Právem je Karlštejn jedním z našich nejslavnějších hradů. Honosné a výjimečné královské sídlo bylo zároveň unikátním trezorem chránícím říšské a také české korunovační klenoty. Na stavbu pak osobně dohlížel sám Karel IV.! Vydejte se do komnat kdysi nejhonosnější pokladnice království.
Musela to být oslňující oslava, když se v březnu 1357 poprvé otevřely brány slavného Karlštejna, který se tyčí nad třpytivou hladinou Berounky.
Sám král Karel IV. ale nechal základní kámen svého budoucího sídla a také panovnické pokladnice položit už v roce 1348, tedy ve stejném roce, kdy Karel IV. založil Nové Město pražské a pražskou univerzitu.
Dal tak vzniknout jedinečnému hradu, který už v dobách jeho největší slávy obklopovaly mnohé mýty a pověsti. Středověký trezor, kde byly uloženy ty nejcennější klenoty, byl totiž naprosto výlučným místem, kam ve své době měli přístup jen lidé urození.
Jak to bylo se ženami?
Zřejmě nejvíce opakovanou legendou je ta, že do hradu nesměly vstoupit ženy.
Je to ale pravda jen z poloviny, historická fakta si podle potřeb ve své hře Noc na Karlštejně upravil už Vrchlický a opravdovou popularitu pak tento mýtus získal v 70. letech díky stejnojmennému muzikálu Zdeňka Podskalského.
Jak to ale bylo se ženami na Karlštejně doopravdy? Při budování hradu byl ve velké věži postaven doslova trezor. Jakási pevnost v pevnosti, která se stala největší pokladnicí Svaté říše římské.
Mezi jinými poklady tam byly také uloženy zdobené schránky s ostatky světců. Podle tehdejších představ ale pouhá přítomnost ženy mohla tyto poklady znesvětit. Karel IV. proto všem ženám zakázal „pobývati, lehati a spáti ve Velké věži hradu“. Jinak se ovšem po hradě mohly pohybovat naprosto svobodně.
Nedobytná pokladnice
U zvláštní kaple svatého Kříže ve Velké věži se vyplatí pozastavit se poněkud déle. Právě zde byly uschovány říšské a později také české korunovační klenoty spolu s ostatky svatých. I dnes je tato komnata doslova pokladem.
Její obložení je zdobeno zlatem, drahými kameny i benátským sklem. Kaple je rozdělena pozlacenou mříží, o které se traduje, že panovník za ni vstupoval bosý, aby vyjádřil svou pokoru.
Opravdovým unikátem je také soubor deskových maleb z pražské dílny Mistra Theodorika. Původně jich bylo 130, dochovalo se jich ale o jednu méně. Oslňující pokladnice si ovšem žádala také přísná bezpečnostní opatření.
Čtveřice dveří vedoucích do kaple byla pobita železnými pláty a zamykala se na devět zámků. Strážní, kteří se u vchodů střídali, přespávali přímo nad kaplí, do které bylo možné vstoupit jen se svolením císaře.
Není divu, že se tu konaly jen opravdu významné mše, které sloužili pouze arcibiskupové a karlštejnský děkan.
Zapomenuté bohatství
Kromě korunovačních klenotů byl ale po dlouhá staletí na Karlštejně tajně ukrytý ještě jiný poklad. Nikdo už dnes neví, kdo jej nechal na hradě zazdít. Dá se ale říci proč.
Téměř čtyři stovky zlatých a stříbrných předmětů kdosi ukryl zřejmě v roce 1420 či 1421, aby je uchránil před husitskými vojsky, která pevnost obléhala.
Husité u hradeb Karlštejna tehdy nepochodili a není jasné, proč tedy bohatství zůstalo v jeho zdech ukryto po dalších více než pět staletí, až se na něj úplně zapomnělo.
Jaké překvapení pak museli zažít dělníci, kteří Karlštejn opravovali na konci 19. století a na skrýš náhodou narazili. Nutno říci, že poklad objevili jen proto, aby jej opět ukryli a pak tajně prodali přes pražského směnárníka Eduarda Kische.
Karlštejnský poklad se pak dostal až do majetku továrníka a sběratele Jindřicha Waldese, než byl v roce 1947 zabaven státem a uložen do Uměleckoprůmyslového muzea.
Zlaté číše a stříbrné knoflíky
Hodnota Karlštejnského pokladu je obrovská nejen proto, že jde o stovky zlatých a stříbrných výrobků.
Je to také doklad mistrovství středověkých zlatníků a šperkařů, a navíc jsou to věci, kterých se dotýkaly ruce urozených obyvatel Karlštejna před řadou staletí.
Jsou mezi nimi číše a nádoby, velmi ceněná je například zlacená miska zdobená motivy exotických vodních ptáků. Ta byla používána na ředění vína vodou.
Součástí pokladu ale byla také doslova hromada dobových módních doplňků, jako jsou třeba šperky, knoflíky, spony či ozdoby na šaty. Není divu, na zapnutí luxusních šatů šlechty bylo tehdy zapotřebí až padesáti knoflíků.
Poklad se do svého původního domova na hradě bohužel vrací jen výjimečně, naposledy tam byl vystaven v rámci 700. výročí narození Karla IV. v roce 2016.
Konec slavných časů
Po smrti krále Václava IV., který byl synem Karla IV. a Karlštejn si velice oblíbil, ale čeští panovníci na Karlštejn zanevřeli. Po skončení třicetileté války byl už dost zchátralý a v neutěšeném stavu zůstával poměrně dlouhou dobu.
Až na konci 18. století přitáhl pozornost národních obrozenců, kteří jej ale česky přejmenovali na Karlův Týn.
Na začátku 19. století pak po dlouhé době poctila zase Karlštejn urozená návštěva, na hrad totiž zavítal císař František I., to jej možná zachránilo, protože císař dokonce věnoval peníze na jeho opravu.
Tyto poslední přestavby pak hradu vtiskly podobou, jakou známe dnes. Zajímavou epizodu ale Karlštejn zažil i v poměrně moderních časech, když se v roce 1931 podvodník Josef „Harry“ Jelínek pokusil prodat Karlštejn americkému obchodníkovi. Naštěstí neúspěšně.
Historie hradu ale není zdaleka u konce, podle mnohých odborníků navíc skrývá ještě řadu překvapivých objevů.
Jiří Mareček
Co nesmíte minout při návštěvě Karlštejna?
Velká a Malá Amerika – Ačkoli je do dřívějších vápencových lomů Velká i Malá Amerika u Mořiny kvůli nebezpečí úrazu trvale zakázaný vstup, staré lomy, jejich zatopená dna a labyrinty podzemních štol přitahují trampy, jeskyňáře, potápěče a vůbec celou řadu dobrodruhů.
Největší z nich Velká Amerika je 800 metrů dlouhý a 100 metrů hluboký zářez ve skále, na jehož dně se nacházejí dvě navzájem propojená jezírka s průzračnou vodou. Celá oblast je navíc opředena řadou legend a pověstí.
Asi nejznámější je ta o přízraku německého vojáka jménem Hans Hagen, který má na svědomí řadu záhadných úmrtí či zmizení.
Zámek Mníšek pod Brdy – Jen pár kilometrů od Karlštejna si můžete prohlédnout také klasicistní zámek v Mníšku pod Brdy. Zdobí jej trojice nárožních věží a také park s rozlehlým rybníkem. O tamějším sídle existují zmínky už ze 14. století.
Později pak byl zámek sídlem nižší šlechty, která tu setrvala až do období první republiky. Po válce pak sloužil jako archiv politicky citlivých materiálů ministerstva vnitra.
Díky nákladné rekonstrukci vás však dnes prohlídkové trasy zavedou do časů dávno minulých a provedou vás reprezentačními místnostmi se zámeckou kaplí nebo soukromými pokoji posledních majitelů z rodu Kastů.
