Hrabě Jan Antonín Harbuval Chamaré si nedá pokoj. Po tajemném pokladu kdesi v ruinách hradu Potštejn pátrá už několikátým rokem. Bezvýsledně. Nakonec se trpce smiřuje s tím, že asi žádný poklad neexistuje.
Tak to alespoň líčí Alois Jirásek ve své novele Poklad. Bylo ale nadměrné úsilí hraběte nesmyslné?
Alois Jirásek (1851–1930) v novele téměř dokonale smíchal smyšlené se skutečným. Jan Antonín Harbuval Chamaré (1737–1808) byl reálnou historicky doloženou postavou.
Francouzský šlechtic s polskými kořeny se v roce 1746 skutečně odebral na východočeské potštejnské panství, kde se neúspěšně pokoušel podnikat – jeho textilní manufaktury zkrachovaly. To se podepsalo i na hradu, který se proměnil v ruinu. Neposedný hrabě ho totiž kvůli domnělému pokladu doslova obrátil vzhůru nohama.
Místo pokladu pečetidlo
Jen průzkum hradního sklepení mu zabral celých pětatřicet let! Místo pokladu ale hrabě našel jen staré potštejnské pečetidlo. Navíc při pátrání kompletně zničil blízký hrad Velešov, jehož stavební materiál nakonec využil i na drobné opravy na Potštejně. O marném hledání poté napsal Chamaré hned dva spisy.
Ale to není jediné, co po sobě zanechal. Současné vedení obce Potštejn, které se podílí na rekonstrukci zříceniny hradu, si stěžuje na „provrtaný ementál“. Hrad je prý doslova prošpikován chodbami, což nejednou způsobí propadnutí země či podlahy.
Některé propadlé chodby jsou stále v původním stavu, a tedy i dostatečně neprobádané, což na místo přitahuje všemožné hledače pokladů i dnes.
Loupežnické bohatství
A to vše díky polozapomenutému pokladu jistého loupeživého rytíře Mikuláše, který ale kdysi opravdu žil! Ve 14. století zde dokonce pobýval se svou odbojnou partou.
Obávané lupiče měl však porazit sám kralevic Karel (1316–1378), pozdější král a císař Karel IV., jenž potštejnskou věž nechal srovnat se zemí zřejmě i s naloupeným pokladem Mikulášovy bandy.
Podle některých výkladů by měl být ale poklad mnohem větší. Tuny zlata, stříbra a drahého kamení prý totiž pod hrad ukryl mocný templářský řád! A právě této verze se držel i hrabě Chamaré.
Při hledání templářského bohatství dokonce zašel tak daleko, že jej hledal i na protějším Velešově, na němž dokonce zbudoval lanovku.
Hrabě to vidí jinak
Chamaré si totiž špatně vyložil tajemný latinský nápis na jednom z kamenných kvádrů ve zdi paláce a značky středověkých kameníků na zdech mylně pochopil jako podivné šifry ukrývající cestu k pokladu.
O templářském pokladu ve spojitosti s Velešovem navíc psal i kronikář Václav Hájek z Libočan (1499–1553) ve své Kronice české. Nutno však zdůraznit, že Hájek byl do značné míry snílek a mnoho věcí si ve své kronice vymyslel.
Posledním střípkem do mozaiky hraběte pak byla událost, kdy kopáči chodeb spatřili v jedné z nich tajemné dřevěné dveře a na nich ohnivá písmena „Ještě není čas“. Výjev ještě doprovodily podivné zvuky.
Vyděšení dělníci vzali nohy na ramena a nářadí pohodili na zem. Po smrti Chamarého a jeho neúspěšné honbě za pokladem načas nastal klid.
S rekonstrukcí noví hledači
Hrad se takřka rozpadl a jeho největší opravy započaly koncem devadesátých let minulého století, největší proměny se dočkala hradní kaple, která získala novou střechu.
Právě po roce 2000 začaly spatřovat světlo světa jednotlivé chodbičky a tajemná zákoutí hradu, jež lákají turisty i hledače pokladů. Přesný přehled chodeb odhaluje starý plánek, který se dochoval jako příloha rukopisných pamětí hraběte Chamaré.
Zda ale pomůže ke konečnému objevení pokladu, si netroufáme odhadnout. Možná že se tajemné dveře s pokladem skrývají v nejdelší z chodeb. Tou je údajně podzemní stezka vedoucí až do pět kilometrů vzdálených Litic.
