„Růžové město – z poloviny tak staré jako věčnost!“ prohlásí s obdivem anglický básník John William Burgon o Petře, skalním městě a archeologickém nalezišti na území dnešního Jordánska.
Zhruba ve 3. století př. n. l. je vystavěno původně jako pohřebiště na rozhraní tří údolí. Později se však díky své strategické poloze na křižovatce karavanních cest stane významným centrem obchodu a potažmo celého království Nabatejců.
Tehdy se zde zastavují kupecké karavany s kadidlem z Arábie, indickým kořením a čínským hedvábím.
V rukách Římanů
V roce 106 n. l. město anektují Římané a vybudují v něm fórum, divadlo, lázně a další prvky římské kultury.
Postupně se však centrem výměny zboží stává Palmýra (na území dnešní Sýrie) a ruku v ruce s tím Petra pomalu upadá v zapomnění… A její tajemství bedlivě střeží pouze beduíni, žijící ve skalních obydlích.
Oklame domorodce
Po dlouhá staletí Petru znají už jen příslušníci domácích kmenů, kteří nemají potíže udržet na uzdě zvědavé cizince.
To se změní v roce 1812. „Chci obětovat kozu,“ vysvětluje švýcarský badatel a cestovatel Johann Ludwig Burckhardt (1784–1817) jednomu domácímu průvodci a žádá ho, aby jej dovedl ke hrobu, který má údajně ležet blízko nějakého města.
Muž si ho bedlivě prohlédne, ale nepozná, že před ním stojí Evropan. Burckhardt se totiž oblékl za muslima a mluví s ním plynně arabsky. Dovede ho tedy k úzké, stinné a více jak kilometr dlouhému skalnímu průchodu.
Na jejím konci se před cestovatelem rozevře úchvatný pohled na sluncem zalitou fasádu budovy klenotnice, dnes nejznámější památku v Petře. „To je nádhera!“ zatají dech.
Zachovaná krása
Schránka ve vrchní části klenotnice pravděpodobně sloužila jako hrob jednoho z posledních nabatejských vládců. Za ní se otevírá údolí a odhaluje řadu dalších skalních hrobů v pískovci něžné růžové barvy a jí podobných barevných odstínů.
Slávu a věhlas tohoto místa již dávno odvál čas, ale dodnes je považováno za jedno nejpozoruhodnějších zázraků, jaké kdy člověk vytvořil. O jeho jedinečnosti svědčí i fakt, že v roce 1985 je Petra přidána na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
