Mezi nejzajímavější architektonické památky naší historie patří ty, které vznikly pro armádu. Některé z nich nás totiž přesvědčí, že i takové objekty mohou být krásné a technicky dokonalé a dokáží i dnes nadchnout návštěvníky všech věkových kategorií.

Habsburská monarchie se v polovině 18. století nenacházela v nejlepší kondici. Takzvaná válka o habsburské dědictví ji vyčerpávala, a dokonce přišla o Slezsko. Není divu, že se začala víc věnovat posilování armády, a k tomu patřilo i budování nových opevnění.

Jedno takové se v roce 1742 začalo rodit v Olomouci. A nebylo vůbec ledajaké.

Prusové si na barona nepřišli

Autor projektu, habsburský expert baron Pierre Philippe Bechade de Rochepine, vytvořil bastionovou pevnost. Ta je typická částmi opevnění vystupujícími mimo linii hradeb, což umožňuje efektivnější ostřelování nepřítele do více úhlů.

Dokonale přitom využil možností poskytovaných terénem a přidal i vodní příkopy či kasematy.

Stavba za 10 milionů zlatých byla vzorem pro další pevnosti svého druhu a po svém dokončení v roce 1757 se na celé další století stala také pilířem obrany severní Moravy. Už rok po uvedení do provozu se ukázalo, jak dobře baron stavěl.

V roce 1758 si na pevnosti vylámala zuby pruská armáda a když od května do července nedokázala bastionovou pevnost dobýt, Olomouc opustila.

Obranný kruh bojovat nemusel

Vývoj válečnictví se ale nezastavil a už v polovině 19. století olomoucká pevnost najednou nebyla tak nedobytná jako dřív. Bylo třeba vymyslet, jak její obranu posílit. Řešením se staly takzvané forty – předsunuté dělostřelecké pevnůstky.

První z nich začaly pevnost obklopovat na sklonku třicátých let právě v místech, odkud před lety nejvíce hrozila pruská děla.

Podle představ projektantů mělo být takových pevnůstek celkem pětadvacet, vzdáleny od sebe měly být jeden až dva kilometry a měly kolem pevnosti tvořit ucelený obranný kruh.

Jednou z prvních velkých pevností byl Fort XIII postavený v letech 1850-1854. Naštěstí se nikdy neobjevil nepřítel, který by kvalitu stavby prověřil, a tak se Fort XIII nakonec stal jen skladem munice, ubytovnou vojáků, a dokonce i vězením.

Nepříteli hrozí 26 děl

V roce 1850 opět hrozil další pruský útok a pevnost ještě zdaleka nebyla hotová. Obklopoval ji jen navršený val a vojáci přebývali v dřevěných barácích. Teprve když hrozba pominula, rozběhla se stavba naplno.

Po dokončení pak v pevnosti Fort XIII sloužilo až 410 mužů a k dispozici bylo i 26 děl jak na obvodovém zemním valu, tak na takzvaném reduitu – podkovovité kasárenské budově.

V pozdějších letech už Fort XIII sice ztratil své výjimečné postavení, ale armáda ho využívala nadále. Dokonce i ta německá za druhé světové války si tu vybudovala dělostřelecký post a ubytovala tu jednotku Hitlerjugend.

Padací most jako na hradě

Návštěva Fortu XIII je výjimečným zážitkem, který milovníky vojenské historie poučí o mnohém z fungování armády v 19. století. Nachází se na západním konci olomoucké čtvrti Nová ulice nedaleko aquaparku.

Objekt dostal podkovovitý tvar a toto opevnění se v mnohém liší od pozdějších betonových bunkrů. Obsahuje totiž řadu cenných architektonických prvků svědčících nejen o vynalézavosti a technické zdatnosti, ale i o estetickém cítění stavitelů.

Jsou tu pískovcová ostění, cimbuří, arkýře či krakorce. Ve zdi jsou proraženy střílny, zdi před dělostřelectvem chrání zemní val a do pevnosti se vstupuje zděnou neogotickou branou s padacím mostem.

Pohled do vojenské historie

V současné době je sice pevnost Fort XIII v soukromém vlastnictví a stále, vlastně už dvacet let, prochází rekonstrukcí, ale i tak se do ní můžeme podívat. Dokončeny jsou už práce na obnově reduitu a části týlního opevnění.

Tyto prostory jsou už využívány k představení expozic. Obnoveno je také nádvoří, opravy se dočkal padací most a suchý příkop u vstupu. Fort XIII je dnes muzeem představujícím vývoj celé olomoucké bastionové pevnosti i následného budování okolních fortů.

Najdeme tu model pevnostního systému, který představuje opevnění ve stavu z roku 1756, i názorné makety jednotlivých druhů fortových opevnění v měřítku 1:400, které se lišily tvarem i velikostí. Expozici doplňují další předměty – historické zbraně, uniformy i dokumenty.

Dobrodružná noc v pevnosti

Projít se můžeme i venkovní částí pevnosti.

Učiníme si tak představu o průběhu obléhání i o záměrech stavitelů, uvidíme dělostřelecká postavení na zemních valech, obranný příkop se zachovalou eskarpou – obvodovou stěnou příkopu obrácenou směrem k nepříteli se střílnami zajišťujícími obranu příkopu.

Návštěvníky určitě zaujme i sbírka vojenské techniky, používané československou armádou v letech 1950 až 1989 od dvou desítek vojenských aut až po tank T-55. Fort XIII nabízí čtyři komentované prohlídky denně, po dohodě je ale možné domluvit si i jiný termín.

Pro školní skupiny nabízí pevnost dokonce podrobnější prohlídky s lákavou možností přenocování.