Česká republika oplývá řadou hradů a zámků, které se pyšní rozsáhlými a cennými nástěnnými malbami. Takže když se na některém zámku nachází největší kolekce fresek v Čechách, je to už opravdu výjimečné hodnocení hodné pozornosti.

Jak už to bývá i u renesančních zámků, nevznikaly vždycky na zelené louce, ale často jen stará stavba získala novou podobu. Také zámek v Žirovnici na skalním ostrohu mezi říčkou Žirovničkou a Počáteckým potokem v okrese Pelhřimov býval kdysi gotickým hradem.

Jako mnohé další byl založen někdy v polovině 13. století. Jeho majitelé přicházeli a zase odcházeli a zanechávali po sobě občas více či méně významné stavební úpravy.

Třeba jako Václav Vencelík z Vrchovišť, kterému Žirovnice patřila v 15. století a po kterém tu zůstala právě ta významná kolekce dodnes dochovaných fresek.

Radši prodat, než opravovat

Za třicetileté války se tu při svém vítězném tažení usadil švédský generál Lennart Tornstenson, posléze objekt získali Šternberkové, kteří se postarali o barokní přestavbu.

Poslední z nich Leopold Albrecht pak zámek i celé panství v roce 1910 prodal městu Žirovnice. Možná byl v tu chvíli rád, že se notně zchátralé stavby zbavil a nemusí se už starat o nutné opravy a rekonstrukce.

Odjížděl zřejmě bez ohlédnutí na rozpadající se hlásku nebo na děravé střechy. Zakrátko pak začala první světová válka a na rekonstrukci zámku nebylo ani pomyšlení.

Jen zmíněná hláska byla už v takovém stavu, že bylo nutné ji v roce 1917 zbourat a Žirovnice tak přišla o svou dominantu a staletý symbol.

Ani požár neznamenal konec

Není divu, že se občas začalo nesměle mluvit o zbourání zámku. Zámecký areál se ale snažil, seč mohl, aby si svou existenci zasloužil. Poskytoval zázemí úřadům, fungoval tu lihovar a našlo se i místo pro nájemní byty.

A k dovršení všech nepříjemností v roce 1964 v baště na prvním nádvoří, v té době fungující jako skladiště, propukl ničivý požár, který zdevastoval všechno, co dosud ještě drželo pohromadě. O bourání se už nešeptalo, ale mluvilo nahlas.

Naštěstí i v té době se našli rozumní lidé, a tak v roce 1972 začala celková rekonstrukce zámku. To samozřejmě není akce na jedny prázdniny, a tak není divu, že trvala dvacet let.

Fresky, kam se podíváte

Když budeme dnes zámkem Žirovnice procházet, sotva nás napadne, že ještě před půlstoletím byl takříkajíc na odpis.

Zachránit se podařilo nejen ony vzácné a rozsáhlé fresky z konce 15. století, ale objevila se i další malířská výzdoba ve věži či ve velkém hodovním sále.

Fresky jsou nejčastěji vyhotoveny metodou al secco, tedy malbou na suchou omítku, a jejich autorem je pravděpodobně stejný mistr, který se postaral o výzdobu hradu Švihov nebo zámku v Jindřichově Hradci.

Nejzachovalejší díla najdeme v kapli a v takzvané Zelené světnici, za některými z nich musíme ale třeba i do Rytířského sálu. Část restaurovaných nástěnných maleb z přelomu 15. a 16. století najdeme i na pavlačovém ochozu.

Dobrou noc uprostřed květin

Dnešní prohlídka zámku ale především voní květinami. Expozice Květiny na šlechtickém sídle se totiž zaměřuje právě na květinové motivy ve výzdobě.

Ložnice majitelů se pyšní bohatými barokními řezbami na postelích či na skříni, květinami jsou zdobeny i potahové látky nebo závěsy. A to nemluvíme ani o hygienických potřebách a ložním prádle, kde byly květinové motivy naprosto běžné. Podobně je ornamenty s květinovými motivy vyzdobena i zámecká jídelna.

Malý zámek ve velkém zámku

Prohlídka nás ale provede celým zámkem. Nevynecháme hudební salonek, který zdobí porcelán a sklo ve vitrínách.

navštívíme dámský salon určený ke hře na klavír, k ručním pracím a četbě, a stejně tak i salon pánský, zdobený spíše loveckými a vojenskými motivy a nezbytnou sbírkou chladných i palných zbraní a loveckými trofejemi.

Výjimečným prostorem je pak badatelna věnovaná přírodovědným zálibám šlechty, mineralogickým sbírkám a herbářům. Jednu atrakci bychom na zámku Žirovnice určitě neměli vynechat.

Je jí otáčivý model zámku s elektrickým osvětlením v měřítku 1:50, který během pěti let a 5000 hodin práce zhotovil místní občan Jaroslav Pánek. Využil k tomu mnoho materiálů od dřeva či nerezové oceli přes PVC až po polyuretan či polyamid.

Nešťastná duše podvedeného řezníka

Každý zámek má svou legendu.

Ta žirovnická je spojena s dávným majitelem Albrechtem z Gutštejna, který získal zámek v roce 1544. Podle pověsti měl nezdárného syna Kryštofa, který nedělal právě čest rodovému jménu a čas trávil popíjením a běháním za ženskými sukněmi.

Zvlášť si oblíbil tu, kterou nosila manželka žirovnického řezníka Brikciho. Při jedné z jeho tajných záletných návštěv byl podváděným manželem přistižen, vznětlivý Brikci popadl řeznický nůž a vrazil ho svému mladému sokovi do srdce.

Samozřejmě na to doplatil ztrátou hlavy, ale Albrechtovi z Gutštejna vykonaná spravedlnost neulehčila a synovou smrtí se usoužil. Zato Brikci prý se zjevuje dodnes. Snad ho večer v Žirovnici s jeho zakrváceným nožem nepotkáme.

Dohazovačka vás čeká v Přírodním divadle

Slavné Přírodní divadlo v Žirovnici sice leží v zámeckém příkopu, ale o jeho vybudování se nepostarala šlechta, ale obyčejní lidé. Přesněji řečeno žirovničtí ochotníci.

Ti si svůj spolek založili už v roce 1864 a aby měli kde vystupovat, v roce 1922 si postavili Přírodní divadlo. Po letech přece jen upadlo v zapomnění, ale nezmizela ochotnická vášeň.

A tak na konci 60. let minulého století parta nadšenců začala dávné hlediště a jeviště hledat. Musela ho doslova vydobýt z vegetace, ale už v roce 1970 si tu užili premiéru Jiráskovy Lucerny.

V roce 2007 se dočkalo rekonstrukce hlediště a letos na konci června se můžeme od žirovnického Divadelního spolku těšit na premiéru hry Dohazovačka.

Expozice venkovských tradic

Žirovnický Špýchar nechal před zámkem postavit František Leopold Šternberk a na stavbě nechal zvěčnit jak své iniciály, tak i letopočet 1707. Jako sýpka fungoval Špýchar po staletí, dnes už ale po rekonstrukci z roku 2007 přicházejí návštěvníci do nové expozice venkovských tradic a řemesel.

Ve třech zrekonstruovaných podlažích s původními barokními sloupy se dnes nachází 1200 čtverečních metrů výstavní plochy.

Přízemí zaujímají zemědělské stroje nebo hasičská stříkačka, o patro výš našly místo menší nástroje a nářadí, nahoře pak můžeme nahlédnout do repliky venkovské světnice.

Součástí expozice je i keramický betlém vyrobený dětmi ze Základní umělecké školy v Humpolci, který obsahuje na 700 postaviček a který názorně předvádí, jaké práce se na vesnici kdysi v každém ročním období vykonávaly.