Je to vpravdě děsivý pohled. Moment, který bodá nůž do srdce všech milovníků historické krásy. Z pařížské katedrály Notre-Dame stoupá hustý dým, zatímco plameny si pochutnávají na prastarých střešních krovech.

A co teprve, když se do médií dostanou první snímky vyhořelého interiéru. Ne, na duben 2019 nebudou Pařížané vzpomínat v dobrém. Musí jen doufat, že se katedrála vrátí do původní podoby, jak slíbil prezident Emmanuel Macron (*1977).

Chce to zvládnout do pěti let. Tak dlouhá má být obnova škod, které oheň stihne napáchat za pouhých 15 hodin.

Potlesk hrdinům

Je pondělí, 15. dubna, zhruba deset minut před půl sedmou večer, když se katedrálou poprvé rozezní alarm. Jenže na místě, které ukáže počítačový program, není po ohni ani památky. I tak je během několika minut celá budova evakuována.

Domněnka o falešném poplachu trvá až do 18:43, kdy se hlásič znovu rozkřičí a zaměstnanci katedrály odhalují, že hoří pod špičatou střešní věží, takzvaným sanktusníkem. Za necelých deset minut už na místě brzdí první hasičské vozy.

Nakonec se do boje s živlem pouští dobrých 600 mužů. Druhý den je bude při odjezdu z místa provázet zasloužený potlesk davů.

Dělají, co mohou

Už první letmé pohledy naznačují, že je nečeká žádná podvečerní selanka. S nejnavštěvovanější chrámem hlavního města musejí jednat v rukavičkách. Zapovězeny jsou vrtulníky, protože by hrozilo zřícení celé konstrukce.

Na výškovou techniku se u 70 metrů vysoké stavby také nemohou příliš spoléhat a hašení navíc komplikuje lešení, nedávno postavené pro rekonstrukční práce. A tak se oheň snaží krotit hlavně zevnitř. Není to snadné.

Stometrové trámy slouží jako ideální palivo a kvůli silnému větru se požár šíří rychlostí blesku. Dým budovu zvenku i zevnitř zahalí do neprostupné mlhy. Kromě mizerné viditelnosti a vysokých teplot se navíc musejí hasiči vypořádat i s roztaveným olovem ze střechy.

„Bojujeme krok za krokem, metr po metru,“ vzkazuje do napjatých pařížských ulic velitel hasičského sboru.

Cigareta? Spíš zkrat!

V 11 hodin v noci, právě v momentě, kdy jeden těžce zraněný hasič dorazí do nemocnice, dostaví se do zakouřené katedrály záblesk naděje. Oheň slábne a hasiči pozvolna přecházejí do fáze ochlazování. A když statečný kaplan Jean-Marc Fournier vynese z planoucího chrámu trnovou korunu Ježíše Krista a další artefakty nevyčíslitelné hodnoty, zdá se, že jde v rámci možností o happyend.

Při pohledu na napáchané škody tu ale máme opět tragédii. V popel se obrátí prakticky celá střecha katedrály, včetně typické věžičky, část vitrážových oken, a rovněž část nosné klenby v chrámové lodi.

Nad doutnajícími troskami se pak rozjíždějí spekulace o příčině požáru. V podezření jsou dělníci, kteří si na lešení navzdory zákazu zapalují jednu od druhé, i elektrické motory lešenářských výtahů. Jako nejpravděpodobnější vítěz nakonec vyjde elektrický zkrat ve zvonech v sanktusové věži.

Ty jsou elektrifikovány v roce 2012 a naposledy se rozezní 12 minut před prvním požárním alarmem.