Pravidelný komolý kužel, rozprostírající se na rozloze přibližně 2,1 hektaru, leží přibližně 25 kilometrů severně od legendárního Stonehenge.

Uměle navršený kopec Silbury Hill, který dosahuje do výšky 40 metrů a má v průměru 165 metrů, vznikl přibližně před 4500 lety. Na jeho stavbu bylo spotřebováno přibližně 250 000 metrů krychlových materiálu.

Pravidelný komolý kužel byl vystavěn v několika na sebe navazujících etapách. Na podklad vytvořený ze štěrku byly postupně přidávány vrstvy hlíny a křídy, které stavitelé odebírali v blízkém okolí a také v příkopu, jímž je celý umělý kopec obehnán.

Hlavní záhadou, která je s lokalitou Silbury Hill spojena, je fakt, že dodnes není zcela přesně známo, proč byl pahorek vlastně vybudován a k jakému účelu primárně sloužil.

Na vrcholku kopce je plošina, jež má v průměru přibližně 30 metrů, ale podle nezpochybnitelných stop je jasné, že byla vytvořena v době, kdy kopec existoval již dlouhou dobu.

Patrně až ve středověku a sloužila zřejmě jako hláska či pozorovatelna, neboť jsou patrné zbytky jakési stavby.

Historicky doložené jsou však jen některé kusé informace.

Nezpochybnitelným důkazem o značném stáří stavby jsou zbytky Římany vybudované silnice, které byly objeveny v roce 1867. Kvůli kopci totiž vytváří poměrně ostrou zatáčku, takže je jasné, že tu pahorek stál již v době, kdy Římané podnikli na britské ostrovy invazi. A to bylo na přelomu letopočtu.

Zatím se archeologům nepodařilo dokázat, že by Silbury Hill měl obdobnou funkci jako egyptské pyramidy a že by tedy byl pohřební stavbou, sloužící k uložení ostatků významného vladaře.

Ani žádné pozůstatky naznačující, že by se mohlo jednat třeba o náboženské obětiště, se dosud neobjevily.

Lidé se začínají zajímat

První pokusy o skutečně vědecký průzkum kopce, který z okolní krajiny doslova trčí, spadají již do 17. století. Tehdy se uskutečnily první výkopové práce s účelem zjistit podstatu pahorku a poodhalit jeho původ a vznik.

Během vysazování stromů na vrcholku Silbury Hill byly v roce 1723 nalezeny lidská kostra a koňská uzda. Podle všech indicií se však nejednalo o pohřeb, kvůli kterému byla mohyla navršena, ale uskutečněný později, kdy kopec již dávno stál.

První skutečně vědecky podložené archeologické vykopávky se uskutečnily již v roce 1776. Tehdy se skupina horníků, vedená generálporučíkem Hughem Percym, druhým vévodou z Northumberlandu, prokopala skrz kopec vertikálně od vrcholku až k jeho podstavě.

Po takřka 70 letech, v roce 1849, následoval další vrt, tentokrát horizontální, který prochází od kraje až do středu pahorku.

V letech 1867 a 1886 se uskutečnily další výkopové práce, ale ani ty žádný hmatatelný důkaz o důvodech výstavby Silbury Hill nepřinesly.

K podrobnému výzkumu se pak vědci vrátili až v 60. letech 20. století. Tehdy profesor prehistorické archeologie Richard John Copland Atkinson objevil v nánosech Silbury Hill pozůstatky hmyzu. Konkrétně šlo o okřídlené mravence.

Díky tomu určil, že stavba musela být zahájena v době mravenčího rojení, tedy na konci července či v srpnu. Navíc se mu podařilo nalézt v jednom z tunelů zbytky pazourkových nástrojů, které odkazují k době neolitu.

Nejpřesněji se zatím podařilo datovat vznik kopce díky náhodě. V roce 2002 se po dlouhotrvajícím dešti propadla štola z roku 1776. Při seismickém průzkumu, jenž měl zjistit, zda nehrozí další propad, narazili vědci na fragment parohu.

Při radiokarbonovém výzkumu se ukázalo, že Silbury Hill byl postaven někdy v rozmezí let 2490–2340 př. n. l. O pět později byly navíc na úpatí kopce odkryty pozůstatky římské vesnice.

Teorie jsou, ovšem bez důkazů

Kromě přesného určení doby vzniku Silbury Hill nedává vědcům spát ani důvod jeho vzniku.

Ve 30. letech 20. století přišel James Rendel Harris s tvrzením, že jde o obdobu pyramid v Gíze a kopec vybudovali starověcí Egypťané, kteří putovali světem a čas od času někde postavili pyramidu.

Ovšem představu, že by se světem potulovala parta dělníků, kteří by „z dlouhé chvíle“ stavěli pyramidy, odmítli Harrisovi kolegové krátce poté, co s touto neobvyklou teorií přišel.

Nejobyčejnější teorie vzniku operuje s možností, že kopec byl navršen jako důkaz bohatství lidí, kteří v jeho okolí žili. Dnešními slovy řečeno o jakousi atrakci, která měla přilákat pozornost k bohatému kraji.

Poněkud svéráznější, i když ne úplně nesmyslnou se v tomto světle jeví teorie, že Silbury Hill vznikl proto, aby jeho tvůrci „trumfli“ stavitele Stonehenge, které leží skutečně velice blízko.

Pravděpodobně by vypadal i názor, že jde o astronomickou observatoř, kdyby však podmínky pro astronomická pozorování nebyly v místě více než nevhodné, a navíc se nepodařilo objevit žádnou souvislost s jakýmkoli nebeským úkazem či postavením planet a hvězd.

Archeologové rovněž nesouhlasí s teorií o uměleckém záměru vztaženém ke kultu plodnosti, kdy měl pahorek být součástí obřího zobrazení matky bohyně. V okolí se totiž nenachází nic, co by jen vzdáleně připomínalo jakékoli pokračování výtvoru.

Legendy tvrdí, že by v kopci měl být ve zlatém hrobě pohřben zlatý jezdec. Žádný z vrtů či tunelů v nitru vrchu však nenarazil ani na sebemenší stopu něčeho podobného.

Temnější pověsti pak Silbury Hill považují za obětiště, kde druidové přinášeli lidské oběti, které měly utišit hněv bohů. Ale po jakémkoliv, byť sebemenším masakru, se nepodařilo najít žádnou stopu.

Buď tedy druidové místo činu vždy pečlivě uklidili a v ničem se tedy nepodobají svým vzdáleným náboženským kolegům z řad mayských kněží, nebo, a to je pravděpodobnější, se zde žádné rituální vraždy nekonaly.

Počátkem 20. století přišel Moses B. Cotsworth s názorem, že by Silbury Hill mohl být středem obřích slunečních hodin. Na vrcholku měl stát 30 metrů vysoký stožár vrhající do okolní krajiny stín, a určující tak, kolik je hodin.

Jenže logické argumenty profesora archeologie Haryho Aubreye Woodruffa Burla hovoří proti.

První je, že tehdy stromy sice mohly dorůstat do 30 metrů, ale rozhodně by nebyly naprosto rovné, aby mohly sloužit jako „ručička“, druhá naznačuje, že pokud by strom přeci jen byl krásně rovně rostlý, vážil by při výšce 30 metrů minimálně 20 tun a s tím by si tehdejší stavitelé nebyli schopni poradit.

Nejvážnější námitka proti je však ta, která říká, že stín vrhaný z takové výšky pouhým jedním kmenem by byl tak nepatrný a rozptýlený, že by vlastně neukazoval vůbec nic…

Foto: PX FUEL, Creative Commons, volné dílo, neznámý autor (všechny kresby)