Hrad opředený mnoha pověstmi, sídlo mocných mužů i samotného panovníka i přírodní jeviště jednoho z nejslavnějších českých filmů. To všechno je Andělská Hora, romantická zřícenina na Karlovarsku.
Podle pověsti založil hrad Andělská Hora krutý muž jménem Ursinus, který do českých zemí unesl krásnou Alvínu, dceru anglického krále Tristana. Alvína byla laskavá jako anděl, ale trpěla pod nadvládou svého muže.
Král Tristan přitáhl s velkým vojskem a hrad oblehl. Ursinus, který viděl, že hradby už dlouho nevydrží, chtěl své ženě podat pohár smrtícího jedu, ale omylem ho vypil sám, a Alvína se tak mohla vrátit domů.
Rytíř, válečník a lapka
Dějiny na pověsti příliš nedbají, a tak nám stroze oznamují, že hrad mezi Karlovými Vary a Bochovem zvaný nejprve Elgelsburg se poprvé v historických záznamech objevuje v roce 1402 a založil ho rod Hrabišiců, majitelů nedalekého hradu Bochova.
Hrad musel respektovat tvar znělcového kopce, který se o padesát metrů vypíná nad okolím, a tak dostal protáhlý oválný půdorys.
Za husitských válek se majitelem hradu stal rytíř Jakoubek z Vřešovic, silný bojovník, ale na vedlejší úvazek také tak trochu lapka a násilník. Přepadával pocestné a zvláště se zaměřoval na nevinné panny. To se mu ale stalo osudným.
Při pronásledování jedné z nich se prý zabil pádem do propasti. Dobrou pověst ovšem neměl ani jako válečník.
Zpočátku podporoval husity, ale pro všechno hromadění bohatství neměl čas na bojování, a nakonec své spolubojovníky nechal na holičkách a přijal Zikmunda Lucemburského za krále.
Víme, kde byly hákovnice
O původní podobu hradu se historikové dodnes přou. Nevíme například přesně, zda hrad měl opravdu válcovou obrannou věž neboli bergfrit na samém vrcholku skály. Mohla ovšem stát také na místě pozdější bašty.
Nějakou dobu vlastnil Andělskou horu i panovník Jiří z Poděbrad, majitelé – mezi nimi i Mikuláš Hasištejnský z Lobkovic – se ale střídali a nikdo tu nezanechal větší stopu. Na konci 15. století byl hrad rozšířen o předhradí a dostal i nové opevnění.
Hradba zesílená baštou byla prošpikována množstvím střílen a dodnes se dochovaly i kapsy určené k zaklesnutí těžkých palných zbraní zvaných hákovnice. Díky takovému ukotvení bylo možné ztlumit silný zpětný ráz při výstřelu.
V podhradí také postupně od konce15. století vznikalo městečko známé jako sídlo cechu ševců, pláteníků, bednářů, kovářů i tkalců. Žily zde až tři tisíce obyvatel.
Daleko pro návštěvy i pro mor
V průběhu 16. století už to vypadalo, že hrad čekají lepší časy, protože na jeho východní straně vyrostl dvoupatrový renesanční palác s neobvyklým pětiúhelníkovým půdorysem daným možnostmi terénu.
Andělskou horu pak koupili páni z Felzu, ale brzy zjistili, že i přes všechny úpravy je pořád docela nepohodlný a odlehlý, a tak se tu nikdo z nich příliš neobjevoval.
Jen v době řádění moru byli naopak rádi, že mají k dispozici útočiště stranou od všech frekventovaných cest. V pobělohorské době se v hradní věži prý nacházela i alchymistická laboratoř.
Hořící šrapnel z podhradí
Rok 1635 je pro Andělskou Horu zřejmě nejtragičtější. Hrad byl kompletně vydrancován švédskými vojsky. Rod Černínů pak investoval značné prostředky do jeho opravy, ale definitivní konec znamenal požár na počátku 18. století.
Z něj už se Andělská hora nikdy nevzpamatovala a začala se měnit v ruinu. Požár tehdy vznikl v městečku v podhradí, ale jak informují historické záznamy, vymrštěný hořící šindel shodou náhod zapálil střechu hradu, který vyhořel do základů.
Jen hlavní budova přežila alespoň do takové míry, že po rekonstrukci ji mohl hrabě Černín užívat jako lovecký zámeček.
Černínové se také postarali o částečnou rekonstrukci a konzervaci zřícenin během 80. let 19. století Černínové oficiálně vlastnili zříceninu až do roku 1945, kdy hrad přešel do rukou státu.
Romantická oslava narozenin
To, že se Andělská Hora nedochovala v plné kráse, ovšem neznamená, že by byla nepřitažlivá pro návštěvníky. O svůj romantický vzhled nikdy nepřišla, dokonce se zdálo, že čím víc se zdi rozpadaly, tím lákavější hrad byl.
I sám německý básník Johann Wolfgang Goethe se do něj zamiloval a v roce 1786 sem dokonce přivedl partu přátel, aby tu s nimi oslavil své 37. narozeniny.
Ostatně ne nadarmo se ve starých průvodcích psalo o Andělské hoře jako o nejkrásnější ruině v Českém království.
Historie i současnost v jednom
Hrad ležící zhruba 10 kilometrů jihovýchodně od Karlových Varů je volně přístupný. Dostaneme se k němu nejlépe autem. Od parkoviště v městečku nás kolem kostela sv. Michaela archanděla povede zelená značka.
Je to sice jen půl kilometru, ale výšlap pěšinkou i po schodech je to docela náročný. Na hrad se dnes vydávají turisté nejen proto, aby se seznámili s jeho pozoruhodnou historií a nechali na sebe působit tajemnou atmosféru.
Užívají si také daleký výhled z vrchu o nadmořské výšce 717 metrů především na panoráma Doupovských hor. Mnozí tvrdí, že hrad je místem, kde vyvěrá silná pozitivní energie.
Andělská hora je sice středověký hrad, ale přesto na něm nepřehlédneme něco ryze současného. Na vrcholku věže je vztyčen stožár s vysílačem a Andělská hora pomáhá nejen šířit internet, ale pomáhá i s navigací letadel.
Tady bydlel i Nikola Šuhaj
Mnozí z nás nejspíš zalitují, že Andělskou Horu nikdy neviděli. Ale možná nemají tak úplně pravdu. Těžko bychom totiž našli někoho, kdo za těch více než čtyřicet let od jeho vzniku neviděl slavný filmový muzikál Balada pro banditu.
Příběh se v roce 1978 natáčel právě na Andělské hoře.
Za herci z brněnského divadla Husa na Provázku v čele s Miroslavem Donutilem tam tenkrát přijela i parta kamarádů, kteří se pak stali součástí publika stylizovaného divadelního představení v prostředí romantické zříceniny.
