oken je navíc krásný výhled na historická jádra měst.

Rakovnické brány ve správě muzea

V královském městě na západě středních Čech se s výstavbou mohutných kamenných hradeb započalo v 16. století. Jejich součástí byly čtyři vstupní brány. Dostaly jméno Pražská (viz úvodní foto), Vysoká, Lubenská a Svatojilská.

Dodnes stojí pouze první dvě jmenované, které ale nikdy nebyly zcela dokončené. Jak vypadaly brány zbořené v roce 1837 si lze představit při pohledu na Pražskou bránu, která má navíc pouze nárožní věžičky.

To Vysoká brána se se svým vzhledem ostatním zcela vymyká. Její výstavbu, a dost možná i konečnou výšku, ovlivnila nehoda vnějšího lešení v roce 1521, kdy hrozilo jeho zřícení.

Po stabilizaci lešení se se stavbou pokračovalo, ale brána se již více nenavyšovala, i když původní záměr počítal s výškou přesahující vrchol kopce severně od města. Dnes i se střechou měří 46 metrů rozdělených do pěti pater.

Obě brány spravuje Muzeum T. G. M. v Rakovníku, které zajišťuje prohlídky interiérů.

Nejdůležitější bod na obchodní stezce z Prahy do Plzně

Královské město Beroun ležící na důležité obchodní stezce z Prahy do Plzně a dále do Bavorska potřebovalo adekvátní ochranu, která spočívala v 6 až 9 metrů vysokých zdech, 37 hranolových baštách, vodním příkopu, parkánu a několika branách.

Ty už dnes připomínají jen dvě. Pražská brána se dochovala v původním pozdně gotickém stavu. Na začátku 20. století jí hrozila demolice, ale chatrný stav se podařilo zajistit a nyní zde sídlí galerie Jiřího Jeníčka.

Druhou dodnes stojící bránou je Plzeňská s barokní podobou z 18. století, pod níž až do roku 1842 vedla hlavní komunikace mezi Prahou a Plzní. I proto se tu do roku 1752 vybíralo královské clo. Dnes je zde expozice Muzea Českého krasu.

Brána zmizela z rozmařilosti hraběnky

Osud s městem Velvary a jeho branami nejednou zacvičil. Na královské město musely být Velvary roku 1482 povýšeny podruhé. Požár, který zachvátil celý město, totiž jmenovací listiny spálil na popel. Záhy poté se začalo s výstavbou opevnění se čtyřmi branami.

Roudnická brána byla roku 1841 zbourána z dosud neznámých důvodů. Slánská brána, vybudovaná na místě dřívější Malovarské brány, byla zbourána na příkaz hraběnky, které brána stínila zahradu. Chržínská brána byla vlastně je vrata mezi dvěma pilíři.

A tak do dnešních dní přetrvala pouze Pražská brána, o kterou pečuje zdejší městské muzeum.

Jediná přeživší brána ve Slaném

Ani brány královského města Slaný neměly příliš štěstí. Ze 4 bran (Pražská zbořená 1841, Lounská a Všehušická) zůstala v historickém centru jen jedna, o které se však stále neví, kdy byla postavena. I Velvarská brána ale měla na mále.

Její součástí byly předsunuté hradby s cimbuřím, bašta i most přes příkop. To vše muselo v 19. století uvolnit místo výstavbě silnice do Litoměřic.

Roku 1514 byl po požáru radnice na věž přenesen zvon, kterým se zvonilo na poplach i odsouzencům mířícím branou na popraviště. Uvnitř najdete expozici opevnění města s 3D brýlemi. Ty vám umožní si prohlédnout virtuální model středověkého města.

Další zajímavosti a tipy na výlety najdete na www.strednicechy.cz.