Král hradů, tak říkají Bezdězu jeho návštěvníci. Gotická pevnost na vrcholu skalnatého kopce je unikátní už jen tím, že na rozdíl od jiných hradů a zámků nebyla nikdy přestavována. Zůstává tak svědkem doby, ve které vládl král Přemysl Otakar.

Nachází se: na vrchu Velký Bezděz u České Lípy

GPS souřadnice: 50°32’20,50″N, 14°43’11,6″E

Web: www.hrad-bezdez.cz

Když pátý český král Přemysl Otakar II. (1233–1278) nechával ve 13. století vybudovat kamennou pevnost na skalnatém vrchu Velkého Bezdězu, netušil, že zároveň staví vězení pro svého syna a manželku.

Jeho záměrem bylo postavit královské sídlo bránící panství a také důležitou obchodní stezku z Mělníka. Celá stavba byla proto podřízena hlavně vojenským požadavkům a díky tomu se stala pevností, která byla po celá staletí naprosto nedobytná.

Ani tato sláva jí nevydržela na věky a Bezděz se nakonec stal mírumilovným centrem zbožných mnichů. Začněme ale od začátku.

Kámen proti oceli

Vrcholek příkré hory vysoké 600 metrů byl na první pohled ideálním místem pro vybudování opevnění. Stavitelé ale tehdy měli jen velmi omezené možnosti, jak vybrané místo pro stavbu připravit. Skálu nebylo možné nějak vyrovnat a muselo se stavět přímo na ní.

Dělníci brali kámen z hory, lámali ho z převisů a poté bloky spojovali vápnem a pískem. Směs nakonec prolévali vodou.

Při uhlazování spár ale museli použít návleky z kozí kůže, protože vápno by jim mohlo spálit ruce. Kozí chloupky se pak v hradbách Bezdězu dochovaly dodnes. Stejným způsobem byla vybudována i dvojice obranných věží.

Ta vyšší, Velká věž, byla vyhnána do výšky 40 metrů a chránily ji zdi o síle pěti metrů. Nižší, Čertova věž, vysoká 30 metrů, je pak měla jen o metr slabší.

Mimo dostřel katapultů

Z obou věží měli obránci dokonalý výhled na nepřátele, kteří k hradu museli šplhat po cestě kolem vrchu, která byla na dostřel a nerostly na ní stromy, jako je tomu dnes. Cestu navíc bránily dvě brány.

Použití katapultů a ostřelování hradu zdálky také nepřicházelo v úvahu. Tehdejší katapulty sice dokázaly vypálit až do vzdálenosti půl kilometru, ale jenom v rovném terénu.

Střílet ve velkém převýšení bylo velice obtížné, a tak byl Bezděz v bezpečí i před touto zbraní. Jedinou slabinou bylo, že hrad neměl stálý zdroj vody.

Přísun zajišťovala jen sedm metrů hluboká dešťová nádrž, kvalitní voda pro panstvo pak byla dovážena v sudech. Ani to hrad v dobách obléhání ale nezlomilo, což později jen podpořilo pověsti o tajné chodbě, kterou mohly být nepozorovaně přiváženy zásoby.

Vězení následníka trůnu

Král Přemysl Otakar si ale dlouho svou novou pevnost neužil, v roce 1278 byl totiž zabit v bitvě na Moravském poli. O rok později se pak tehdy nové královské sídlo stalo nedobrovolným vězením pro královskou vdovu Kunhutu a sedmiletého následníka trůnu Václava. Královně se však nakonec podařilo z Bezdězu uprchnout pomocí lsti.

V pověstech se sice traduje, že dokázali uprchnout oba, a to právě díky tajné chodbě, která měla z hradu ústit až do domu č. 27 v Bělé pod Bezdězem. Pravdou ale je, že mladý Václav zůstal i po matčině útěku dále uvězněný.

Svobodu opět získal až v roce 1283, a to za tučné výkupné, které činilo 15 tisíc hřiven stříbra a několik hradů patřících království.

Máchovo jezero a Karel IV.

Do vlastnictví krále se hrad dostal zpět až díky Karlu IV. (1316–1378), který navíc rozkázal, aby Bezděz ani ostatní důležité královské hrady nebyly zastavovány do rukou šlechty výměnou za půjčky.

Ušlechtilý úmysl ale stejně nebyl dodržen, hrad i poté často měnil majitele a už se nikdy do rukou panovníka nevrátil zpět.

Legendární Karel IV. si ale Bezděz a jeho okolí velmi oblíbil, dokonce natolik, že nechal v mokřadech vybudovat rybník, kterému se dnes říká Máchovo jezero.

Po bitvě na Bílé hoře pak hrad zůstal úplně bez majitele, protože Václav Berka z Dubé a z Lipé musel utéci z Čech. Pevnost se tak stala útočištěm prostých okolních obyvatel, kteří se obávali nájezdů žoldnéřů.

Nevycvičené a slabě ozbrojené vesničany ale ani kdysi nedobytný hrad neochránil. Žoldnéři jej vyplenili a zapálili.

Domov Černé madony

S nápadem zřídit na Bezdězu klášter přišel jeden z jeho posledních majitelů, Albrecht z Valdštejna (1583–1634), někdy okolo roku 1633. Dokonce byla na hrad přivezena z Vídně unikátní soška Černé madony montserratské, která byla umístěna v kapli svatého Michaela.

Dodnes tu prý po ní zůstala léčivá síla. Třicetiletá válka ale původní plány překazila a na Bezdězu tak po celých sedm let pobýval jen jeden jediný poustevník. Pak se hradu zmocnili Švédové, kteří jej opět vyplenili a vypálili.

Se skutečnou stavbou kláštera se tak začalo až po válce. Hradní kaple byla nově zasvěcena Panně Marii a dorazila sem zpět také socha Panny Marie z Montserratu.

Zpočátku byli na hradě pouze dva řeholníci, ale pověst o zázračné bezdězské Panně Marii se rychle roznesla po okolí a na hrad zamířila celá řada poutníků.

Múza básníků i skladatelů

Sláva kláštera vzkvétala až do roku 1778, tehdy pevnost opět čelila obléhání, tentokrát pruské armády. Někdejší nedobytnost už ale byla jen dávnou historií. Hrad byl dobyt a vypleněn.

Jeho konec jen uspíšil dekret císaře Josefa II. (1741–1790), kterým byl klášter zrušen. Mniši pak část vybavení převezli do Prahy a zbytek rozdali okolním kostelům. Bezděz pak postupně chátral, až z něj zůstala jen zřícenina.

Udržel si ale svoji neopakovatelnou atmosféru. Doslova mytickým místem se Bezděz stal pro básníka Karla Hynka Máchu, který se sem okouzlen opakovaně vracel a napsal o něm knihu Večer na Bezdězu.

V jedné z hospůdek pod hradem pak Mácha prý vyslechl příběh o strašné otcovraždě, který ho inspiroval k sepsání jeho nejslavnějšího díla Máj. Poklad pod bezdězským klášterem pak zase inspiroval operu Tajemství Bedřicha Smetany. Zvláštní atmosféru gotické pevnosti si nenechte ujít ani vy!

Co nesmíte minout při návštěvě Bezdězu?

Polomené hory – Pokud rádi vyrážíte na kole do přírody, máme pro vás tip na jednu netradiční trasu do míst, kam byl až do devadesátých let vstup zakázán. Přitom se právě tato oblast může podle mnohých řadit k nejromantičtějším krajinám u nás.

Jedná se o Polomené hory s Hradčanskými stěnami, které vynikají zvláštními pískovcovými útvary. Najdete je mezi Máchovým jezerem, údolím řeky Ploučnice a silnicí Hradčany – Břehyně. Ideální je vyrazit na horských kolech.

Zámek v Bělé pod Bezdězem – Bělský zámek je výjimečný tím, že představuje jednu z mála ukázek raně barokní zámecké architektury v Čechách.

Prohlédnout si tu můžete unikátní dřevěné kolorované renesanční stropy či sgrafita dochovaná na arkádách na nádvoří. Nahlédnout můžete i do života loupežníků, kteří kdysi řádili v Podbezdězí.

Historii slavných lapků Václava Bábinského, Václava Kumra z Vísky či lupiče Klempera odhaluje část zdejší stálé výstavy.