Přímo v centru Libochovic stojí zámek, jehož podrobnou prohlídku rozhodně nemůžeme odbýt. nN každém kroku nás v něm totiž čeká něco výjimečného, na co budeme po návratu domů dlouho vzpomínat.
Na místě, kde dnes můžeme obdivovat libochovický zámek, kdysi stávala dřevěná a posléze kamenná tvrz, nakonec přestavěná na renesanční zámek.
Z toho si ale můžeme představit jen půdorys, protože když stavbu na konci 17. století zdevastoval požár, ujal se celého panství rakouský šlechtic a nejvyšší královský komorník Gundakar z Dietrcihsteina a dal na troskách původního zámku postavit nový.
Nešlo mu jen o opravy, chtěl zcela novou honosnou stavbu v duchu současného stylu, tedy baroka.
Takovou práci samozřejmě nemůžete svěřit jen tak někomu, a tak povolal z Itálie stavitele Antonia della Portu, který měl na svém kontě už slušnou řádku zámků v různých evropských zemích i v Čechách.
Koncerty pod dohledem Saturna
Když dnes procházíme zámkem, uvědomíme si, jak komnaty svým vybavením ilustrují jednotlivá historická období.
Malá a velká galerie jsou pozdně renesanční, vrcholné baroko na nás dýchne v zámecké ložnici, neschází rokokový nebo empírový salonek a najdeme i ukázky stylů z 19. století.
Vůbec přitom nevadí, že expozice nejsou původní, ale byly za použití vzácného dobového nábytku vytvořeny uměle k ilustraci historie. Největší místností je slavný Saturnův sál, který své rozměry znásobuje i tím, že zaujímá výšku dvou pater.
Dodnes neztratil svou vynikající akustiku, pro kterou ho vyhledávají přední umělci. Pamětníci si v hlavě mohou přehrávat koncerty Eduarda Hakena, Václava Hudečka nebo Rafaela Kubelíka. Pozornosti nemůže ujít mohutný krb, jehož římsu zdobí figuríny.
Nad ní zaujme štuková postava Saturna, vládce bohů a ochránce přírody, obklopeného amorky.
Kdo se odváží pohlédnout do zrcadla?
Za pozornost v libochovickém zámku stojí také gotická kaple, která je nejstarší zachovanou částí objektu. Vystaveny jsou v ní například ornáty, osobně vyšívané hraběnkou Marií Herbersteinovou.
Stropy většiny zdejších sálů a komnat zdobí fresky, zobrazující scény z antické mytologie.
Zapomenout bychom neměli na unikátní soubor barokních kamen, zhotovených z modrých a bílých zdobených kachlů na konci 17. století v dílně drážďanského mistra Georga Fischera. Dochovalo se osm exemplářů, které se navzájem liší dekorem kachlů.
Jen k jednomu z exponátů nedokážeme návštěvníky navést. Kdesi v některé z komnat se prý podle pověsti dodnes skrývá kouzelné zrcadlo, které má tu moc uchovat člověka mladého tak jako ve chvíli, kdy se do něj podíval.
Jak už to ale u podobných příběhů bývá, má to jeden háček. Mládí dotyčnému vydrží jen tak dlouho, dokud se nepodívá do jiného zrcadla.
Krokodýl jako suvenýr z dovolené
Libochovický zámek se pyšní také obsáhlou kolekcí vlámských gobelínů ze 16. a 17. století, které ve své době nesloužily jen o okrase zdí, ale měly také praktický účel – uchovat alespoň trochu tepla ve velkých chladných sálech.
Obdiv si zaslouží i sbírka skla, kameniny a čínského a japonského porcelánu.
Hodně zajímavých zoologických a etnografických exponátů včetně vycpaného krokodýla dodal také jeden z majitelů zámku, hrabě Josef Herberstein, který doplňoval své sbírky během četných zahraničních cest.
Jedna z přízemních komnat zámku se svým pojetím těm ostatním trochu vymyká. Je to pamětní síň českého přírodovědce Jana Evangelisty Purkyně. Ten se na zdejším zámku v roce 1787 narodil, v Libochovicích chodil do školy a vždycky se sem pak rád vracel.
Koná se zde každoročně také Purkyňův lékařský den s udílením Purkyňovy ceny za celoživotní dílo v oblasti medicíny.
První školka na českém území
Je jasné, že nějaká zahrada obklopovala zámek od jeho samého počátku. Ale až v roce 1685 to vzal nový majitel libochovického panství Gundakar z Dietrichteina pořádně do ruky.
Povolal vyhlášeného zahradníka, který si říkal Jan Tulipán, a předložil mu plány zakladatele zámku Antonia della Porty. Tulipán mu vytvořil úžasnou zahradu ve stylu versailleského parku. Prostoru měl dost.
Zahrada byla dlouhá přes čtvrt kilometru a široká osmdesát metrů, což umožnilo rozdělit ji na tři různé části, rozčleněné na pravidelné obrazce vroubené zimostrázem.
Zahradu opticky dělily zelené stěny z lip, habrů a jilmů, některé ovocné stromy byly ale speciálně dovezeny až z Francie.
Nechyběla nezbytná oranžerie, ale ani sochy, altány nebo čtyři fontány z roku 1689. Ve skleníku byly bohaté sbírky palem a exotických rostlin postupně rozšířeny o kávovníky a řadu dalších vzácných rostlin, které dovezl sám hrabě Herberstein ze svých početných cest po Egyptě, Súdánu, Persii, Sýrii a Indii.
Na východním okraji zahrady pak našla místo bažantnice a na břehu Ohře užitková zahrada, v níž možná jako první v Čechách byla založena ovocná školka.
Rostly v ní především zákrsky francouzských jabloní, ale dochovaly se záznamy, podle nichž ve speciálních nádobách bylo také 170 pomerančovníků nebo 69 granátových jabloní. Stavitel zahrady dostál svému jménu, když tu pěstoval tři sta druhů tulipánů.
Zámek se zahradou propojuje salla terrena, jejž klenbu italští umělci vyzdobili reliéfy s motivy mořských tvorů a škeblí, na zdech pak dominují malby zřícenin a amorků.
Ve sklepě se vaří a také tu straší
Kromě procházení honosnými sály zámku můžeme při prohlídce nahlédnout i do sklepních prostor, zasahujících do dvou třetin nádvoří a prostoru pod hlavní budovou. Na rozdíl od pečlivě sestavených expozic překvapí autentičností.
Kdysi tu bývaly provozy, zabezpečující chod zámku, včetně rozsáhlé kuchyně a zásobáren, ledárny, umývárny nebo vinného sklepa. Ve sklepení byl také zprovozněn panský pivovar.
Každoročně, obvykle v srpnu, se tu koná speciální výprava do sklepení za strašidly, která nebývá běžnou součástí jiných prohlídkových tras. Do libochovického zámku se pohodlně dostaneme z náměstí a neplacené parkoviště je k dispozici přímo u zámku.
Foto: Shutterstock, PX FUEL
