Dvojice věží této dávné pevnosti střeží mnohá tajemství. Na hradě byla prý kdysi alchymistická dílna, kde se vyrábělo zlato! A pohádkový poklad tu měli uschovat i francouzští vojáci táhnoucí domů z Ruska. Kde se má skrývat?
Napoleonovo vítězné tažení Evropou skončilo neslavně. Po porážce v Rusku od armád ruského vojevůdce Kutuzova se zdecimované Napoleonovy oddíly vracejí přes české území. Jeden z nich se jednoho dne zastavuje i pod hradem Hazmburk.
Tento oddíl je však výjimečný, neboť má na starosti několik truhlic, naplněných po okraj cennostmi, hlavně zlatem, drahými kameny a jantarovými šperky, pocházejícími většinou z ruské kořisti.
Okolní krajina se však doslova hemží vojenskými zběhy a bandami lapků toužících po kořisti. Slabá vojenská jednotka, navíc zdecimovaná v bojích i zimou, by se větší přesile jen stěží ubránila. Velitel proto nařizuje celý poklad na místě zakopat.
Jedním z důvodů mělo být i to, že Hazmburk byl výrazným orientačním bodem v krajině a místo úkrytu pokladu by bylo v případě potřeby snadno k nalezení.
Čtyři stopy k pokladu
O místě ukrytého pokladu dnes existují celkem čtyři různé verze. Jedna z nich přitom uvádí, že skrýš není přímo na hradě, ale v okolních polích. Přesné umístění má pak odhalit poloha stínu Černé věže hradu.
Druhá verze pak hovoří o velké hrušce, jejíž stín přesně v šest hodin veček ukáže místo zakopaného pokladu. Tady však mají hledači smůlu, protože zmíněný strom už dávno neexistuje.
Třetí verze tvrdí, že poklad je na místě odkud je vidět současně hrad a střecha místní myslivny. Součástí pokladu má být několik beden ruského zlata, jantarové šperky a spousta drahých kamenů.
Čtvrtá verze tvrdí, že poklad byl zakopán přímo na hradě, a to v tajné podzemní komoře, nacházející se pod Černou věží hradu.
Poklad stále čeká na objevitele
Jako jeden z prvních pátral po pokladu už kníže Mořic Jan z Ditrichštejna, jehož rodu zdejší panství v první polovině 19. století patřilo. Stálo ho to prý spoustu peněz, ale hledání skončilo bez úspěchu.
Následovala další pátrání, která organizovali jak amatérští hledači, tak boháči, kteří si mohli dovolit nést jejich náklady. Svědčí o tom celá řada výkopů jak v areálu samotného hradu, tak v jeho okolí.
Lidé z okolních obcí dodnes věří, že Napoleonův poklad na svého objevitele stále čeká. Majestátní zřícenina hradu je však opředena celou řadou dalších pověstí a pokladů v ní mělo být hned několik.
Některé by měly být například střeženy ohnivými psy, jiné hlídají tajemní skřítci.
Pověst o rudých květech
Během letních nocí se v hradní zřícenině zjevuje postava dívky v bílém rouchu. Žalostně vzdychá a při každém vzlyku jí z prsou skane krůpěj krve. Kam dopadne, vyroste rudý kvítek. Má to být duch Lucie, nešťastné dcery Mikuláše Zajíce.
Ten se choval nelítostně ke svým poddaným a tvrdý byl i na svou dceru, protože si vybrala za ženicha syna chudého zemana Věslava z Košťálova.
Otec však vybral Lucii za ženicha saského kurfiřta, a tak aby se chudého ženicha zbavil, vyslal jej do světa s tím, že mu dceru dá jen za podmínky, že přivede na hrad živého, spoutaného draka.
Zeman z Košťálova putoval světem celé roky a Lucie zatím chřadla, až žalem zemřela. Její otec ji nechal uložit do skleněné rakve a hrad opustil. Po sedmi letech se Věslav vrátil i se spoutaným drakem.
Když se dozvěděl, jak skončila jeho láska, nechal se zavést do sklepení k její rakvi a tam mu puklo srdce. Oba mrtvé pak drak strážil a nechtěl do hrobky nikoho pustit, až sám uhynul hladem.
Od té doby se zjevuje na hradě přízrak Lucie a také ohnivý drak, strážící tamější poklady.
Nedobytná pevnost
Co ale říká skutečná historie pevnosti, jejíž silueta se stala symbolem celé krajiny Českého středohoří, podobně, jako v Českém ráji Trosky nebo Bezděz krajině kolem Doks?
Původními majiteli byl rod Lichtenburků, ale ti v roce 1335 prodali hrad Janu Lucemburskému a ten jej vyměnil s Janem Zajícem z Valdeka za jiný z jeho hradů. Zajíc pak původní jméno pevnosti Klapý změnil na Hazmburk, tedy Zaječí hrad.
Vchod do hradu střežila Černá věž, vybudovaná z tmavého čediče. Díky své poloze a silnému opevnění odolával hrad všem nájezdům a byl považován za nedobytný. Proto byl také zvolen za úkryt církevních pokladů Pražského hradu.
Odolal dokonce jako jeden z mála i nájezdům husitů. V 16. století byl však hrad opuštěn a přestal sloužit svému obrannému účelu.
Poklad z Černé věže
Nejvíce legend se váže k jeho Černé věži, která už svým vzhledem vzbuzuje pocity jakési tajemnosti. V jejích útrobách se najdou dodnes stopy po pátrání různých hledačů pokladů, kteří prý vykopali i velkou jámu v její spodní části.
Hradní pán Jan Zajíc z Valdeka byl navíc velkým obdivovatelem alchymie a na svých hradech hostil často přední alchymisty Království českého.
Jedna z pověstí vypráví, že jakémusi vlámskému alchymistovi se po dlouhém bádání podařilo objevit proces proměny obyčejných kovů na zlato.
To pak měl vyrábět v Zajícových alchymistických laboratořích ve velkém a jeho zásoby pak majitel hradu ukrýval v podzemí Černé věže. Historie však tvrdí pravý opak.
Alchymisté prý přivedli Jana Zajíce na buben a ten pak byl nucen Hazmburk prodat Lobkovicům, kteří jej nechali zpustnout.
Co se skrývá v podzemí?
Mnohé pověsti o pokladech na Hazmburku se vážou i k podzemním chodbám, jimiž je prý celý vrch Klapý protkán. Ty prý spojují i okolní menší vrchy a táhnou se až k Budyni. Zajímavé je, že k vrchu Klapý se váže podobná pověst jako k Blaníku.
I zde prý spí zázračné vojsko rytířů, kteří přijdou českému národu na pomoc v jeho nejtěžších chvílích. Zlatý poklad Jana Zajíce i další pověsti o tajných chodbách nedávají spát lovcům pokladů a pokoušejí se zlatý poklad najít.
Je možné, že se dosud ukrývá někde v podzemí? Faktem je, že na hradě skutečně jeden poklad byl.
Kvůli pověsti nedobytné pevnosti sem totiž byla na nějakou dobu převezena drahocenná bohoslužební roucha ze Strahovského kláštera a další vzácné předměty z Pražského hradu, které tam v bouřlivých dobách po bitvě u Lipan nebyly v bezpečí.
Legendu o pokladu potvrzuje také pověst o pasáčkovi, který v ruinách hradu našel vchod do podzemí, kde bohatství strážil černý pekelný pes.
