Panovali tu němečtí rytíři i elitní vrazi nacistů, temná historie Bouzova jde ale mnohem dál. Není divu, že tady nebere nikdo nadpřirozené úkazy na lehkou váhu. Ze svědectví o setkání s přízraky běhá mráz po zádech. Přitáhlo právě to na hrad nacistické okultisty?
Je rok 1989 a hradní průvodci mají na Bouzově večírek. Ke správné oslavě však patří i nějaký ten žertík, a jedna ze zaměstnankyň se proto převlékne do bílých šatů, aby jako bílá paní přešla po hradním nádvoří.
Je právě půlnoc, když ji její kolegové sledují z prvního patra, jak se svíčkou v ruce míří k hradní bráně, aby na ni zaklepala klepadlem. Najednou všichni na balkoně ztuhnou. Za mladou ženou se objevuje ještě jiná postava.
Vypadá to, jako by její obrysy povlávaly ve větru. Na stromech se ale nepohne ani lístek. Bílý přízrak chvíli ženu doprovází a pak se rozplyne. Do ticha se v tu chvíli ozve hrozná rána, to se s rachotem samo od sebe zabouchlo okno sousední komnaty.
Nikdo není schopný slova. A to je jen jedna z celé řady zvláštních událostí, které se na této moravské pevnosti nedaleko Šumperka odehrály.
Kdo hraje na piano?
Bouzovský přízrak se prý projevuje také tím, že se občas v hradní jídelně samo od sebe rozezní piano. A kým vlastně duch, kterého měla spatřit celá řada lidí, byl? Odkud přichází? Podle bouzovských vystupuje z jednoho hradního portrétu.
Zajímavé na tom ale je, že nejde o žádnou originální malbu, ale jen fotografii obrazu, který se ztratil neznámo kam.
Ví se jen tolik, že původní plátno namaloval česko-německý malíř Gabriel von Max, který zemřel v roce 1915. Zajímal se prý také o mystiku a okultismus.
Ti, kteří pak tajemné zjevení při vstupu do hradu přímo potkali, jej pak většinou popisují jako neostrou ženskou postavu vznášející se asi metr nad zemí. Je možné, že by přízrak byl svázán i s pouhou reprodukcí původního obrazu?
Vyděšení psi i kastelán
Zážitky lidí, kteří na Bouzově pobývali delší dobu, rozhodně vyvolávají mrazení v zádech. K těm, kteří se s nadpřirozenými úkazy setkali, patří i bývalý zástupce ředitele hradu Roman Váňa, který na hradě pracoval v 90. letech.
Ten zahlédl přízračnou bílou postavu jednou v noci ve svitu své baterky. Přepadl jej pak natolik tísnivý pocit, že se raději vrátil do svého hradního bytu. Zdejší pracovníci popisují ale i další podivné zážitky.
„Někdy byly chvíle, kdy jsem měl pocit, že do hradu nemám vstupovat. Jednou, kdy jsem tam i navzdory tomuto pocitu musel zajít, jsem si s sebou vzal na obchůzku dva německé ovčáky, kteří jinak strážili v hradním příkopu.
A nebylo síly, která by je tehdy do hradu dostala,“ líčí svůj zážitek někdejší kastelán. Co mohlo vyděsit i ostré psí hlídače vycvičené k poslušnosti?
Zjevení za bílého dne
Většina podobných setkání se tu sice odehrála v noci, ne ale všechna. S přízrakem mizejícím ve zdi se totiž setkala i skupina turistů při běžné prohlídce hradu během dne. Bylo to prý brzy odpoledne, když se venku najednou zatáhla obloha.
Jak se blížily bouřkové mraky naplněné deštěm, v komnatách už panovalo přítmí. Bledá přízračná postava se zjevila jen několik metrů před výpravou turistů, pak prošla zdí a mihla se v jednom z hradních pokojů.
Přítomnost nadpřirozených sil se na hradě prý podařilo zachytit také několika amatérským fotografům, na jejichž snímcích se objevily energetické koule, nazývané také jako orby. Kde ale hledat kořeny těchto podivných jevů?
Je možné najít nějaká vodítka například v dlouhé hradní historii, která byla ostatně velmi pohnutá? Bouzov třeba kdysi sloužil jako vězení, ale najdeme i jiné spojitosti.
Přízrak černého rytíře
Zdejší nevysvětlitelné události totiž mohou souviset také s dlouholetými majiteli Bouzova, jimiž byl Řád německých rytířů.
Němečtí rytíři hrad koupili už v roce 1696 od rodu Prusinoviců a drželi jej až do roku 1918. Na konci 19. století pak na Bouzově sídlil velmistr řádu Evžen Rakousko-Tešínský (1863–1954), který dal původní pevnost kompletně přestavět a vtiskl sídlu dnešní romantický ráz.
Kromě toho ale svůj hrad bral také jako centrum samotného řádu a nechal na Bouzov přivézt velký počet starých středověkých relikvií, které byly svázané s historií německých rytířů. Možná tím otevřel dveře i do záhrobí.
Protože podle legend se ve zdech hradu zdržují i duchové dřívějších velmistrů německých rytířů. Jeden z nich však mezi nimi vyniká. Jde o přízrak černého rytíře.
Tajemství rytířského sálu
Je logické, že se tyto nadpřirozené jevy týkají samotného rytířského sálu. Vypráví se, že právě tam lze přízraky velmistrů spatřit. Řada svědků přísahá, že zvláštní postavy viděli tančit a veselit se, aniž by se ozval ten nejmenší zvuk.
Svoji mrazivou zkušenost má s tímto místem i zástupkyně kastelána Monika Heinrichová. Bylo to v roce 1993, kdy zůstala na hradě po jeho uzavření pro návštěvníky úplně sama.
Se svazkem klíčů se vydala na obchůzku, ale cestou se jí zmocňoval pocit, že ji někdo sleduje. Když otevřela dveře zasedací síně Řádu německých rytířů, strnula hrůzou. Proti ní stál starší muž v černém plášti a upřeně jí hleděl do očí.
Žena upustila svazek klíčů a utekla z hradu až na nádvoří. Odtud sledovala vchod, zda tajemný návštěvník neodejde. Ten ale zůstal skryt na hradě. Dodnes je přesvědčená, že se setkala s tajemným černým rytířem.
Nacisté na Bouzově
V roce 1939 nakonec Řád německých rytířů zrušili nacisté a hrad u Loštic připadl obávaným jednotkám SS. Traduje se ale, že vrchní velitel SS Heinrich Himmler (1900–1945) dostal Bouzov od vůdce Adolfa Hitlera.
Himmlera moravská citadela německých rytířů doslova uhranula a plánoval, že z ní udělá sídlo černého řádu SS. Což byly elitní jednotky úzce spojené s mysticismem a okultismem.
Z Bouzova se tak měl stát další Wewelsburg, který tehdy platil za okultní centrum v Německu. Šéf jednotek SS také Bouzov osobně několikrát navštívil.
Tuto temnou historii hradu pak oživil německý film Napola z roku 2004, který se natáčel přímo na Bouzově a vyprávěl o elitní škole pro mladé nacisty.
Tragicky a krvavě se do dějin Bouzova zapsalo také nacistické komando, které odsud v květnu 1945 vyrazilo do nedaleké vesnice Javoříčko. Vojáci vesnici vypálili a povraždili tady skoro čtyři desítky lidí.
