Ať už sem vystoupáme severním, nebo jižním schodištěm, nebo využijeme unikátního výtahu, čeká nás na Chlumku nejen výjimečná architektonická a církevní památka, ale také překvapivě daleký výhled do okolní krajiny.
Baronka Marie Maxmiliana Slavatová z Chlumu a Košumberka neměla ve druhé polovině 17. století jednoduchý život.
Přišla o všechny děti, přežila prvního manžela a v druhém manželství byla nešťastná, Ale měla něco, co jí poskytovalo útěchu i v těch nejtěžších chvílích.
Obraz Panny Marie Pomocné, údajně zázračný, i když se jednalo jen o kopii stejně tak magického obrazu věhlasného Lucase Cranacha z roku 1552. I tak si ovšem hraběnka své vzácné relikvie tak vážila, že si jeho moc nechtěla nechat jen pro sebe.
Dobře věděla, že se zprávy o zázračném obraze rozkřikly. A tak pro něj na svém panství vybrala vhodné místo na kopci zvaném Chlumek a nechala tam vystavět poutní kapli s ambitem, osmi kaplemi a dvěma dlouhými schodišti.
Hotovo bylo v roce 1669 a obraz se sem mohl konečně přestěhovat z kaple na hradě Košumberk, kde byl do té doby uložen.
Se svou relikvií navěky
Jediný obraz se postaral o stavební rozvoj celého kraje. Zakrátko se tu usadili jezuité, kteří si jen kousek od kaple postavili své sídlo, a protože poutníků přibývalo, sama hraběnka nakonec usoudila, že původní kaple je na takový nápor věřících příliš malá.
A tak ji po dvaceti letech nechala zbořit a pustila se do stavby mnohem většího poutního chrámu. To ovšem nebylo jen tak. Zatímco malá kaple se stavěla jen tři roky, dokončení chrámu už se hraběnka nedožila.
Od svého obrazu se ale odloučit nemusela ani po smrti. Když byl chrám v roce 1698, osm let po její smrti, konečně dostavěn, obraz Panny Marie Pomocné zaujal čestné místo na hlavním oltáři.
Je zasazený do stříbrného rámu z roku 1694, s rohy hojnosti s květy a ovocem, který podpírají dva andělé nadživotní velikosti. Ostatky jeho majitelky spočinuly v hrobce přímo před oltářem.
To ovšem chrám ještě nebyl vysvěcen, protože práce na výzdobě pokračovaly až do roku 1713. Ale práce se vyplatila, protože nový chrám se rychle stal jedním z nejnavštěvovanějších v Čechách.
Aby byl výstup méně náročný
Obě schodiště na vrchol začínají barokními branami, hlavní průčelí kostela je zakončeno dvojicí věží s cibulovými báněmi. Sousední barokní jezuitská rezidence je přístupná samostatnou branou.
Dlouhá léta bylo možné se ke chrámu dostat jen po těchto schodištích, což mohlo být pro některé poutníky náročné. V roce 2012 se ale podařilo přistavět výtah, takže mezi návštěvníky už mohou být třeba i pacienti místního rehabilitačního ústavu.
I oni už tedy mohou obdivovat třeba mariánskou kruhovou kapli nebo vynikající řezbářskou práci chrámových lavic. V rámci obnovy poutního chrámu byl vybudován nejen výtah, ale zrestaurování se dočkaly i varhany.
Byla také zřízena prosklená stěna v zádveří, která umožňuje prohlídku i v době, kdy kostel není otevřený. K dispozici je tu i audiovizuální technika s potřebnými informacemi v několika jazycích.
Která pouť nám zrovna zraje?
Do Luže se vyplatí vydat se v době, kdy se tam koná některá z tradičních poutí. Mají odnepaměti svá označení – Třešňová, Okurková nebo Švestková.
Tato pojmenování vznikla proto, že si lidé termín pouti snáze pamatovali podle toho, co zrovna v daném období zrálo. Letos se ke chrámu můžeme vydat první neděli v červenci, 15. srpna, 8. září nebo 28. září, kdy se koná tradiční Svatováclavská pouť.
