Je největší z deseti židovských obcí v České republice a její historie sahá více než tisíc let do minulosti. Od roku 1215 žili pražští židé v ghettu, které se nacházelo na území dnešního Josefova.

Vedle Starého židovského hřbitova a několika dochovaných synagog, které slouží jako expozice Židovského muzea, jsou nejvýznamnějšími památkami na kdysi tajemné židovské město Staronová synagoga a přilehlý komplex Vysoké synagogy a židovské radnice.

Staronová synagoga je nejstarší památkou pražského Židovského Města a jednou z nejstarších dochovaných synagog v Evropě. Už více než 700 let slouží Staronová synagoga pražské židovské obci jako místo modlitby a kontaktu s Hospodinem.

Když zavřete oči a necháte kolem sebe kráčet dějiny a historické osobnosti, tak potkáte třeba pražského Maharala – velkého rabiho Löwa, jehož křeslo dodnes stojí na čestném místě vedle schránky na Tóry.

Představte si, že jeho Golem stále podle pověsti odpočívá nad vaší hlavou na půdě synagogy.

Její neobvyklý název vysvětluje jedna z pověstí: základní kameny pro stavbu synagogy prý přinesli andělé ze zbořeného jeruzalémského Chrámu pod podmínkou – hebrejsky al-tenaj – že budou navráceny zpět, až dojde k jeho obnovení.

Další z legend vypráví že, synagogu chránili za požárů svými křídly andělé proměnění v holubice. I proto zůstala uchována bez vážnějšího poškození až do dnešních dnů.

Tradice a zvyky

Pouze ve Staronové synagoze se dvakrát recitují žalmy 92 a 93, ohlašující začátek šabatu. Podle pověsti je to proto, že jednoho dne zapomněl rabi Löw Golema před začátkem šabatu uspat.

Ten ale začal ničit židovské město a proto rabi musel přerušit sváteční bohoslužbu a vyjmout mu z úst šém, který ho oživoval. Protože se tak ale stalo po začátku šabatu, musely být žalmy odrecitovány znovu.

Kantor, který vede bohoslužbu, stojí v nejnižším místě synagogy – ještě o kousek níže, než je okolní podlaha. To odkazuje na žalm 130, kde se praví „Z hlubokosti volám k tobě, Hospodine“.