Návštěvníka západočeského města Ostrov možná překvapí, jak rozsáhlý a architektonicky bohatý je komplex zdejšího zámeckého areálu. Leckdo možná zatouží vrátit se do těch dávno zašlých dob, kdy se sem vydávali obdivovatelé toužící spatřit osmý div světa.

Dlouho se historikové přeli o původ zámku v Ostrově nad Ohří. Byli si jisti tím, že na svém místě stál už v roce 1545 jako sídlo rodu Šliků. Ale co bylo předtím? Nedávné archeologické nálezy potvrdily, že předpoklad o původním gotickém hradu byl správný.

Postavit ho zde nechal sám panovník Přemysl Otakar II. v 60. letech 13. století, tedy v době, kdy zakládal samo město Ostrov. To dostalo jméno podle svého umístění mezi říčkou Bystřicí a potokem Veseřice.

Pozůstatky původního hradu obdélníkového půdorysu s nárožními věžemi a s přístupem po mostě přes Bystřici ovšem objeví už jenom ti hodně pečliví v podobě základového zdiva v suterénu dnešního zámku.

Když Versailles bledne závistí

Původní hrad Šlikové přebudovali na renesanční zámek někdy na přelomu 15. a 16. století a položili tak základ budoucího zámeckého komplexu. Ten totiž dnes tvoří hned několik památek z různých historických dob.

Ve staveniště se okolí zámku proměnilo v době, kdy se sem nedlouho po počátku 17. století nastěhoval nový majitel, císařský plukovník vévoda Julius Jindřich Sasko-Lauenburský.

Právě on se zasloužil o budování rozlehlé zámecké zahrady, které bylo předurčeno se zanedlouho stát jedním z nejproslulejších architektonických parků v Čechách.

Už od založení zahrady se v ní prolínaly vlivy renesančních, manýristických a raně barokních italských vzorů. Tvůrci si dali záležet také na zkrocení vodního živlu. Krajinu tak oživily vodní plochy s bohatou sochařskou výzdobou a nezbytnými vodotrysky.

Vévoda, který založení zahrady obětoval tehdy astronomickou sumu 60 tisíc říšských tolarů, po sobě toužil zanechat dílo srovnatelné s věhlasem francouzských Versailles. A zřejmě se mu to podařilo. Ve své době býval ostrovský park označován za osmý div světa.

Uplynulo pak půl druhého století a původní zahrada začala v souladu s dobovou módou pozvolna měnit v přírodně-krajinářský park. Ten byl více podobný skutečné přírodě, ale zase postrádal kouzlo původní promyšlené koncepce.

V té době zdejší prostor bohužel přišel o některé stavby a ani o vodní prvky se nikdo už příliš nestaral. Dnes se zámecká zahrada, především pak okolí letohrádku, začíná opět přibližovat své původní podobě včetně replik dvou původních bazénů.

Jeden zámek k pohodlí nestačí

Vévoda Julius Jindřich zatoužil také poněkud rozšířit původní šlikovské sídlo. Nejprve odkoupil sousední hospodářský dvorec zvaný Bílý dvůr, z něhož nechal vytvořit trojkřídlý Palác princů s honosným průčelím a čtverhrannými věžicemi na nárožích.

Původně byl stavebně propojen se zámkem, po požáru v roce 1795 bylo ale západní křídlo Paláce princů zbouráno. Obyvatelé zámku tak sice přišli o průchozí chodbu mezi palácem a zámkem, ale zato získali z nádvoří otevřený pohled do vzkvétajícího parku.

Na nádvoří dnes stojí zachovaná kamenná mísa fontány z druhé poloviny 17. století, poslední pozůstatek z bohaté výzdoby zámecké zahrady. Budovatelské nadšení přešlo i na Jindřichova syna Františka.

Byl to on, kdo zámeckou zahradu korunoval raně barokním letohrádkem, kterým nahradil původní dřevěný letohrádek svého otce. A na sklonku 17. století dospěl k názoru, že jeden zámek nestačí, a tak hned vedle započal se stavbou nového. Tomu se dnes podle svých zakladatelů říká Lauenburský.

Nádvoří se skleněnou čepicí

Ke konečné podobě areálu bylo v té době ale ještě přece jen docela daleko. Do velkorysé přestavby se pustil až arcivévoda Ferdinand IV. na sklonku 19. století.

Kromě toho, že se zrodilo nové zámecké křídlo a další prvky, se také konečně členěním i barevností sjednotily fasády různě starých objektů a v Ostrově se vyloupl oku lahodící komplex těšící odborníky i laiky.

A skočíme-li přes jedno století až do roku 2014, můžeme sledovat závěrečné okamžiky náročné a nákladné rekonstrukce, která také poněkud pozměnila podobu zámku.

Vše se samozřejmě dělo pod dohledem památkářů a archeologů, kterým se podařilo mimo jiné odkrýt cenné nástěnné malby, zmapovat původní vedení městských hradeb nebo objevit studnu se štoudví a koncem rumpálu.

Na pohled nejvýznamnější změnou je ale ambiciózní zastřešení nádvoří, díky kterému ve dvoře barokní památky vzniklo prakticky využitelné atrium.

Do knihovny nejen pro knihy

V zámku dnes našel své sídlo městský úřad, ale nemusíte do něj vcházet jenom za úředními záležitostmi.

Expozice v sala terreně vás provede historií rudného hornictví v krušnohorském regionu už od 15. století, v podkroví se zase představuje šlechtický rod Šliků a jeho doba.

Nechybějí ani opravdové vzácnosti, například národní kulturní památka – slavná šlikovská stříbrná pokladnice osázená 44 mincemi a medailemi vyraženými v různých českých mincovnách.

Jiné povahy ovšem možná víc zaujme třeba popravčí meč kata Mydláře, který se ovšem k Ostrovu vztahuje. V roce 1621 jím byl v Praze na Staroměstském náměstí sťat Jáchym Ondřej Šlik spolu s dalšími českými vůdci stavovského povstání.

Kromě městského úřadu sídlí dnes v zámku také knihovna, kterou si můžeme přijít prohlédnout i bez čtenářského průkazu.

Obdivovat tak můžeme třeba restaurované fresky nebo originální zdobené plochy kolem oken a je zajímavé využít také možnost nahlédnout do novodobé i historické kroniky města. Zdarma je přístupná i původní oranžerie, v současnosti proměněná ve výstavní síň.

Techničtí nadšenci nejspíš ocení, že bezdrátový internet je dostupný nejen v knihovně, ale i v celém zámeckém parku. V červnu loňského roku se v zastřešené dvoraně zámku otevřela také výstava představující slavný ostrovský porcelán.

Zdejší porcelánka Plus patřila v první polovině minulého století k nejlepším v celém Krušnohoří městu Ostrov se podařilo shromáždit unikátní kolekci sedmi stovek vzácných předmětů.