Na břehu řeky Boyne, necelou hodinu cesty od hlavního irského města Dublinu, stojí v přírodě něco, co na první pohled připomíná obrovský pecen chleba, který si tu odložil nějaký pravěký obr. Kamenná mohyla je však velice zajímavá.

Už jen samotný fakt, kdy byla postavena, stojí za povšimnutí. Newgrange bylo podle odhadu vytvořeno přibližně okolo roku 3200 před naším letopočtem, tedy o více než půltisíciletí dříve, než vznikly egyptské pyramidy.

Dlouhá léta se o tomto skutečném divu světa nevědělo, neboť jej čas přikryl nánosy hlíny a trávy, a byl tak považován za přírodní pahorek.

Teprve na konci 17. století náhodou objevili místní obyvatelé, kteří v okolí hledali vhodné kameny pro stavbu silnice, že kopec ukrývá jakousi stavbu.

První zmínka o objektu se objevuje v roce 1699 a pochází od Edwarda Llwyda, pro něhož šlo o pouhou barbarskou památku. Skutečně vědecký pohled na místo začal v 19. století, kdy sir William Wilde podrobně zkoumal ornamenty, které stavbu zdobí.

Došel k výsledku, že šlo o posvátné hieroglyfy. Postupně se místu věnovalo mnoho archeologů a z jejich práce postupně vykrystalizoval dnešní názor, že jde o ohromné prehistorické pohřebiště vyspělé civilizace.

Zpátky na světlo světa se celé Newgrange vrátilo až v letech 1962–1975, kdy jej vykopal tým pod vedením archeologa Michaela J. O´Kellyho.

Na stavbu Newgrange museli tehdejší pradávní dělníci přesunout 200 000 tun kamene, který ještě bylo nutné opracovat do potřebných tvarů.

Uvnitř byly v roce 1962 objeveny hrobky obsahující lidské kosti, ale také množství šperků a dalších, zřejmě kultovních, předmětů. Kameny v okolí hrobek v sobě navíc mají vyryté znaky a geometrické symboly, z nichž nejčastější je spirála.

O významu těchto „textů“ zatím vědci nic netuší, protože se je ještě nepodařilo rozluštit.

Proč stavba vznikla?

Od odhalení v 60. až 70. letech archeologové spol s historiky přemýšleli, k čemu mohla stavba sloužit. Newgrange má „fasádu“ ze žuly a křemene a v průměru měří přibližně 90 metrů a na výšku atakje 11 metrů. Celá stavba pak zabírá plochu asi půl hektaru.

V blízkosti hlavní pohřební mohyly stojí navíc i menší mohylové hroby – Knowth a Dowth.

Archeologové se domnívají, že umístění Newgrange na vrcholek kopce, ze kterého se naskýtal výhled na celé údolí řeky, naznačuje, že stavba byla určena k pohřbívání vládců a nejdůležitějších lidí.

Odborníci odhadují, že kameny, které nezřídka vážily až čtyři tuny, muselo od nejbližšího lomu stěhovat minimálně osm desítek mužů a že jim cesta zabrala asi čtyři dny.

Na menší Knowth přitom bylo použito více než 1500 kamenů převyšujících svojí hmotností jeden a půl tuny.

Archeology logicky zajímalo, kdo tyto ohromující mohyly stavěl. Šlo „jen“ o hroby, nebo o symboly moci či měly ještě další účel?

Vykopávky v moderní době ukazují, že lidé, kteří stavby stavěli, byli výrazně orientováni na masitou stravu a kombinovali zemědělství s lovem.

Většina objevených zvířecích kostí patřila již domestikovaným druhům krav, méně často byly nalezeny kosti prasečí či kozí. Zcela určitě však tito lidé již chovali psy a určité nálezy naznačují, že možná již i koně.

Šlo o bohatou a dobře prosperující společnost, která dokázala nejen postavit podobné mohyly, ale k jejich stavbě již využívala určité znalosti při hledání vhodných materiálů. To ukazuje na poměrně rozvinuté vztahy s okolím, zřejmě za účelem obchodu.

Odhaduje se, že stavba velkého chodbového hrobu zabrala přibližně čtyřicet let. Muselo sem být dopraveno 450 obřích balvanů, patrně byly transportovány po vodě, které musely být po připravené hliněné rampě vytaženy a následně přesně usazeny na místo.

Hrobka obsahuje i nepředstavitelné množství malých kamenů z blízkých potoků – odhady hovoří až o milionu pytlů a podle provedeného pokusu transport jednoho takového pytle trval asi 70 minut. Čas věnovaný stavbě si tedy opravdu dokážeme jen těžko představit!

Mohyla byla původně obklopena kruhem z kamenů, kterých se však do dnešní doby dochovalo jen dvanáct, ač jich původně bylo zřejmě 36–38. Tento kruh měl průměr 104 metry a jeho plocha byl přibližně jeden hektar.

Samotné kameny nejsou a nebyly nijak zdobeny. Největší z nich – tři stojící přímo proti vchodu – mají nad zemí výšku 2–2,5 metru.

Základnu mohyly tvoří nepřerušovaný kruh 97 kamenných bloků dlouhých 1,7–4,5 metru, které jsou usazeny tak, aby jejich horní linie byla ve stejné výši. U vchodu jsou bloky o délce 3–4 metry.

Nejvíce a nejsložitěji zdobeným je vstupní kámen o rozměrech 3,2 x 1,3 metru, jenž odborníci považují za nejvýznamnější megalitické umělecké dílo. Je na něm vytvořen vzor dvojité spirály, kterou tvoří dva rovnoběžné pruhy se zakulacenými drážkami.

V kameni je vyryto jen pět spirál, ale různé obvodové oblouky spol s dalšími vzory vytvářejí dojem velkého množství spirál. Samotné pruhy jsou široké 4 centimetry a drážka mezi nimi měří 1 centimetr na hloubku.

Hladkosti při zpracování vzorů bylo podle archeologů dosaženo použitím primitivní brusné pasty vytvořené z vody, písku a štěrku. Na jednom z kamenů, který má od archeologů číslo 67, obsahuje spirály spojené jakýmsi esíčkem. Tento motiv se opakuje jen na dalších dvou kamenech v celé mohyle.

Chodba se táhne v délce 19 metrů od vchodu na jihovýchodní straně mohyly až do komory s klenutou střechou, přitom překonává převýšení asi dva metry. Mnohé z kamenů, jimiž je chodba tvořena, jsou opět zdobeny ornamenty.

Velice zajímavý je hlavně strop chodby – první část je vytvořena ze tří masivních bloků, které leží na stojících kamenech, a je víceméně vodorovná, dále se strop již postupně zvyšuje, jednotlivé bloky spočívají na sobě tak, že ten, který je vrchní, vždy částečně převyšuje kámen předchozí.

Vypadá to jako jakési schody zavěšené hlavou dolů. Celkem je takto umístěno 17 schodů, z nichž ten poslední je ve výšce 3,6 metru nad podlahou. Na tomto závěrečném kameni jsou vytesány čtyři dělené kosočtverce. U vstupu do komory stojí kámen, který byl určen k tomu, aby hrobku uzavřel.

Paprsek čaruje

Díky náhodě se podařilo objevit u vchodu štěrbinu, jež byla částečně uzavřena kamenným blokem, jehož strany byly osekané do pravých úhlů.

Tento kámen, na rozdíl od dalších v jeho okolí, nesl jasné známky častého posunování, byl jaksi „ošoupán“, což archeology přivedlo k myšlence pohnout s ním.

Poté, co jej odsunuli, vznikl nad vchodem do mohyly otvor, který byl však pro lidi jako vstupní brána příliš úzký, nicméně evidentně nějaký účel měl.

Pomocí pozorování a výpočtů dospěli archeologové k zajímavému výsledku, že do nitra hrobky musí jednou do roka, konkrétně při zimním slunovratu, tedy 21. prosince mezi 8.58 a 9.15 hodin proniknout sluneční paprsek a ozářit ji.

Úzký paprsek se po průchodu světlíkem promění v pruh široký 17 centimetrů, který se posunuje po podlaze komory a hrobka osvětlí vskutku dramaticky a tak silně, že lze pozorovat i nejmenší detaily na stěnách komory

Po oněch přibližně 15 minutách světla měli nebožtíci opět svůj klid na věčný spánek. Archeologové mohou dnes hovořit o velkém štěstí, že se tato historická památka dokládající astronomické znalosti našich předků zachovala funkční.

V roce 1874 se totiž při výzkumu, naštěstí bezúspěšně, pokoušeli dva muži kámen pomocí sochorů pohnout, čímž by zřejmě celý světlík nevratně poničili.

Samotná chodba ústí do centrální komory o rozměrech 5,2 x 6,5 metru se třemi navazujícími výklenky mířícími na západ, východ a sever. V komoře je bez ohledu na roční dobu konstantní teplota 8–10 stupňů Celsia.

Nejzajímavějším prvkem komory je klenutý strop, který je dnes považován za nejlepší dílo tohoto typu v celé západní Evropě. Dodnes nepotřeboval žádnou rekonstrukci, a vypadá tedy přesně tak, jako když jej před pěti tisíci lety dokončili.

Je složen z velkých kamenných bloků, které se vzájemně vždy trochu překrývají, takže prostor se pokaždé trochu zmenší. Šest metrů nad podlahou je pak strop uzavřen jediným kamenem.

Vnější konce kamenů jsou nakloněny dolů a zahrnuje je násep, díky tomu odvádějí z místnosti veškerou vlhkost.

Mezi jednotlivými bloky jsou ve stejné vrstvě umístěny malé říční valouny a další kameny. Hmotnost kamenných bloků tvořících strop je samozřejmě rozdrtila, takže vytvořily jakési lůžko či ložisko, které napomáhá rovnoměrnému rozložení obřího tlaku stropu.

Celá chodba i pohřební komora byly postaveny nezávisle na hlavním náspu a jsou samostatnými konstrukcemi, jimž okolí poskytuje „jen“ dodatečnou ochranu.

Když byly chodba a komora v 60. letech odkryty, nalezli zde archeologové jen něco málo ostatků a předmětů, což lze pochopit, neboť do míst se dalo přibližně po tři staletí vstupovat a návštěvy pravděpodobně neodcházely s prázdnou.

Byly zde však nalezeny lidské ostatky, celkem asi 4–5 osob, a to jak spálené, tak nespálené. Poloha ostatků v komoře Newgrange naznačuje, že byly pravděpodobně kdysi umístěny v nějakých mísách či nádobách v jednotlivých výklencích.

Mimo samotnou mohyly byly učiněny další zajímavé, byť nepříliš rozsáhlé, objevy.

Byly zde nalezeny základy malé oválné chýše, část kameny dlážděného chodníku a také asi 25 centimetrů dlouhý kus oválného a vyleštěného pískovce.

V různých vrstvách půdy či sesunutých částech byly objeveny úlomky keramiky, hroty šípů, korálky, další zvířecí kosti a pazourkové nástroje. Mezi archeology převažuje domněnka, že většina nálezů měla určitý rituální význam.

K těm nejzajímavějším a zároveň nejzáhadnějším nálezům bezesporu patří dvě zlaté mince z doby císaře Valentiniana, který vládl ve 4. století našeho letopočtu.

Jejich objev byl zmiňován již v onom roce 1699, ovšem později se po nich slehla země a neví se, kde skončily. V polovině 19. století zde byly vykopány další zlaté předměty – pět ozdob zakopaných asi v metrové hloubce, římský Getův denár a další mince z mosazi.

V 60. letech 20. století pak bylo objeveno dalších 19 římských mincí a dvě diskové brože, zlaté a stříbrné ozdoby, ale také kostěné kostky, bronzový náramek a bronzový úchyt s laténským vzorem.

Vzorce vyryté v kamenných blocích jsou považovány za jednu z nejúchvatnějších výzdob megalitických památek. Celkem je nějakým způsobem ozdobeno 85 kamenů.

Všechny zdobné tvary vycházejí z geometrických obrazců, přičemž nejčastější je kosočtverec ve tvaru diamantu, „véčka“, kruhy a spirály, tečky v kroužku, rovnoběžné linky a paprsky. Nad jejich smyslem zatím vědci stále bádají.

Nedávno uskutečněné experimenty však ukázaly, že jejich tvorba rozhodně nebyla snadná, nicméně k rytí plně postačovaly pazourkové hroty a kamenné kladivo. Tečky, které se ve vzorcích objevují, patrně sloužily jako vodítko pro konečný vzor.

Za nejkrásnější místo bývá označován strop východního výklenku, jenž je pokryt vskutku masivním množstvím symbolů, z nichž je část však částečně zakryta ukotvením kamene ve zdi.

Po vymření civilizace, jež Newgrange postavila, začala mohyla rychle upadat. Odhaduje se, že v době, kdy bylo vztyčeno Stonehenge, tedy asi okolo roku 2000 př. n. l., bylo Newgrange již polorozpadlé.

Newgrange není jediné

Asi pět kilometrů na severozápad od Newgrange stojí další, o něco menší megalitická stavba – Knowth. Má průměr cca 65 metrů a je vysoká asi 12 metrů. Je však složitější co do stavby, neboť v sobě má dvě chodby a obklopuje jej 17 vnějších mohyl.

Násep je sice obrouben 150 obřími kameny, ale v porovnání s Newgrange se mohyla liší svým složením. Zde jsou totiž použity vrstvy kamenů, drnů a jílu, které doplňují přibližně 1600 balvanů o hmotnosti několika tun.

Obě chodby v této mohyle měří okolo 35 metrů, obě komory jsou tedy uprostřed mohyly velice blízko sebe. Ta západní je jen nepatrně širší než samotná chodba, není příliš honosná, má čtvercový půdorys a plochý strop.

Zato východní komora má tvar kříže, klenutý strop a je bohatě zdobená. Nejslavnějším nálezem, jenž byl na tomto místě učiněn, je asi 8 centimetrů vysoká zdobená pazourková hlavice pro dřevěnou hůl.

Podle jedné z teorií mohlo Knowth sloužit nejen jako pohřební mohyla, ale i jako rituální stavba. Narozdíl od Newgrange se v Knowthu, ani jeho okolí nenašly žádné římské mince.

Podle vědců tak mohly mince v Newgrange nepocházet přímo od Římanů, ale mohlo jít o obětní předměty, které sem ukládali válečníci vracející se z nájezdů do románské části Británie.

Třetím z chodbových hrobů či mohyl je Dowth, nacházející se asi 2,5 kilometru na severovýchod od Newgrange. Má 85 metrů v průměru a cca 15 metrů na výšku. Je však v daleko horším stavu, neboť se na něm projevily následky eroze a vlivu počasí.

Uvnitř mohyly jsou dvě chodby vedoucí ze západní strany asi 20 metrů od sebe. Severnější komora, ke které vede devítimetrová chodba, je pro archeology zajímavější křížovým půdorysem a průchodem ke dvěma malým „komůrkám“.

Jižnější komora je kruhová o průměru čtyř metrů a chodba k ní má jen tři metry.

Dowth byl částečně odkryt v roce 1847, ovšem neodborně, což způsobilo následné škody. Ani zde nebyly nalezeny žádné římské památky, jen pozůstatky po vyplenění a vypálení hrobky v 11. či 12. století.

V oblasti okolo Newgrange se nachází ještě asi dvacet dalších viditelných objektů, mezi nimiž nechybějí kruhové pevnosti, chodbové hroby, chýše apod., což naznačuje, že celé údolí muselo ve své době kypět životem a být důležitým civilizačním centrem.

Foto: Shutterstock