Je dokladem génia českých stavitelů i sběratelské vášně jedné z nejznámějších osobností naší historie. Výstavný zámek Konopiště s rozlehlým parkem se i dnes do nejmenšího detailu důsledně drží podoby, kterou mu arcivévoda d´Este vtiskl před více než stoletím.

Arcivévodu Františka Ferdinanda d´Este známe z dějin jako následníka rakousko-uherského trůnu, který byl zavražděn při atentátu v Sarajevu. Seznámit se s ním ze zcela jiné stránky můžeme při návštěvě zámku Konopiště na okraji Benešova.

Právě arcivévoda a synovec samotného císaře František si totiž tento výstavný komplex pořídil v roce 1887. O rok předtím tu byl prozatím jen na návštěvě u Františka Evžena z Lobkowicz a Konopiště ho prostě nadchlo. Mělo všechno, po čem muž jako on toužil.

Nezměrné prostory skýtaly možnosti k uložení stále se rozrůstajících sbírek. Byla zde krásná příroda a hluboké lesy, samozřejmě plné zvěře, kterou František tak rád lovil.

A v neposlední řadě Benešovem šikovně procházela železnice spojující Prahu přes České Budějovice s Linzem. Není tedy divu, že když se Lobkowicz dostal do finančních problémů a zámku se rozhodl zbavit, v čele fronty kupců stál natěšený arcivévoda d´Este. Přišlo ho to na 2,5 milionu zlatých.

Boháč si opravuje sídlo králů

V té době měl zámek už za sebou bohatou historii. Již na konci 13. století zde stál středověký hrad rodu Benešoviců. Sídlo pak měnilo majitele.

Zabydleli se tu nadlouho Šternberkové, které vystřídala rytířská rodina Hodějovských, načas se stal majitelem i sám vojevůdce Albrecht z Valdštejna. Pobýval tu takzvaný zimní král Fridrich Falcký i král Jiří z Poděbrad. A mnohokrát mělo také Konopiště namále.

Ve druhé polovině 15. století bylo půl druhého roku obléháno, o století později ho zdevastoval rozsáhlý požár a po pár desetiletích se ho zmocnili Švédové, kteří současně vypálili celý Benešov.

František Ferdinand dostal do rukou sídlo s velkou historií, ale stále až příliš připomínající onen ponurý středověký hrad z dávných dob. Jenže nadarmo se arcivévoda díky dědictví po příbuzném z Modeny nestal jedním z nejbohatších šlechticů kontinentu. Zakrátko ožilo Konopiště neutuchajícím stavebním ruchem.

Čím vzácnější, tím milejší

Komplex na ostrohu nad Zámeckým rybníkem začal rychle měnit podobu ze strohé pevnosti v romantický zámeček. Arcivévoda nevynechal žádnou technickou vymoženost své doby. Zavedl ústřední topení. Svítilo se elektřinou. Jezdilo se výtahem.

Jeho 12 koupelen bylo vybaveno teplou vodou, toalety byly splachovací. A pozvolna se v zámecké bráně míjely povozy přivážející Františkovy obrovské sbírky. Jejich základ zdědil po italských předcích, ale i on sám se hodně činil v jejich rozšiřování.

Šlo mu to zejména v oboru loveckých trofejí. Z arcivévodova střeleckého listu se dozvíme, že během života různými způsoby skolil 274 889 kusů zvěře, a nečinil rozdíly mezi bažanty či slony.

I když na Konopišti dnes můžeme vidět pouhé čtyři tisíce loveckých trofejí, leckterý návštěvník bude na následníka trůnu možná pohlížet trochu skrz prsty. Zvlášť když si přečte třeba úryvek z arcivévodova deníku, v němž popisuje své nadšení po lovu pštrosů emu.

„Jejich ulovení mi bylo o to víc vítané, že se tvrdí, že tento mohutný ptačí druh je blízek vymření.“

Tajná chodba pro žlutou růži

Františkova střelecká vášeň se ovšem neomezovala jen na vybíjení živých cílů. Z bývalé konírny na nádvoří si nechal postavit střelnici, kde měl k dispozici pohyblivé terče s akustickým hlášením zásahu.

Takovou kuriozitou se nemůže pochlubit žádný jiný historický objekt na našem území. Abychom ale Františka d´Este nelíčili jen jako bezduchého střelce na všechno, co se hýbe, musíme mu přiznat i velké zásluhy.

Třeba o obrovskou sbírku všeho, co se vztahuje k postavě drakobijce svatého Jiří, nebo o rozlehlé skleníky pro teplomilné rostliny o rozloze 1200 m2. Jeho manželka, krásná hraběnka Žofie Chotková, se zde mohla kochat svými milovanými žlutými růžemi, které se tu ostatně pěstují dodnes.

S čerstvě utrženou růží pak mohla zámecká paní spěchat za svým chotěm třeba tajným schodištěm, které nechal vybudovat mezi jejími pokoji a svou věžní pracovnou.

Jak zaplnit zámecký příkop

Od dob arcivévody Františka Ferdinanda d´Este se Konopiště už zásadně nezměnilo. Naopak, dnes se jeho správci snaží objekt uchovat právě v té podobě, které jí následník trůnu vtiskl. Vyžaduje to takřka nadlidské úsilí.

Jen park s růžovou zahradou vyhlášený spolu se zámkem Národní kulturní památkou se rozkládá na ploše 340 hektarů.

Pečovat je také třeba o památnou křížovou cestu u hlavní zámecké cesty, která pochází z roku 1775 a kterou František nechal jen doplnit o kamennou jeskyni připomínající jeho návštěvu poutního místa v Lurdech.

Ministerstvo kultury dnes na údržbu zámku každoročně vydává přes 13 milionů korun. Jen v jednom současné Konopiště za tím z arcivévodových dob poněkud pokulhává.

František navázal na lobkowiczkou tradici chovu medvědů v zámeckém příkopu a byly doby, kdy se mu tam prohánělo až deset huňáčů. V současnosti obývá příkop pouze medvěd Jiřík, který už nějakou dobu netrpělivě čeká na partnerku. Sehnat ji ovšem není jen tak. Jiřík totiž není medvěd ledajaký, ale vzácný medvěd ušatý neboli himálajský.

Kdo objeví tajemné sudy zlata?

Pokud budete nějakým řízením osudu korzovat kolem půlnoci po zámecké zahradě, možná u kapličky narazíte na poněkud průsvitnou starou dámu. Vyplatí se ji sledovat. Podle pověsti je to duch dcery dávného zámeckého pána, který oplýval nesmírným bohatstvím.

Protože v kraji se přemnožili loupežníci, rozhodl se své skvosty bezpečně schovat.

V nejhlubším sklepení nechal pod záminkou potřeby chladnějšího sklepení pro zásoby vína vykopat ještě hlubší díru, a pak do ní osobně uprostřed temné noci spustil sudy naplněné cennostmi. Jeho dcera byla jediná, komu tajemství pokladu prozradil.

Dívka zestárla, proměnila se ve všemi milovanou moudrou paní a nikdy nikomu nesvěřila, kam její otec rodinné bohatství ukryl. Jeho poklad tak snad leží pod Konopištěm do dnešních dnů.

Co nesmíte minout při návštěvě Konopiště?

Posvátná hora Blaník

Až bude jednou českému národu nejhůř, probudí se v nitru památné hory Blaník rytíři a otevřenou Veřejovou skálou vyjedou pod vedením samotného svatého Václava svou zemi bránit. Tak praví stará pověst vztahující se ke kopci tyčícímu se nedaleko Vlašimi.

Skalnatý vrch je vysoký 638 metrů a na jeho vrcholku stojí 30 metrů vysoká dřevěná rozhledna ve tvaru husitské hlásky, z níž se dá po vyšlápnutí 107 schodů při dobré viditelnosti zahlédnout Praha nebo šumavské vrcholky.

Právě z Blaníku pochází jeden ze základních kamenů Národního divadla. Od Konopiště je to k výchozímu bodu k výšlapu na posvátnou horu Velký Blaník u Louňovic sotva 30 kilometrů a tuto příležitost bychom si ujít nechat neměli.

Pokud nám zbude čas a síly, můžeme si přidat i návštěvu sousedního malého Blaníku, který je jen o 58 metrů nižší než jeho soused. Rytíře na Blaníku – kromě kamenné sochy v lese – dnes ovšem nepotkáme. Je to ale asi dobře. Ještě není tak zle.