Domů     Tajemné podzemí Potštejna: Co objevil hrabě posedlý hledáním pokladu?
Tajemné podzemí Potštejna: Co objevil hrabě posedlý hledáním pokladu?

Přes třicet let pátral hrabě Chamaré ve zřícenině opuštěného hradu na východě Čech po bájném bohatství. Jeho hledání provázely tajemné symboly a nápisy na stěnách opevnění a zavedly jej až do podzemních chodeb. Jaká tajemství se tam dodnes skrývají? Čekají tam přeplněné truhly stále na svého nálezce?

Starý kostelník se dožaduje mluvit s mladým zámeckým pánem. Stalo se mu prý cosi podivného, co by jej mohlo zajímat.

Oním šlechticem je hrabě Jan Antonín Harbuval Chamaré (1737–1808), kterému kostelník s vyděšeným výrazem vypráví, jak už třetí noc vídává v kostele přízrak mladé ženy. Zdá se prý, jako by chtěla cosi říct, ale doposud nevydala ani hlásku.

Až minulé noci se zjevila přímo v kostelníkově pokoji a kynula mu, aby šel za ní. Přízračná dívka jej doprovodila až na hradní nádvoří Potštejnu, kde ukázala na trosky paláce a tiše pronesla: „Poklad.“ Pak přízrak zmizel.

Hrábě slýchal pověsti o ukrytém pokladu už jako kluk, ale dosud si myslel, že jsou to jen povídačky, a časem na ně zapomněl. Legendy, které slýchal, se týkaly také zvláštního nápisu na hradební zdi, který má být nápovědou, kde hledat ukryté bohatství. Že by ve staré ruině přece jen nějaký poklad byl?

Posedlý hledáním

Hrabě, sedíc v pohodlné komnatě svého barokního zámku ve vsi pod starým hradem, dlouho přemítal a snažil si vzpomenout na všechny detaily, které kdy o potštejnském pokladu slyšel. Kostelníkův zážitek mu nedal spát.

Vypravil se pak i na hrad, aby si prohlédl tajemný nápis na zdi rozpadlého paláce.

Byl napsán latinsky a prý znamenal: „Dbej znamení, láska vyhladí nepřátele.“ Hrabě začal být představou, že se někde v podzemí pevnosti může skrývat pohádkové bohatství, úplně posedlý. Rozhodl se, že najme dělníky a každičký kousek ruin prohledá.

Dnes se historikové domnívají, že hrabě nápis překládal špatně. Správný překlad prý zní „Bůh nechť zastraší nepřítele“ a byl používán jako symbol ochrany před obléháním.

Nicméně do té doby starostlivý pán hradu, který dbal na rozvoj svého panství a blaho lidu, se úplně změnil a všechen svůj čas i majetek věnoval jen hledání ztraceného pokladu. Co se mu v troskách Potštejnu podařilo objevit?

Hrůza v podzemí

Když se parta najatých dělníků dostala do podzemních chodeb pod hradem, přinesla louče a začala chodby propátrávat. Kdesi v hloubi labyrintu pak prý objevili tajemné bohatě zdobené dveře z pevných dubových trámů.

Pokrývaly je prý navíc zvláštní nesrozumitelné symboly. Když se je kopáči pokusili otevřít, objevil se na nich náhle ohnivý nápis:

„Ještě není čas.“ Zároveň se zpoza dveří ozval příšerný řev a další děsivé zvuky, které vyděsily dělníky natolik, že s hrůzou uprchli.

Podle toho, co legenda dále vypráví, neměl ani sám hrabě dostatek odvahy tajemné dveře otevřít a raději nechal onu chodbu zazdít a nikdy už do ní nevkročil.

Právě tato ztracená chodba je i dnes nejčastějším cílem mnoha hledačů pokladů, kterým ten potštejnský nedá spát. Při mnohaletém pátrání se však hrabě a jeho hledači setkali s mnoha dalšími zvláštními jevy a zážitky.

Tajná svatyně

Objevili totiž také další podzemní chodbu, která prý vedla celých pět kilometrů směrem k hradu Litice. Tehdy se v doprovodu skupiny dělníků s krumpáči do podzemí vypravil i hrabě.

Podzemím šli velmi dlouho a hrabě ve svých pamětech popisuje, že cestou viděl podivná zjevení a strašidelné přízraky a zažíval chvíle mrazení i hrůzy. Náhle došla skupina ke konci své cesty. Stáli před jinými kovanými dveřmi.

Hrabě poručil, aby je dělníci vypáčili. Když se tak stalo, ocitli se ve starobylé síni, vybavené lavicemi, stolem a policemi s řadami knih. Podle jejich obsahu pak zjistili, že šlo o starou svatyni, v níž se skrývali před pronásledováním protestanté.

Z podzemní komnaty našli brzy dělníci i další východ, vedoucí do lesa, který se od pradávna nazýval Modlitební důl.

Přízrak bílého koně

Na hradě se během Chamarého pátrání po pokladu odehrála řada dalších, podivných událostí. V denících hraběte byly nalezeny například záznamy o setkáních dělníků s mnoha přízraky, které se zjevovaly v podzemí hradu.

Jednou to byla podivná postava, která jim hrozivými gesty ukazovala, aby ihned z podzemí odešli, jindy se v setmělé chodbě setkali s živým běloušem.

O tom, že podzemní chodby opravdu vedou od hradu do velké dálky, má svědčit i legenda o kachně, kterou kdysi spustili do hradní studny. Kachna nakonec vyplavala živá až na Divoké Orlici.

Studna, která je dnes zčásti zasypaná, se nachází na samém okraji hradu, pod vyhlídkou na okolí.

Pravý majitel pokladu

Můžeme ale zjistit, komu měly legendární hromady zlata, stříbra a drahokamů patřit? Nebo byl poklad jen smyšlený? Ne tak docela.

Pohádkové bohatství totiž na východočeském Potštejně měl nashromáždit už někdy ve 14. století loupežný rytíř a odpůrce krále jménem Mikuláš z Drslavic. Ten svými nájezdy sužoval široké okolí hradu.

Unášel dcery bohatých měšťanů i šlechticů a požadoval za ně tučné výkupné. Loupil také na okolních tvrzích či přepadával kupce a pocestné.

Jeho řádění měla nakonec udělat přítrž trestná výprava královského vojska, vedená mladým kralevicem, budoucím císařem Karlem IV. (1316–1378). Nešlo o úplně snadný úkol.

Potštejn měl totiž pověst dobře opevněné pevnosti, která dosud nebyla dobyta. Královskému vojsku se to ale podařilo a vojáci srovnali hrad se zemí. Přitom se zřítila i hradní věž, ve které se Mikuláš ukrýval. Trosky věže, jej prý pohřbily zaživa.

Smrt za smrt

Rytíř Mikuláš ale nebyl vždy tím krvežíznivým lapkou, v kterého se později proměnil. Se svým otcem, Prockem V. z Drslavic, se podílel na správě hradu i celého panství. Rodina byla velmi vážená a patřila k nejvyšší české šlechtě.

Jednoho dne, v roce 1310 se Procek vypravil na šlechtický sněm do Prahy. Tam došlo k nešťastné hádce s jakýmsi německým měšťanem a ten Procka zabil. Tehdy byla krevní msta součástí šlechtické cti a platilo oko za oko, zub za zub.

Mikuláš, aby dostál své cti, se do Prahy vypravil a měšťana zabil. To se ovšem nelíbilo, králi Janu Lucemburskému, který to považoval za obyčejnou vraždu a nechal Mikuláše uvěznit.

Protože však patřil k vysoké šlechtě, dostal od krále příležitost odčinit svůj skutek pokáním, očistnou poutí do Říma. Z královského vězení ale nevyšel zlomený člověk, který toužil po pokání, stal se z něj divoký zločinec, plný zloby a pomstychtivosti.

Co píšou kroniky?

Místo svaté pouti se však dal Mikuláš na pouť zločinu. Vrátil se na své panství a stal se loupežníkem.

Podíváme-li se však na historii celého sporu mezi králem Janem Lucemburským (1296–1346) a Mikulášem z Drslavic, uvidíme také další důležité souvislosti v jeho těžkém osudu.

Rytíř Mikuláš nebyl pouhým lapkou, ale byl také součástí skupiny šlechticů, kteří se chtěli ujmout moci v království. V dnešní době bychom řekli, že byl politickým odpůrcem tehdejšího panovníka. Svými výpady narušoval zemský mír a způsoboval v království chaos.

Kralevic Karel proti němu zasahoval dokonce dvakrát. Poprvé v roce 1338, kdy hrad oblehl a donutil jeho obránce ke smíru. Svědectví najdeme i v životopise Karla IV., kde píše:

„Téhož léta přijev k Vysokému Mýtu zbořil jsem hrad Choceň a četné hrady pana z Potštejna, neboť jsem toho času vedl válku s tímto pánem. Později však došlo k smíru.“

Konec loupeživého rytíře

Mír však netrval dlouho, protože Mikuláš se připojil ke vzpouře o knížete Mikuláše Ratibořického, který vyvolával ve slezské části království nepokoje.

K Potštejnu proto znovu přitáhla královská armáda, tentokrát šlo o již zmiňovanou trestnou výpravu vedenou kralevicem Karlem.

Obléhání na tehdejší dobu silně opevněného hradu nebylo jednoduché. Obléhatelé měli k dispozici těžké bourací stroje, pomáhali si prý v boji i tím, že na hrad vrhali mršiny a fekálie.

Nakonec Karel přišel s nápadem, aby vojáci podkopali základy mohutně opevněné věže, kde se rytíř Mikuláš skrýval.

O tom, že tato netradiční strategie slavila úspěch, zanechal Karel IV. také svědectví ve svém životopise:

„… ačkoliv byl Potštejn považován za nedobytný, přece jsem ho v devíti týdnech dobyl a věž s pánem majetníkem hradu jsem k zemi strhl a také hradby i všechen hrad jsem srovnal se zemí.“ Kde ale skončila všechna kořist, kterou Mikuláš do té doby naloupil?

Cesta podle symbolů

Zlato prý Mikuláš před svou smrtí stačil ukrýt někde v podzemí svého hradu. K té správné tajné chodbě pak mají ukazovat nejrůznější znamení a symboly ukryté na různých místech a hradebních zdech.

Jak je ale odlišit od prostých symbolů, které po sobě jako svůj podpis zanechávali obvykle kameníci pracující na rozšiřování hradu?

To netušil ani samotný hrabě Chamaré, který v každém z nich viděl stopy vedoucí k pokladu. Neúspěch ho však neodradil a dál usilovně překopával zbytky starého hradu.

Pátrání nakonec trvalo celých 35 let a během nich Chamaré nechal rozbořit větší část pevnosti tak, že z nich zbyly doslova jen ruiny.

Pátralo se také na povrchu, ale největší zájem hraběte se samozřejmě soustředil hlavně na podzemí. Práce to ale byla nebezpečná, protože dělníci prokopali pod hradem celou síť podzemních štol a nejednou se stalo, že se poddolované části hradu zřítily.

Původně však z hradu vedly podzemní chodby až do vzdálenosti mnoha kilometrů. Nicméně tak daleko se kopáči hraběte Chamaré nikdy nedostali. Je tedy možné, že je poklad v hradu nedaleko Rychnova nad Kněžnou ukryt dodnes?

Existuje jiný úkryt?

Necelý kilometr od Potštejna se nachází zřícenina malého hrádku Velešov. O něm se vypráví, že byl postaven z kamenů rozbořeného kláštera, založeného na nedalekém vrchu templářskými rytíři.

Jiná legenda praví, že jej založil sám Mikuláš z Drslavic v době, kdy již děsil široké okolí jako loupeživý rytíř. Mezi Potštejnem a Velešovem byla vybudována tajná chodba, umožňující obráncům Potštejna prchnout v případě dobytí hradu.

Jak ale víme, k tomu nikdy nedošlo a Mikuláš chodbu nestačil využít. O skutečném založení hradu však žádné písemné záznamy neexistují. Podle historiků vznikl až později, po roce 1341, kdy Jan Lucemburský vrátil potštejnské panství Mikulášovým synům.

Ti nesměli zbořený Potštejn obnovit a tak vystavěli Velešov jako nový hrad. Hledáním pokladu posedlý hrabě Chamaré se nespokojil s pátráním jen na Potštejně, ale později své hledání rozšířil i na hrad Velešov.

Ten byl už tehdy v ruinách a Chamaré posedlý hledáním jej téměř srovnal se zemí. I na Velešov se dodnes soustřeďuje pozornost lovců pokladů, kteří jej prohledávají se svými detektory kovů.

Nová stopa k pokladu?

Z pátrání hraběte po pokladu se časem stal jen romantický příběh, který zpracoval v jedné ze svých povídek také Alois Jirásek.

Že ale je stále nějaká šance, aby legendární bohatství přece jen znovu spatřilo denní světlo, dokládá poměrně nedávný objev. V roce 2008 se při opravách hradních zdí propadla země a objevil se vchod do staré podzemní chodby.

Na místo se vypravili archeologové, kteří vyslovili domněnku, že jde o jednu ze štol, které nechal pod hradem při hledání pokladu vyhloubit hrabě Chamaré.

Potvrdil to i nákres na plánu, který byl již dříve nalezen v Chamarého pozůstalosti a byl součástí jeho pamětí. Do něj si hrabě pečlivě zaznamenával všechny své pokusy o nalezení pokladu.

Při dalším průzkumu vyšlo najevo, že chodba navazuje na další a je opravdu součástí sítě jak středověkých, tak novodobých chodeb, protkávajících celé podzemí hradní zříceniny. Jaká tajemství se tam v temnotách stále skrývají?

Foto: Wikipedia, Shutterstock
Související články
Už samotný pohled na hrad Beckov, tyčící se vysoko na skalním ostrohu nad řekou Váh na Slovensku, dokáže vyvolat zvláštní neklid. Strmé hradby, z nichž se otevírá dechberoucí výhled do krajiny, se staly i svědky tragédie – právě odsud měl jeden z prvních pánů hradu ukončit svůj život. K hradu se váže celá řada pověstí a u většiny z nich najdeme nějaké to zrnko pravdy. Většina z nich vypráví o t
Město Fulnek v Moravskoslezském kraji se může pochlubit řadou historických památek, ale barokní kostel sv. Josefa mezi nimi zaujímá výjimečné místo. Říká se, že po jeho návštěvě se budete cítit nabití energií jako po hodině jógy! Historie kostela sahá do roku 1668, kdy byl ve Fulneku založen kapucínský klášter. Součástí komplexu je právě i kostel sv. Josefa. Během komunistické éry však stavba chá
V Česku nalezneme nepočítaně míst s magickou energií. Zde jsou další z nich, která mají prý dokonce až léčivou moc! Nedokončený chrám dobije baterky V Panenském Týnci v okrese Louny má původně stát velkolepá stavba chrámu, ta však zůstává nedokončena. Přesto místo i nadále láká mnoho lidí a je důkazem, že není nutná přepychová výzdoba a svaté obrázky, aby byl chrám opravdovým chrámem. Panenský T
Máte-li rádi nevšední restaurace a zajímavé hotely, nenechte si ujít návštěvu obřího dřevěného sudu na Javorníku. Historicky starší z dvojice sudů vznikl již v roce 1899 na vrcholu Javorníku u obce Dlouhý Most nedaleko Liberce. Původně šlo o atrakci, která byla součástí Jubilejní výstavy Vídeň 1898 na oslavu 50 let vlády Františka Josefa I. Gigantický dřevěný sud sloužil jako stylová vinárna.
Proslul jako sídlo nebezpečných lapků a také kvůli pokladům, které na něm měli ukrýt. Cestu k nim ale stráží obávaný černý rytíř a také přízrak bílé paní. Legend o hradě Přimda je celá řada, může ale na nich být i zrnko pravdy? Když se český kníže Vladislav I. dozvěděl od jednoho z dvořanů, že jakýsi Němec si staví na české straně pohraničních hvozdů velký, kamenný hrad, panovník nad tím jen má
Kalendář akcí

Načítám aktuální data

reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Má sestra mě nikdy neměla ráda
skutecnepribehy.cz
Má sestra mě nikdy neměla ráda
Říká se, že rodina je vším. Že bychom si měli být oporou v dobrém i ve zlém. Jak mám ale soucítit s někým, kdo mě podrazil? Můj vztah se sestrou byl už od mládí trochu komplikovaný. Ne že bychom se neměly rády, pár „ale“ tam ovšem bylo. Já byla mladší o pět let, takže na mne někdy žárlila jako
Netradiční hovězí polévka
tisicereceptu.cz
Netradiční hovězí polévka
Do polévky můžete samozřejmě přidat nudle. Naložte je do horkého vývaru, počkejte, až změknou, a servírujte. Ingredience silný hovězí vývar 500 ml bílého vína 4 krajíce chleba 40 g másla 1 l
Umělec na Montmartru si užíval zelenou hodinku
epochalnisvet.cz
Umělec na Montmartru si užíval zelenou hodinku
Štětec letí po plátně. Pod jeho tahy se rodí hřmotná postava muže s černým kloboukem a výraznou červenou šálou. Henri de Toulouse-Lautrec právě maluje plakát k představení svého přítele, kabaretiéra Aristida Bruanta, v jehož podniku Le Mirliton na Montmartru bývá víc než doma.   „Svou situaci řeší tak, že se obrní humorem, malířstvím a nestřídmostí,“
Vydrží Badinková jeho žárlivost?
nasehvezdy.cz
Vydrží Badinková jeho žárlivost?
Svého manžela Kristýna Badinková Nováková (42) ze seriálu Polabí vždy nazývala gentlemanem ze staré školy. Jenže vztah s choreografem Viktorem Badinkou (38) už dávno nemá být zalitý sluncem a zdá
Samet: Milují ho vládci, čalouníci i módní návrháři
epochaplus.cz
Samet: Milují ho vládci, čalouníci i módní návrháři
První zmínky o výrobě sametu pocházejí z Číny. Zpočátku se vyrábí z hedvábí, což z něj dělá extrémně drahý materiál, dostupný jen šlechtě a panovníkům. Znalosti se rozšíří do Evropy, v Itálii vzniká cech tkalců sametu už ve 13. století. A dnes? Stále si zachovává punc luxusu, elegance a sofistikovanosti. Hebký na dotek, lesklý na
Rituál klidu a pohody
nejsemsama.cz
Rituál klidu a pohody
Víte, že to nejlepší pro svou pokožku často najdete doma v kuchyni? Mořská sůl, kávová sedlina nebo sušené bylinky dokážou v koupelně zázraky. Ztlumte světla a zapalte svíčky. Vedle vany si připravte župan a třeba časopis. Tahle chvíle bude jen vaše. A aby byla ještě lepší a voňavější, můžete použít koupelovou sůl nebo peeling, který jste si sama vyrobila.
Českým olympionikům měří čas Primky
iluxus.cz
Českým olympionikům měří čas Primky
Zápěstí členů české olympijské výpravy zdobí hodinky tradiční české značky PRIM již od roku 2012/2017. Náramkové hodinky, speciálně vytvořené pro tuto výjimečnou příležitost, budou naše sportovce a je
Domovní číslo z hřebíků
panidomu.cz
Domovní číslo z hřebíků
Je jako stvořené na chatu nebo chalupu, vyrobíte ho snadno a rychle a doplnit ho můžete o stylový obrázek. Váš příbytek bude ve svém okolí naprosto originální. Zní to skoro jako „polévka ze sekerky“, kterou vařil hloupý Honza v pohádce. Ale tohle číslo je opravdu z hřebíků. A pořádně velkých. Tak se pusťme do díla. Co si
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Zlověstný duch Krvavé Mary: O koho vlastně jde?
enigmaplus.cz
Zlověstný duch Krvavé Mary: O koho vlastně jde?
Teorií o tom, kdo tato žena ve skutečnosti je, existuje mnoho. Někteří badatelé tvrdí, že se jedná o jakousi zlou čarodějnici z minulosti. Jiní ji ztotožňují s ďáblovou dcerou či nevěstou. Další dokon
Bojovaly s nemocemi Drimlovy loutky?
historyplus.cz
Bojovaly s nemocemi Drimlovy loutky?
Ministerský úředník nemusí být nudný patron. Karel Driml rád hovoří ve verších, ovládá několik jazyků, a především zasvětí život tomu, aby dětem pomocí loutek zajistil zdravější život. Když na počátku 20. let minulého století přijímá čs. ministerstvo zdravotnictví nového referenta, nemůže mít šťastnější ruku. Vystudovaný lékař a rodák z východočeské Chocně Karel Driml (1891–1929) od
Nejkrásnější pláže Turecka – komplexní průvodce středomořským rájem
21stoleti.cz
Nejkrásnější pláže Turecka – komplexní průvodce středomořským rájem
Turecko se stalo synonymem dokonalé dovolené díky spojení orientální pohostinnosti, antické historie a dechberoucího pobřeží. Pokud hledáte místo, kde tyrkysové moře omývá zlatavý písek, Turecká a Ege
Provozovatel: RF HOBBY, s. r. o., Bohdalecká 6/1420, 101 00 Praha 10, IČO: 26155672, tel.: 420 281 090 611, e-mail: sekretariat@rf-hobby.cz