Rosa coeli. Bývalý gotický klášter v Dolních Kounicích nedaleko Brna je místo, které fascinuje nejen bohatou a tajemnou minulostí, ale i údajným silným energetickým nábojem!

Klášter Rosa Coeli nechává ve 12. století postavit Vilém z Pulína a Kounic, krutý válečník, který na jedné ze svých výprav znásilňuje ubohé panny a drancuje nejen příbytky obyčejných lidí, ale i kostely.

Pak je prý stižen temnou kletbou, která přejde i na klášter, do kterého se nastěhovaly sestry premonstrátky. Několikrát v přilehlém okolí vypuká požár, který zasahuje i klášterní oblast. Kolem roku 1423 je husity zapálen a vydrancován přímo samotný klášter.

Oheň však nezničí vše a místo se nakonec podaří obnovit. V roce 1517 sem nastupuje kněz Martin Göschel, jehož jméno je spojováno s úpadkem řádu. Pravdou je, že se na svou dobu chová nebývale odvážně.

O pár let později totiž přestupuje na luteránskou víru, zamiluje se do jedné z kounických jeptišek, a nakonec si ji dokonce vezme i za manželku! I ostatní členky řádu se ale začínají chovat zvláštně.

Hovoří se o mužích, kteří se za nocí vydávají pro tělesné potěšení do kláštera a o orgiích odehrávajících se za jeho zdmi.

Kam zmizely jeptišky?

Vše nakonec směřovalo k uvěznění a smrti Göschela a následně zřejmě i k přepadení kláštera rozzuřenými vesničany, kteří byli nespokojeni s neřestným způsobem života jeptišek.

Jedna verze příběhu říká, že se sestry rozutekly po okolí a svlékly svá církevní roucha či že zamířily do jiných klášterů a kostelů v okolí.

V roce 1526 klášter zaniká, majitelé se nadále střídají a jediný větší pokus o renovaci a opravu kláštera v roce 1703 přeruší další a tentokrát skutečně ničivý požár!

Ozvala se znovu Vilémova kletba z dávných dob, nebo byly všechny ty pohromy jen dílem nešťastné náhody?

Místo, na kterém nic neroste

O zvláštních energetických bodech, které se zde mají nacházet, se zmiňuje zdejší průvodkyně Helena Marie Richterová.

„Tvoří tvar kříže, když se postavíte doprostřed, po chvíli ucítíte takové zvláštní brnění v konečcích prstů,“ upozorňuje s tím, že nejsilnější jsou v místech bývalého oltáře. Nedaleko jednoho z těchto léčivých energetických bodů, se nachází zvláštní místo.

Tvoří ho kruh zeminy, na kterém jako na jediném místě v chrámové lodi, neroste žádná tráva. Přímo pod ním je totiž pohřbený český šlechtic Jiří Žabka z Limberka, který byl v 16. století prvním světským majitelem Rosa coeli.

Proč ale na místě, pod kterým se nachází jeho hrob, neroste nic živého? Je to snad opět dílem zvláštních energií spojených s klášterem? A vážně jsou všechny tyto energie pozitivního charakteru? Podle některých badatelů tomu totiž může být přesně naopak!

Poklad ve studně

Energetických bodů se zde nachází několik. Za jedno z nejsilnějších označují senzibilové prostory před zdí, za kterou je údajně zazděna jedna z jeptišek potrestaných za smilstvo a další hříchy.

Ostatně celá chodba vedoucí ke zdi, která se stala jejím hrobem, je místem, kde se srdce rozbuší snad každému.

Pod podlahou se totiž nachází hroby premonstrátek a po pravé ruce pak srdce kláštera – rajský dvůr porostlý břečťanem se zasypanou studnou ve svém středu. Ta má být centrem ženské energie a povídá se o ní, že je v ní schovaná zlatá kachna.

„Pověst o zlaté kachně většinou symbolizuje místo, kde se měl nacházet tajný vchod do nějakého podzemního systému chodeb, případně měla ukazovat cestu k nějakému dřív legendami opředenému a poblíž uloženého pokladu,“ uvádí historik umění Jiří Mitáček (*1975). Leží snad takový poklad dodnes pod zdmi Rosa coeli?

FOTO: Shutterstock