Má druhou nejvyšší kostelní věž v republice a patří k nejmonumentálnějších církevním stavbám na našem území. Katedrála sv.

Václava v Olomouci prošla za staletí své existence mnoha úpravami, ale ta poslední jí dodala výjimečnou tvář, díky níž ji přijíždějí obdivovat zástupy turistů.

Katedrála svatého Václava v Olomouci a její okolí má bohatou historii.

Hned ve vedlejším domě, v budově bývalého olomouckého děkanství, byl v roce 1306 zavražděn český král Václav III., přímo v chrámu byl o půl druhého století později korunován českým králem Matyáš Korvín. V těch dobách už ale byla katedrála sv. Václava starobylou památkou.

Hlavní moravský chrám

Na zdejším místě nejprve stála trojlodní románská bazilika založená už v roce 1107, už tehdy zasvěcená patronu české země svatému Václavovi.

O významu chrámu svědčí i to, že zanedlouho sem bylo přeneseno sídlo biskupství a bazilika se tak stala metropolitním moravským chrámem. V sousedním biskupském paláci byla zřízena i škola, knihovna a archiv.

Bazilika ale po sto letech vyhořela a olomoucký biskup Bruno ze Schauenburku rozhodl o její nákladné přestavbě v gotickém stylu.

Jak se mu to podařilo, už ale neoceníme, protože dnes katedrála vyhlíží spíše novogoticky, o což se postarala přestavba na sklonku 19. století.

Stavitel ve společnosti svatých

Přestavba v 80. letech 19. století měla odstranit nejrůznější úpravy vzniklé v minulých časech, které vždy nebyly k lepšímu, a dodat katedrále znovu původní monumentálnost a lesk. To se také podařilo.

Inspirací se architektům stala katedrála v Kolíně nad Ránem a rakouský stavitel Gustav Meretta přišel s projektem impozantního západního průčelí se dvěma věžemi vysokými 68 metrů.

Dlouho se moderní odborníci přeli, zda zařadit olomouckou katedrálu mezi gotické, nebo neogotické stavby. Má mnoho neogotických prvků, ale nebyla v tomto slohu postavena od základu.

Pro laického návštěvníka ale zařazení do té správné architektonické škatulky určitě není důležité. Ostatně stavitel Meretta ani při tvorbě nového průčelí nic neboural, ale původní zdivo zakomponoval do svých představ.

Průčelí zdobí nejen sochy evangelistů i patrona chrámu svatého Václava nebo Cyrila a Metoděje, ale pozorný pozorovatel objeví v jedné z kružeb i nenápadnou bustu samotného architekta Meretty.

Ten už ale své dílo kompletní nespatřil, protože se dokončení přestavby nedožil.

Sochy dovezené až z Říma

Po přestavbě by ovšem zaplesalo oko architektonického puristy, protože důsledným dodržením novogotického stylu byly odstraněny dosavadní barokní oltáře a novogotické vitráže dostala i chrámová okna.

Sochy zdobící hlavní oltář zde sice stojí až od konce 19. století, ale jsou mnohem starší. Vytvořili je italští renesanční mistři v 15. století a pro katedrálu byly zakoupeny z římské baziliky Santa Maria Maggiore.

Přestavba také od základu změnila původní dietrichsteinský barokní presbytář, vůbec největší v českých zemích.

K čemu hradby kolem chrámu?

Úpravy na konci 19. století se naopak podstatně dotkly okolí katedrály.

Z dnešního pohledu je nejspíš škoda, že byla zbourána velká část historických hradeb, které zde kolem chrámu stály už od středověku, ale na druhou stranu tím vznikl mnohem lepší pohled na celou monumentální stavbu.

Alespoň si ho užili obyvatelé města, dokud moderní zástavba ve druhé polovině minulého století některé z dosud úchvatných pohledů na katedrálu neuzavřela. Z historického centra se však ještě naskýtá mnoho výhledů, o které nás historie nepřipravila.

Václava zmohou jen čtyři zvoníci

Typické průčelí katedrály se dvěma věžemi je už dávno jedním ze symbolů města, návštěvníka ale na první pohled bezesporu upoutá třetí, jižní chrámová věž. Není divu, se svou stometrovou výškou je druhou nejvyšší kostelní věží v České republice.

Nebyla součástí stavby hned od počátku, přibyla až při novogotických úpravách. Na její vrchol vede 448 schodů. Další unikát se skrývá přímo uvnitř. Je jím zvon Václav, největší na Moravě a druhý největší v rámci republiky.

Visí na mohutných dubových trámech a k rozhoupání jeho sedm a půl tuny těžkého těla je třeba síly čtyř mužů.

Půdorys kříže je dokončen

V přízemí vysoké jižní věže se nachází kaple sv. Jana Křtitele s náhrobky olomouckých arcibiskupů, která je současně hrobkou posledních tří kardinálů.

Jména olomouckých biskupů a arcibiskupů si ostatně můžeme přečíst na žulové desce hned u hlavního vchodu do katedrály. Na severní straně pak najdeme kapli Cyrila a Metoděje, jejíž vybudování dodalo půdorysu chrámu tvar kříže.

Objevíme v ní pozoruhodný oltář z italského mramoru s pozdně gotickém reliéfem Panny Marie Ochranitelky. Ještě cennější jsou pak pískovcové sochy sv. Petra a Pavla z poloviny 15. století.

Návrat ke třem věžím

Tři věže už kdysi katedrála měla. V 16. století nechal biskup Stanislav Pavlovský přistavět třetí, renesanční věž, a taková podoba chrámu se dochovala i na několika vyobrazeních.

Jenže úder blesku a následný požár v roce 1803 celou stavbu i její věže zásadně poškodil. Následné opravy pak tvář stavby změnily téměř k nepoznání a vedly právě k oné zásadní neogotické proměně na konci 19. století.

Nyní už zní i zvonkohra

Na počátku nového tisíciletí se stavbaři vrátili do katedrály znovu. Proběhla tu generální oprava vnější fasády, hlavní věže i dalších prvků. Nainstalována byla zvonkohra, přibyly nové zvony.

Dvoupodlažní krypta pod presbytářem je přístupná pro veřejnost od roku 2012. Její spodní patro slouží k uchovávání ostatků biskupů a arcibiskupů, je tu uloženo i srdce rakouského arcivévody Rudolfa Jana Habsburského, který zemřel v roce 1831. Chrám doplňují i další kaple, například Loretánská ze 14. století, která dostala jméno podle sošky černé Madony z italské Lorety.

Je tu také kaple sv. Stanislava na jižní straně, patřící mezi nejvýznamnější památky české renesance. Hned vedle katedrály najdeme kapli sv.

Anny, v níž probíhaly volby olomouckých biskupů a jejíž jádro bylo vybudováno už v roce 1268. S kaplí sousedí Zdíkův palác zvaný také Přemyslovský, pozůstatek románské budovy z 12. století. Současně nepřehlédneme ani okrouhlou románskou kapli sv. Barbory. Prohlídku všech těchto pamětihodností obstará olomoucké Arcidiecézní muzeum.

Legenda o předčasném poledni

Ke katedrále sv. Václava se váže pověst, podle níž za husitských válek oblehla Olomouc vojska Prokopa Holého.

Ten prý na poradě se svými veliteli prohlásil, že pokud jeho armáda nedobude město do chvíle, kdy zvony odbijí poledne, obléhání ukončí a od Olomouce odtáhne.

Olomoucký biskup Jan Železný se prý tehdy od zajatých husitů o tomto prohlášení dozvěděl a nechal v chrámu sv. Václava uprostřed nejkrutější bitvy odbíjet poledne o hodinu dřív. Prokop Holý nechtěl být mužem, který nedrží slovo, a tak Olomouc dobyta nebyla.

Dnes už ovšem víme, že jde jen o legendu, ostatně podobná se vypráví i o obléhání Brna švédskými vojsky. Předčasné odbíjení souvisí s liturgickými zvyky a oznamuje jen konec dopoledních modliteb.