Panství Rožmberků bylo vyhlášeným sídlem nejslavnějších alchymistů své doby. Na zámku a také v klášteře bylo laboratoří jako v okolí hostinců. Do Třeboně tak dorazili i legendární okultisté John Dee a Edward Kelley.

Prý se jim dařilo spojit se záhrobím, anděly i démony a dokonce nahlížet do budoucnosti!

Na stole leží několik pokroucených kabalistických a alchymistických spisů. „Bylo by možné vyrobit z olova zlato, znát budoucnost, nebo dosáhnout nesmrtelnosti?“ ptá se nejvlivnější český šlechtic Vilém z Rožmberka (1535–1592) sám sebe.

Myšlenka je to svůdná. Tehdejší alchymisté navíc tvrdí, že podobné věci dokážou. Přestože je vládce mocného rožmberského rodu k jejich umění zprvu velmi skeptický, nakonec okultním vědám sám propadne.

Na svých sídlech zřizuje podivné laboratoře a zve sem nejslovutnější učence, mágy a alchymisty té doby. Ulicemi Českého Krumlova se tehdy prochází tolik záhadných astrologů, kouzelníků a jasnovidců, že se městu záhy začne přezdívat Mekka alchymistů.

Slavní angličtí mágové Mnohé historické záznamy naznačují, že někteří alchymisté tady opravdu dokázali věci, které není jednoduché vysvětlit. Mezi takové patřil i známý anglický učenec a prý také špion John Dee (1527–1609). Bývalý rádce anglických panovníků byl dvorním alchymistou na dvoře císaře Rudolfa II. (1552–1612). Později však upadl v nemilost a po krátkém pobytu v Polsku se chýlil právě na panství Rožmberků. Nebyl ale jediný slavný anglický alchymista a mág, který pohostinnost Rožmberků využíval.

Setkal se tu se svým neméně slavným společníkem Edwardem Kelleym (1555–1597). O jeho přijetí na třeboňském zámku se pak traduje velice zajímavá historka. Čím si bohatého šlechtice tajemný okultista zavázal?

Léčivý lektvar Z bohatě vybavené ložnice Viléma z Rožmberka se ozývá naříkání. Vládci tehdy nejbohatšího českého rodu totiž není vůbec dobře. „Všechno mě pálí a bolí,“ stěžuje si Vilém. V roce 1586 se totiž těžce roznemůže.

Když už to s ním vypadá opravdu zle, ohlásí se u něj jako na zavolanou právě Kelley, který předtím působil na císařském dvoře v Praze. Když zjistí, jak se věci mají, nezaváhá a hned z jedné ze svých truhlic vytáhne zazátkovanou lahvičku.

„Vypijte tento lektvar a udělá se vám lépe,“ říká a podává lék nemocnému. Vilém si zprvu ale není příliš jistý tím, jestli jej vůbec vzít. Anglický okultista v něm na první pohled vzbuzuje velkou nedůvěru.

Svými dlouhými vlasy se totiž snaží zamaskovat chybějící uši, o něž přišel ještě na ostrovech kvůli padělatelství. Nakonec však rožmberský vládce lektvar vypije a o několik hodin později se mu udělá výrazně lépe.

Pečeť s pentagramem Jakmile se Vilém z Rožmberka uzdraví, nechá si od Kelleyho, kterého společně s jeho kolegou Johnem Dee ubytuje na zámku v Třeboni, předpovědět budoucnost. „Kromě toho se umíme spojit také s andělem Urielem,“ holedbá se po skončení proroctví anglický okultista.

Údajně se mu totiž po několika měsících studia podařilo rozluštit tajemný enochiánský jazyk, kterým po stvoření světa rozmlouval Adam s Bohem a s anděly. Všechna jeho spojení s astrálními bytostmi přitom John Dee pečlivě zaznamenává do knihy zvané Liber Loagaeth.

Při těchto seancích navíc používá Boží pečeť s pentagramem, která mu prý dává moc nad všemi tvory. Na šlechtice jejich představení udělalo opravdu dojem a z obou pánů se na Rožmberském panství stávají vážení hosté.

Díky tomu mají také téměř neomezené možnosti ke svému bádání a pokusům. Oč se tedy snažili?

Provede úspěšnou transmutaci? Jak na zámku v Třeboni, tak i v Českém Krumlově se dvojice anglických okultistů pouští do nejrůznějších alchymistických experimentů. Během pobytu v jižních Čechách Kelley Vilémovi z Rožmberka zřejmě předvede úspěšnou transmutaci rtuti na zlato.

Jak se mu to povede, dodnes není zcela jasné. Oba angličtí okultisté se ale nakonec pohádali, prý kvůli tomu, že Kelley chtěl s Deem sdílet jeho manželku. John Dee se proto vrátil do Anglie a na Kelleyho čekal daleko horší osud.

Nakonec totiž upadl v nemilost u císaře a byl uvězněn. Když se pokusil o útěk, přišel o nohu a byl uvězněn znovu. Při dalším pokusu o útěk si zlomil druhou nohu a zůstal jako úplný mrzák, až sám ve svém vězení vypil jed.

Mezitím se mu ale v roce 1597 podařilo dokončit své dílo Tractus de lapide philosophorum, tedy Pojednání o kameni mudrců. Chtěl jím obměkčit císaře, ten mu už ale nedopřál sluchu.

Záhada temného zrcadla Spolu s oběma okultisty se ale do Čech a také do Třeboně dostal velice zajímavý artefakt, který měl být obdařen magickou mocí. Šlo o černé zrcadlo, prý zhotovené z leštěného obsidiánu.

„S pomocí tohoto zrcadla prý dokázal vidět do nesmírné dálky a odposlouchávat cizí hovory,“ připomíná spisovatel a filozof Ivan Sviták (1925–1994). Traduje se, že v zrcadle mohl Dee vidět budoucnost, komunikovat s bytostmi z jiných světů a dokonce nahlížet do různých koutů českého království i za jeho hranice.

O tomto artefaktu koluje celá řada legend. Původně jej prý vlastnili staří Mayové a Aztékové a s jeho pomocí jejich kněží dokázali dokonce ovlivňovat osud svých národů. Legendy o kouzelném zrcadle se vykytují i v egyptské historii.

Vlastnila jej prý egyptská bohyně Hathor, která ho dostala darem od boha slunce Re. Jedna strana zrcadla jí umožňovala vidět, co se právě děje ve světě, a ta druhá jí odhalila skutečnou povahu a tvář lidí.

Existují dokonce velmi přesvědčivé důkazy, že podobné zrcadlo vlastnil i anglický pirát sir Francis Drake (1540–1596), který s ním sledoval pohyb nepřátelských lodí a zachránil tak anglické loďstvo.

Bylo dílem mimozemšťanů? Svědectví o tom, jak toto tajemné zrcadlo vůbec vypadalo, se ale značně rozcházejí. Některá tvrdí, že bylo z černého obsidiánu, jiná, že bylo z leštěného onyxu, a další, že šlo o bronz.

John Dee jej nazýval Speculum nebo jen Mirror. Neznáme ani jeho velikost. Podle pověstí jej Dee převážel v rozměrné skříni, jiná tvrdí, že bylo velké jen jako dlaň. Jak k němu Dee přišel, se neví. Možná, že se mu dostalo do rukou prostřednictvím Španělů, kteří jej přivezli z Jižní Ameriky.

Existují však i teorie, že se Dee dostal do kontaktu s mimozemskou civilizací či se mu podařilo projít do nějaké neznámé dimenze a zrcadlo si z tohoto setkání přinesl zpět. Popis jeho schopností v mnohém opravdu připomíná moderní elektroniku.

Bylo zrcadlo něčím jako televizí, která dokázala přenášet obraz i zvuk? Jakou energií bylo napájeno? Na tyto otázky dosud odpovědi chybí.

Kam se podělo? Podobné zrcadlo, které patřilo Johnu Dee, je dnes vystaveno v Britském muzeu, ale magické vlastnosti u něj nikdo neobjevil. Jedinou památkou u nás, která tajemný artefakt připomíná, je pak jeho vyobrazení, které je k vidění v Maškarním sále na krumlovském zámku.

Jedna legenda vypráví, že se skutečné magické zrcadlo dostalo záhadnou cestou do majetku jedné měšťanské rodiny z Vimperka, kde se dědilo po řadu generací. Znalosti o tom, jak s ním správně zacházet, se pak prý předávaly vždy na dalšího dědice.

Jako poslední majitel zrcadla je uváděn jakýsi prachatický sedlář, který jej měl údajně v držení ještě počátkem 20. století. Co když je to ale ještě jinak? Je možné, že zrcadlo dodnes spočívá v nějakém tajném úkrytu na třeboňském zámku, kam jej schoval Dee ještě před svým odjezdem?

Vyloučit to nelze.

Učenci i podvodníci Alchymisté působící u Rožmberků však měli své laboratoře především v bývalém třeboňském klášteře, jen málo vyvolených mělo své dílny přímo na třeboňském zámku. Vilém Rožmberk jim poskytoval nejen zázemí, ale štědře dotoval i jejich činnost.

Ta byla velmi rozmanitá a někteří z alchymistů byli úzce specializování na určitý obor. Mnozí z nich věřili, že najdou například kámen mudrců, že se jim podaří přeměnit olovo na zlato, vyrobí umělé drahokamy nebo že naleznou elixír života.

Jejich lektvary ale často pomohly i s obyčejnou nemocí, mezi alchymisty totiž byli i badatelé vzdělaní v medicíně a velcí znalci přírody a jejich léčivých esencí. Zachovaly se i některé jejich spisy, dokládající, že alchymisté byli mnohdy skutečně velkými učenci.

Jiní ale dobře věděli, že jejich experimenty jsou jen klamem a využívali důvěřivosti šlechticů, aby z nich vytěžili co nejvíce peněz.

Brána do pekel Jedním z třeboňských alchymistů byl i pověstný rybníkář Jakub Krčín z Jelčan (1535–1604). Ten měl svou hlavní alchymistickou dílnu sice v Křepenicích na Sedlčansku, ale další laboratoř měl i v Třeboni.

O Krčínovi se vyprávělo, že našel cestu do jiného světa, nebo dokonce bránu do pekel a při stavbě rybníků mu pomáhal sám ďábel. Jisté je, že Krčín byl nadšený alchymista a zkoumal i okultní vědy. Pověsti vyprávějí, že se za bouřlivých nocí dodnes prohání kolem rybníka Rožmberk na vozíku, taženém démony v podobě černých kocourů.

Zajímavé je, že se zjevuje pouze za bouří, kdy nebe rozzáří blesky. Právě to údajně souvisí s branou do jiné dimenze, kterou se na náš svět vrací a s ním i další přízraky. O jeho zjevení existuje spousta svědectví a ona brána do jiného světa by se prý měla nacházet v Opatovickém rybníku.

Podle svědectví v kronikách se totiž stávalo, že tato brána pohltila při výlovu několik rybářů, kteří zmizeli beze stopy. Nové průzkumy dna ukázaly, že by na tom mohlo být něco pravdy. Pod rybníkem se kdysi těžilo stříbro a tenká vrstva bahna, tvořící zátku, se může do některé ze štol propadnout i s rybářem, který na ni vstoupí.

Společní s démony O tom, že Krčínovi pomáhaly ďábelské síly, se traduje i řada dalších legend. Stavba známé Zlaté stoky prý vznikla také díky tomuto spojení. Sám lucifer prý Krčína zapřáhl do pluhu a celou stoku musel vyorat v zemi sám.

V lese, zvaném Hrádeček, už Krčín nemohl, a tak jej ďábel švihl bičem tak silně, že se bič zlomil. Ďábel jej vztekle zahodil a z biče vyrostl velký dub. Dodnes se toto místa nazývá U dračího dubu. Ďábel se podílel i na stavbě rybníka Rožmberk.

Jeho hráz se dlouho nedařilo utěsnit a stále propouštěla vodu. I obrátil se Krčín na ďábla a ten mu poradil, aby do hráze pochoval prvního chudáka, který půjde okolo. Tak se také stalo a od té doby hráz drží a vydržela i ty nejsilnější povodně.

Tento skutek však završil zlé činy Jakuba Krčína, a tak propadl definitivně peklu.