Kravaře jsou nenápadná obec nedaleko Opavy, ale na jejím okraji se skrývá romantický zámek s dlouhou historií a kouzelným parkem, takže by jí mohla větší a významnější města rozhodně závidět.

Všichni si z historie určitě pamatujeme, že císař Rudolf II. propadl vášni pro alchymii a na svém dvoře s otevřenou náručí vítal nejrůznější představitele této tajemné vědy. Na počátku 17. století se mu představil i polský šlechtic a lékař Michal Sendivoj, který prý v roce 1604 přímo před jeho očima provedl dosud nevídanou transmutaci kovů.

To mu zajistilo vysoké postavení a posléze i bohatství. Působil také v diplomatických službách a ze svého majetku ochotně půjčoval i samotným Habsburkům, za což si vysloužil jejich nehynoucí vděk. Ten mu mimo jiné projevili tím, že mu věnovali zámek v Kravařích na Opavsku.

Kdo objeví zlatý poklad?

Ve chvíli, kdy se nově získaného zámku ujímal, také vznikl soupis majetku. Díky tomu víme, že Kravaře tehdy byly „rytířským sídlem, ležícím na pěkném novém místě, vystavěném z kamene a cihel a obklopeném valem, k němuž náležely stáje, dva mlýny, pivovar a palírna, chmelnice, rybník, ovocná a květinová zahrada“. K době, kdy v Kravařích sídlil Sendivoj, pochází zdejší stará legenda. Alchymista, aby ukryl do bezpečí své bohatství, ulil prý ze zlata devět zlatých kachen a nechal je zazdít kdesi v zámku. Když později na zámku žila lakotná hraběnka Fontaine, rozhodla se stůj co stůj poklad najít.

Když se jí to podařilo, přivedla na místo zedníky se zavázanýma očima, kteří čtyři zlaté kachničky vykopali. Ostatní si hraběnka nechala schované pro horší časy, ale nikdy je už nevyzvedla. A tak pět zlatých kachen stále čeká kdesi v zámeckých zdech, až se najde někdo, kdo k nim objeví cestu.

Požár přepisuje historii

Sendivoj ovšem nebyl tím, kdo Kravaře posunul do nejvyšší zámecké ligy. Jeho dcera Marie Veronika se provdala za příslušníka mocného rodu Eichendorffů, kteří pak v zájmu lepší reprezentace ve dvacátých letech 18.

století proměnili Kravaře v luxusní barokní sídlo. Když se pak ovšem pro značné zadlužení celého rodu museli zámku zbavit, ten přecházel z jedné ruky do druhé, a nakonec ho v roce 1920 koupil nový československý stát.

Zřídil v něm hospodářskou školu, a to také mohlo být to poslední, co kdysi pyšné Kravaře zažily. Na počátku roku 1937 totiž areál zachvátil ničivý požár, který zanechal zámek doslova v troskách. Shořela celá střecha, zmizelo vnitřní vybavení, propadly se stropy, zřítilo se vnitřní dřevěné schodiště, nenávratně pryč byly vzácné štuky a fresky.

Vzápětí přišla válka, a tak na rekonstrukci neměl nikdo ani pomyšlení. Objekt se dočkal jen provizorního zastřešení a rozhodnutí o jeho osudu se odkládalo. Když se pak přece jen rozběhla rekonstrukce, trvala až do roku 1970, instalovaná vojensko-politická expozice ale sotva byla tím pravým lákadlem pro návštěvníky.

A tak se až po roce 1989 zámek konečně stal společenským a kulturním centrem města.

Skvost vyrvaný z náruče ohně

Dnes nabízí kravařský zámek stálou expozici, provázející návštěvníky zdejší historií. A bere to opravdu důkladně, protože se dozvíme hodně i o mladší době bronzové, z níž pocházejí archeologické nálezy z okolí.

Stěžejní pozornost je ovšem upřena na dějiny samotného zámku a na osudy jeho majitelů včetně proslulého alchymisty Sendivoje. Nejvzácnější částí zámku a také jediným místem, které uniklo předválečnému požáru, je osmihranná kaple, překlenutá vysokou kopulí, zasvěcená archandělu Michaelovi, která přiléhá k budově v průčelí směřujícím k parku.

Zůstala tak zachována bohatá výzdoba včetně stropní malby Nanebevzetí Panny Marie z roku 1730, kompletně restaurovaná před dvěma lety. Autorem fresky s alegorickými výjevy čtyř světadílů a postavami mučedníků je František Řehoř Ignác Eckstein, nejvýznamnější představitel barokní nástěnné malby na Moravě a ve Slezsku.

Obdivovat můžeme také vzácný oltář z dílny opavského sochaře Jana Jiřího Lehnera, který se ve svém díle inspiroval díly věhlasného Matyáše Bernarda Brauna. Kaple je přístupná veřejnosti a dodnes se v ní konají pravidelné mše.

Strom plačící císařovny

Jako jiné zámky také ten Kravařský je obklopen parkem. Ten má v současnosti rozlohu 21 hektarů a založen byl už v době barokní přestavby. Roste v něm na sto druhů stromů a keřů a nejvzácnější exempláře jsou staré i dvě stě let.

Bohužel už mezi nimi není slavný ořešák, pokácený před deseti lety, který pamatoval vznik parku a k němuž se váže pověst, že pod něj přišla plakat císařovna Marie Terezie po prohrané válce s Pruskem.

Historický park jde ovšem s dobou, a tak byla jedna jeho část proměněna v golfové hřiště.

Co nesmíte minout: Katedrála Nanebevzetí Panny Marie v Opavě

Z Kravař nemusíme urazit ani deset kilometrů, abychom se dostali do sousední Opavy. Její nejvýznamnější gotickou památkou je kostel Nanebevzetí Panny Marie na Rybím trhu. Je typickou ukázkou severoněmecké gotiky, která se ve 14.

století notně hlásila o slovo i ve Slezsku. Už zdálky zaujme nejen svou strmou střechou, ale především dvěma věžemi. Ta vyšší dosahuje 102 metrů, a je tak nejvyšší věží ve Slezsku. Je barokní s typickou bání, zvanou laterna, zatímco druhá, opatřená cimbuřím, je sice o století starší, ale nižší, protože zůstala nedokončena.

Interiér kostela byl bohužel vážně poškozen při požáru města v roce 1689 a další požár v roce 1758 si vyžádal barokní obnovu stavby. V roce 1995 byl kostel zařazen mezi národní kulturní památky a o rok později se stal konkatedrálou – jedním ze sídelních míst biskupa a kostelem se stejnými výsadami, které náleží katedrále.

Co ještě nesmíte minout: Kostel sv. Bartoloměje

Kostel sv. Bartoloměje v Kravařích snad ani minout nemůžeme, protože je dobře viditelný už zdaleka. A hned ho poznáme pro jeho typickou kombinaci červených cihel hlavní novogotické lodi a přilehlé bílé renesanční věže.

Ta je o hodně starší než sám kostel, dokončený až na sklonku 19. století, a je v ní například vzácná kamenná křtitelnice z počátku 16. století nebo dva původní zvony. Kostel je součástí areálu, do kterého patří také hřbitov, fara, ohradní zeď se třemi vstupními branami a bývalý klášter Sester Božího srdce, dnes sídlo městského úřadu.

Foto: Creative Commons, Shutterstock, PX FUEL