Je to už dva a půl milionu let, kdy v oblasti dnešní Šumavy vládly ledovce. Podle současných výzkumů jich tu bylo celkem jedenáct a ten největší měřil na šířku celý kilometr. Jenže pak se začalo oteplovat a ledovce začaly nenápadně mizet.
Když se ten největší ztratil nadobro, zůstala po něm obrovská nakupenina balvanů, která vytvořila čtyřicetimetrovou přírodní hráz nově vzniklého jezera.
Jezero pod nejvyšší horou na naší straně Šumavy, zvanou Plechý, tu s námi zůstalo dodnes. Podle své polohy se mu začalo říkat Plešné, ale často se o něm hovořilo také jako o Balvanitém.
Kupodivu dlouho unikalo hlubšímu prozkoumání, o které se podle dochovaných záznamů postaral až slavný jihočeský zakladatel rybníků Jakub Krčín z Jelčan v roce 1567. Jezero v nadmořské výšce 1089 metrů má rozlohu 7,5 hektaru, jeho hloubka dosahuje až osmnácti metrů a vejde se do něj až 617 000 m³ vody.
Voda spoutaná stavidly
Samozřejmě by to nebyli lidé, aby se nepokusili i takový přírodní zázrak zužitkovat.
Na sklonku 18. století se v oblasti budovat Schwarzenberský plavební kanál, určený k dopravě vytěženého dřeva, a voda z Plešného jezera se výtečně hodila k naplnění celého jeho toku.
Stavitel kanálu Josef Rosenauer tenkrát vybudoval hráz vysokou 2,5 metru, do níž osadil náležitá stavidla k regulaci průtoku. V pozdějších letech objevili kouzlo Plešného jezera turisté, pro které na jeho břehu v roce 1911 vznikla i Lucemburská chata.
Po roce 1948 už se do ní ale návštěvníci Šumavy nepodívali. Zabrala ji totiž Pohraniční stráž a po roce 1989 byla nakonec budova zbořena.
Nemějme strach z Ducha pralesa
Turisté ovšem k jezeru proudí dál. Mimo jiné proto, že hned u něj začíná zážitková naučná stezka, nazvaná Duch pralesa. Název nelže – právě tady si můžeme udělat představu, jak vypadal původní prales, který zdejší kraj kdysi pokrýval.
I dnes se jedná o nejrozsáhlejší a nejzachovalejší celek horského smrkového lesa pralesovitého charakteru ve střední Evropě a některé stromy se tu dožívají až čtyř set let.
Stezka začíná přímo u morénové hráze a je součástí zdejší přírodní rezervace Trojmezná hora. Po cestě na návštěvníky čeká několik panelů s informacemi o zdejší flóře a fauně a rozhodně nemusejí litovat, že nádherné jezero opustili.
Mezi stromy na ně totiž bude vykukovat celou cestu, a navíc je na závěr čeká impozantní výhled, z nějž je vidět jezero jako na dlani z ptačí perspektivy.
Stezka totiž končí na vyhlídce u pomníku, který tu byl v roce 1877 postaven k uctění památky „básníka Šumavy“ Adalberta Stiftera.
Sám památník, zhotovený z místní takzvané pleckensteinské žuly, je vysoký 14,5 metru, ale vlastně se trochu ztrácí pod monumentální skalní stěnou, vysokou 220 metrů.
Pěšky i na kole to stojí za to
K Plešnému jezeru nás spolehlivě dovedou turistické značky. Ta zelená začíná v Nové Peci, odkud je cesta dlouhá deset kilometrů, o tři kilometry kratší je pak trasa z osady Jelení. Zajímavým cílem je Plešné jezero i pro cyklisty. Vyjedou-li po cyklotrase č.
1029 ze Stožce, během dvanáctikilometrové jízdy budou místy kopírovat trasu Schwarzenberského plavebního kanálu.
A pokud se při zpáteční cestě rozhodnou odbočit na cyklotrasu 1023, neminou ani slavný horní portál Schwarzenberského tunelu a kousek odtud směrem k Jelení najdou i portál spodní.
