Pro silnou duchovní atmosféru není potřeba cestovat za hranice. Příbramská Svatá Hora je sice známá hlavně u nás, zázračnou historii má ale také. Co na toto místo každoročně přitahuje zástupy turistů a poutníků?

Historie příbramského poutního místa sahá do hlubší historie, než je ta křesťanská. První lidské společnosti žily v oblasti před více než 3000 lety a říká se, že i pozdější keltské kmeny o tomto místě věděly a využívaly ho ke svým rituálům.

První záznamy o Svaté Hoře ovšem pocházejí ze středověku. Ve 13. století už na vršku nad Příbramí zřejmě stála obyčejná dřevěná kaplička, ke které se pojí první z mnoha tajemných příběhů. Traduje se totiž, že ji nechal postavit rytíř Malota z rodu Malovců.

Údajně tak učinil jako poděkovaní Panně Marii za to, že vyslyšela jeho prosby a ochránila ho, když ho nedaleko přepadli a pronásledovali loupežníci. Odstartoval snad jeho čin tajemnou náboženskou historii celého tohoto místa?

Soška jako symbol

Jiná teorie hovoří o tom, že první dřevěnou kapli na kopci postavil některý z poustevníků, kteří tam odedávna žili a o místo se starali.

Ať už to bylo jakkoliv, od té doby se čas od času objevila informace o nějakém menším zázraku, který se na Svaté Hoře odehrál.

Přesto až do začátku 17. století se o tomto místu mluví především v souvislosti s jeho tajemným založením a také kvůli tomu, že na něj byla přenesena soška Panny Marie Svatohorské, které jsou také přisuzovány léčebné schopnosti a kterou měl podle legendy vyřezat sám první pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic (1297–1364).

Pak přichází rok 1632 a s ním i vůbec nejslavnější mariánský zázrak. Zázrak, který z tohoto místa udělá zřejmě nejvýznamnější české poutní místo vůbec!

Navrátil se mu zrak

Vše začíná u slepého žebráka Jana Procházky, který v té době žije v Praze. Jedné noci se mu zdá sen, ve kterém ho kdosi vyzývá, ať se vypraví do Příbrami na Svatou Horu, kde cizí vojáci poničili poutní kapličku.

Když prý kapličku opraví a vrátí do ní sošku Panny Marie, navrátí se mu zrak. Když se stejný sen noc co noc vrací, Procházka skutečně v doprovodu svého vnuka vyráží na cestu a zadaný úkol plní.

Kapličku vyčistí a opraví a sošku vytáhne z hnoje, ve které skončila po vpádu vojsk. „Po třech dnech zjistil, že začíná vidět – nejdřív mlhavě, pak zřetelněji. Nakonec prohlédl úplně,“ píše o tomto zázraku křesťanská spisovatelka Lenka Kateřina Tetivová.

Zpráva o uzdravení se po okolí rychle šíří a ze Svaté Hory se stává nejznámější poutní místo na našem území. Sám Procházka se stává poustevníkem a dostává na starost správu kapličky.

Místo tisíců zázraků

Za štědré pomoci církve i šlechticů dochází k postupným přestavbám až do dnešní podoby barokní baziliky s řadou dalších bohatě zdobených kaplí okolo. Mezitím přitom na kopci dochází k dalším zázrakům.

V písemných pramenech lze najít popisy více než 4300 zázračných událostí. Ještě v 19. století tu docházelo k zázračným uzdravením ať už po napití se z tamní studny, tak i po obyčejné modlitbě k Panně Marii.

Podle senzibilů se především klášter a jeho bezprostřední okolí vyznačuje léčivou silou, která může pomáhat s obnovením vyčerpaného organismu nebo s některými dlouhodobými a komplikovanými zdravotními komplikacemi.

„Posiluje imunitu, příznivě ovlivňuje psychiku, odstraňuje stres a bolest hlavy či zubů, zeslabuje negativní účinky psychosomatických zón, podporuje samoléčebné schopnosti těla, dodává člověku optimismus a životní elán,“ píše záhadoložka a astroložka Olga Krumlovská (*1963) a dodává, že Svatá má také schopnost odvracet katastrofy všeho druhu. Mohou mít místní zázraky původ tedy spíše v síle země?

Foto: Shutterstock