V širším regionu Českého Švýcarska si uvědomujeme význam železničních tratí, které jsou dnes technickými unikáty své doby.
Mezi lety 1850 – 1910 vznikla síť doposud zachovaných vlakových spojení, která patří scenericky i technickým řešením k nejkrásnějším v Čechách.
Ať už jedeme vlakem U 28 (Dráha národního parku) nebo berlínským EuroCity z Děčína labským kaňonem do Bad Schandau s výhledy na skalní útesy a malebná letoviska krčící se pod nimi, nebo pokračujeme dále přímými vozy Dráhy národního parku hlubokým údolím Sebnitztal vzhůru z pískovců do oblasti rumburské žuly, překvapí nás vždy rozmanitost a rychlé střídání krajinných obrazů nejsevernějších Čech a sasko-lužického pomezí.
Úchvatný výhled na Tanečnici
Viadukt u Vilémova s pozadím hřebene Tanečnice připomíná obrazy z Jizerských hor kolem Smržovky nebo Tanvaldu, přestože zde jsme o 200 – 300 výškových metrů níže. Spojovací dráha U 27/T2 přes Mikulášovice nás vyveze až do výšky těsně pod 500 m n.
m., kde téměř dosáhne vrcholových partií hřebene Tanečnice – Plešný. Z jeho luk se otevírají neuvěřitelné pohledy na lesy a rokle zadního Českého Švýcarska v povodí horního toku Křinice.
Dohlédneme přitom k Vlčí hoře, Lužickým horám, Růžovskému vrchu a Vysokému Sněžníku. Lokální dráha vede potom lesy rumburské vrchoviny, mezi chalupami v Brtníkách, přes nádražíčko v Panském do Rumburka, kde se spojí s hlavním směrem od Šluknova, resp. do Krásné Lípy.
Nejkrásnější obec v nejkrásnějším kraji
Vracíme se okruhem zpět do Děčína: trať U 8 (slaví letos 150 let svého vzniku) vstupuje za Rybništěm do Lužických hor. Scenerie téměř šumavská nebo jesenická, bukové a smrkové lesy nás neopustí až do Horní Kamenice.
Nádraží v Jedlové je se svými 554 m nadmořské výšky nejvyšším bodem na celém okruhu. Jeho restaurace je pověstná v celých Lužických horách (o svátečních dnech si v ní nesednete). Vlak začíná klesat lesnatým údolím. Opět samé chalupy.
Kytlice, vyhlášená v roce 2018 nejkrásnější obcí Ústeckého kraje, Mlýny, úzká vulkanická soutěska, kde míjíme hradbu vodorovných sloupců Pustého zámku (ta je nově zpřístupněna červenou turistickou značkou od Lísky) a příjezd do historického městečka České Kamenice – pestrý kaleidoskop českého severu.
A pak už vulkanické vrchy Českého středohoří, pohled na Benešov a údolím Ploučnice přijíždíme zpět do Děčína.
Dráha národního parku
České Švýcarsko o. p. s.
propaguje pod názvem Dráha národního parku celý zmíněný okruh Děčín – Bad Schandau – Sebnitz – Mikulášovice – Rumburk – Krásná Lípa – Jedlová – Česká Kamenice – Děčín jako jedinečné východiště ze svých zastávek do skal Českosaského Švýcarska a za výhledy Lužických hor.
Překvapivě se vlakem dostaneme přímo do Hřenska, byť nás z protější německé stanice Schöna dopraví přes Labe přívoz. Hlavní smysl turistického poslání Dráhy NP je nabídnout lidem jinou cestu než autem.
Jízda vlakem sama se stává již cílem, auto zůstalo u nádraží a my se z jednotlivých stanic dostaneme po dobře vyznačených cestách k dalším cílům našeho putování mimo hlavní atraktivity národního parku.
Udržitelný cestovní ruch v praxi: ekologická doprava a nabídka túr méně známých, ale stejně krásných jako v okolí Hřenska.
Více informací k Dráze národního parku, včetně tipů na výlety z jednotlivých stanic, naleznete na www.drahanp.cz.
Cestujte nejen po kolejích!
Ústecký kraj zajišťuje také dopravu autobusovými linkami, které navazují na vlaky zejména v Děčíně a které dovezou turistu po speciálních linkách na Mezní Louku, do Jetřichovic, Schmilky, Janova, Růžové nebo Brtníků.
Autobusy vyjíždějí i z Rumburka a Varnsdorfu a propojují tak České Švýcarsko se Šluknovským výběžkem.
Známá linka 434 spojuje hlavní centra na obvodu národního parku, v sezoně jezdí v hodinových intervalech a umožňuje navštívit pohodlně třeba oblast Úzkých schodů mezi Doubicemi a Jetřichovicemi, což před několika lety bylo prakticky nemyslitelné.
Dnes je dobře napojena i levobřežní část Labských pískovců na centra v labském údolí:
z Děčína přímé cyklobusy na Vysoký Sněžník, z Ústí do Tisé, v letní sezoně pak německé autobusy z Tisé přes Sněžník do Königsteinu – rychlé spojení do oblasti saských stolových hor.
Parníkem, tramvají i výtahem
Ve spolupráci s Ústeckým krajem, Českými drahami, autobusovými dopravci a ve vazbě na Saské Švýcarsko je tak zajištěna přeshraniční turistická doprava v rozměru u nás nevídaném. Plavba lodí v labském údolí patří k nejkrásnějším v Evropě.
Na německém území vše doplňují kolesové parníky z 19. století, které plují až do Drážďan, historická tramvaj Kirnitzschtalbahn z roku 1898, jejíž kolej se vine po úzké silnici mezi skalami z Bad Schandau k Lichtenhainskému vodopádu, nebo elektrický výtah z počátku 20. století do letoviska Ostrau.
Klíčem ke všemu je doprava
Chystají se i další aktivity pro rozšíření turistické dopravy v regionu. Jedna z nejvýznamnějších destinací České republiky by si v tomto ohledu zasloužila větší podporu státních institucí.
Bez ní z krajských a komunálních úrovní jen obtížně zajistíme síť nezbytných parkovišť v regionu národního parku, kde mohou linky veřejné dopravy začínat a uvolnit úzké silnice od přemíry aut.
V letních sezonách posledních let docházelo zejména v oblasti Hřenska k přeplnění parkovišť již kolem 10. hodiny dopoledne.
Jen cílené rozšíření dopravní infrastruktury přispěje k uchování národního parku i regionu nejsevernějších Čech jako zdravého klenotu, jímž doposud stále je.
Foto: Shutterstock
