Orloj na severní fasádě olomoucké radnice ve výklenku s lomeným obloukem dosahuje výšky 14 metrů a i ve světovém měřítku je svou výzdobou výjimečný. Na pohled bychom totiž sotva odhadli, že už je starý přes šest století.

Historikové se tak úplně neshodnou, jestli orloj na zdi olomoucké radnice vznikl současně s budovou, nebo o něco později.

Sama radnice, která nahradila původní dřevěnou a vyhořelou stavbu, pochází z roku 1420, i když v té době ještě neměla definitivní podobu, Tu jí dodala až přestavba o půlstoletí později, kdy přibylo druhé patro, slavnostní gotický sál a kaple sv. Jeronýma, zvenčí jasně rozeznatelná podle vystupujícího kamenného arkýře.

Sama císařovna dohlíží na čas

Autorem orloje byl hodinářský mistr Antonín Pohl a pověst podobně jako v případě pražského orloje na Staroměstské radnici tvrdí, že byl po dokončení díla oslepen, aby už nikdy nic tak velkolepého nemohl pro nikoho jiného vytvořit.

Ta velkolepost se zvyšovala s přibývajícím časem. Barokní umělec Jan Kryštof Handke vytvořil v roce 1746 malířskou výzdobu, jejíž součástí byly nejen postavy hodináře a malíře, ale také portrét císařovny Marie Terezie.

Pocta mýtickému králi Moravy

Olomoučtí ale v dalších stoletích jako by stále nebyli s orlojem spokojeni. Novogotická přestavba na konci 19. století, o kterou se postarali odborníci pozvaní z Vídně, podobu orloje poněkud změnila. Ani to ale ještě nebyla konečná podoba orloje.

Po vzniku Československa byl odstraněn portrét habsburské císařovny a místo něj nyní shlížel na Horní náměstí bájný moravský král Ječmínek.

Gotika, baroko a socialistický realismus

Další rekonstrukci si nevyžádala změna dobového vkusu, ale objektivní příčiny. Na konci druhé světové války byl orloj poškozen granáty a bylo nutné přistoupit k jeho zásadní opravě. Důvěru dostal uznávaný výtvarník a olomoucký rodák Karel Svolinský.

Je rozhodně zajímavé, že přišel s technikou skleněné mozaiky, při níž bylo třeba pro celkovou plochu sta čtverečních metrů nutné vyrobit 4 miliony různobarevných skleněných dílků. Umělec ale vše pojal v duchu nastupujícího socialistického realismu.

Fotbalista shlíží z orloje

Postavy na bocích kalendária nyní představovaly dělníka a chemika, hodně místa bylo věnováno národopisným motivům z Hané. Orloj dostal také nové pohyblivé figury.

Postavy vyřezané z lipového dřeva jsou vysoké až 75 centimetrů a zobrazují nejrůznější povolání jako zedníka, zahradníka, řezníka, tkadlenu, úředníka či bednáře, ale nechybí třeba ani sportovci jako diskař, fotbalista nebo házenkářka. Orloj v této podobě byl znovu uveden do provozu v roce 1955.

Lidová hanácká zvonkohra

Zatímco v průběhu dějin zvonkohra na orloji představovala náboženské písně, rakouskou hymnu nebo pak hymnu československou, dnes v souladu s hanáckou výzdobou zdejších šestnáct zvonů pocházejících z roku 1898 každé poledne po odbití času vyhrává tři hanácké lidové písně.

Přitom v oknech orloje pět minut defilují dřevěné figury a nakonec zakokrhá mosazný kohout.

Učebnice umění i společnosti

Olomoucký orloj tedy těžko můžeme stoprocentně považovat za památku z 15. století, i když tak hluboko jeho historie trvá. Má ale zase něco, co jiné pamětihodnosti ne – je živoucím dokladem proměnlivých názorů na umění, architekturu i společenské dění.

To všechno se v průběhu staletí měnilo, mnohdy zcela od základu, ale orloj na olomoucké radnici je tu pořád a dál sleduje plynoucí čas, jako tomu bylo před šesti sty lety.