Abychom viděli přírodní krásy, nemusíme jezdit ani do zahraničí. Naše země ukrývá mnoho unikátních míst, která stojí za to vidět. Poušť, vodopády nebo tundra, to vše se nachází u nás.
1. Poušť v jižních Čechách
Kde: Chráněná krajinná oblast Třeboňsko, Jihočeský kraj
Chráněné místo od: 21. května 1954
Nadmořská výška: 411–415 m. n. m.
Rozloha: 0,8 ha
Necelé 4 km od jihočeského města Veselí nad Lužnicí se nachází jedno z nejsušších míst republiky, které vypadá jako malá poušť. Přírodní rezervace CHKO Třeboňsko vznikla v roce 1954. Jedná se o písečnou dunu, vysokou jen několik centimetrů.
Nezpevněný písek sem transportuje vítr. Suché prostředí prospívá nejen suchomilným rostlinám, ale žijí tu také teplomilné druhy hmyzu, jako jsou blanokřídlé pískorypky, kutilky nebo hrabalky.
Jsou zde k vidění také volné kolonie velké samotářské včely Andrena vaga. Někteří vědci uvádějí, že duna vznikla v pozdní době ledové, druzí ji zařazují do staršího holocénu (10 000–8500 let př. n. l.).
2. Stepní krajina na Vysočině
Kde: Mohelenská hadcová step, Vysočina
Chráněné místo od: 31. prosince 1933
Nadmořská výška: 260–380 m. n. m.
Rozloha: 59,23 ha
Mohelenská hadcová step se tyčí nad meandrem řeky Jihlavy, nazývaným „Čertův ocas“. Podnět ke zřízení rezervace dal v roce 1914 profesor Josef Podpěra, oficiálně byla vyhlášena až v roce 1933, především kvůli rozmanitosti fauny a flory.
Hadcové půdy jsou totiž bohaté na hořčík, ale velmi chudé na živiny. V kombinaci s nedostatkem srážek má na rostliny i živočichy nepříznivé účinky a způsobuje například nanismus (porucha způsobující malý vzrůst organismu).
V oblasti bylo také zjištěno 91 ze 107 středoevropských druhů mravenců, vyskytují se zde zástupci ohrožených druhů jako kudlanka nábožná, ploskoroh pestrý nebo otakárek fenyklový. Díky teplému mikroklimatu je místo výborným útočištěm pro plazy. K těm vzácnějším patří ještěrka zelená nebo užovka podplamatá.
3. Pančavský vodopád
Kde: Špindlerův Mlýn, Královéhradecký kraj
Chráněné místo od: 17. května 1963
Rozměry: výška: 148 m, šířka: 4–8 m, průtok: 25 l/s
Nadmořská výška: 1150–1298 m. n. m.
I v České republice máme svůj velký vodopád: Pančavský vodopád, nacházející se na východním svahu Labského dolu v Krkonoších, který měří úctyhodných 148 metrů.
Tento proud vody s průměrným průtokem 35 l/s vytváří potok Pančava, přičemž nejvydatnější je při jarním tání sněhu v měsících dubnu a květnu. Jedná se o vodopád nepravý, vícestupňový a víceramenný. Má čtyři významné stupně s výškami 39, 36, 23 a 20 metrů.
Celkový sklon dosahuje 44°. Roku 1859 postavil majitel nedaleké Labské boudy Josef Schier nad horní hranou malou vodní nádrž se stavidlem, díky kterému se vodopádu zvýšil průtok.
4. Národní přírodní rezervace Soos
Kde: Cheb, Karlovarský kraj
Chráněné místo od: 7. listopadu 1964
Nadmořská výška: 432–442 m. n. m
Rozloha: 221 ha
Národní přírodní rezervace leží 6 km od Františkových Lázní. Jedná se o rozsáhlé rašeliniště a slatiniště, kde vyvěrá velké množství minerálních pramenů. V tzv. mofetách (bahenních sopkách) vzniká také čistý oxid uhličitý.
V oblasti žije řada chráněných živočichů a vzácného ptactva. Našlo se zde například 31 druhů měkkýšů. Rezervace byla vyhlášena v roce 1964, přístupná je ale pouze její část, přes kterou vede 1,2 km dlouhá naučná stezka. Ta prochází po dně vyschlého jezera.
Dnes zde najdete evropskou raritu, tzv. křemelinový štít (nahromaděná křemelina ze schránek jezerních řas rozsivek, usazených na dně jezera). Obsah soli je zde tak vysoký, že na části území nerostou skoro žádné rostliny.
5. Boubínský prales
Kde: Šumava, Jihočeský kraj
Chráněné místo od: 1. ledna 1858
Nadmořská výška: 874–1362 m. n. m.
Rozloha: 685,8 ha
Boubínský prales se nachází v samém srdci Šumavy a je třetí nejstarší českou přírodní rezervací. Důvodem ochrany je buko-smrkový porost se vtroušeným klenem.
Jeho stáří se odhaduje na 12 000 let, kdy skončila poslední doba ledová, přičemž některé stromy jsou staré téměř 400 let a dorůstají výšky až 50 metrů.
Prales žije svým vlastním životem, kmeny tu jsou všelijak pokroucené, kořeny propletené a kůra stromů vrásčitá. S nápadem vybudovat zde rezervaci přišel lesník Josef John, z původních 47 ha se její plocha postupně zvýšila na 685 ha.
Nachází se zde několik chráněných druhů živočichů, jakými jsou např. strakapoud bělohřbetý, puštík bělavý nebo jeřábek lesní. Před zásahy člověka místo obývali medvědi, vlci nebo rysi.
6. Pravčická brána
Kde: Hřensko, Severočeský kraj
Chráněné místo od: 18. prosince 1963
Nadmořská výška: 415–440 m. n. m.
Rozloha: 1,11 ha
Rozměry: délka 26,5 m, výška 16 m, tloušťka klenby 2,5 metru
Pravčická brána je symbolem národního parku České Švýcarsko, zároveň je jednou z nejvyšších přírodních skalních bran v Evropě. Chráněné území zahrnuje nejen samotnou pískovcovou bránu, ale i okolní skalní masivy. Existují legendy, vysvětlující původ názvu.
Jednou z nich je pověst o poustevníkovi Prebischovi, který tu údajně sídlil a dal bráně jméno. Jak vznikla? V období druhohor se zde vyskytovalo poměrně mělké moře, ve kterém se ukládaly především křemenné pískovce.
Po ústupu moře pak zůstaly pouze pískovcové masivy. Na odnosu materiálu se podílela především hluboká říční eroze, která vytvořila strmé skalní svahy. Rozpad brány je v budoucnosti nevyhnutelný, proto je předmětem ochrany. V roce 2009 byla brána nominována do soutěže 7 nových divů světa.
7. Tundra v Krkonoších
Kde: Krkonoše, Královéhradecký kraj
Chráněné místo od: 17. května 1963
Nadmořská výška: 1400 m. n. m.
Rozloha: 3200 ha
Tundra zaujímá asi 2,3 % rozlohy planety, přičemž nejvíce se vyskytuje na území Severní Ameriky i Eurasie včetně Grónska a Islandu. Rozlišuje se na arktickou nebo alpínskou.
V Krkonoších se ale obě smísily, a to i přesto, že se nachází v mírném klimatickém pásu. Jak je to možné? Ve čtvrtohorách nastala doba ledová a ze Skandinávie se pevninský ledovec rozšířil přes území dnešního Polska až ke hranicím s Českou republikou.
Tehdy zde bylo podnebí podobné jako dnes v Grónsku nebo Kanadě. Pro tundru je v Krkonoších ideální počasí – od Severního moře fouká studený vítr, který vrcholky pohoří ochlazuje a zároveň s sebou přináší vláhu.
8. Ledovcová jezera na Šumavě
Kde: Šumava, Jihočeský kraj
Chráněné místo od: 20. března 1991
Nadmořská výška: 1000–1096 m. n. m.
Rozloha: 2,78 (Laka) – 18,4 (Černé) ha
Na Šumavě se nenachází pouze Boubínský prales, unikátní jsou i ledovcová jezera. Na české straně pohoří jich je pět, na bavorské tři. Největším a zároveň nejhlubším je Černé jezero, které získalo svoje jméno díky temným lesům, odrážejícím se na hladině.
A jak jezera vznikla? Vše se odehrálo ve chvíli, kdy začaly tát ledovce, které se vytvořily koncem třetihor. Ledovce před sebou tlačily velké množství kamenů a štěrku, jež následně utvořily pod svahy mohutné morénové valy.
Ty dílo dokonaly a zadržely vodu z ledovců během poslední doby ledové. Na Šumavě tak vznikla jezera Černé, Čertovo, Prášilské, Plešné, a nejmenší jezero Laka.
9. Moravský kras
Kde: Blansko, Jihomoravský kraj
Chráněné místo od: 4. července 1956
Nadmořská výška: 220–610 m. n. m.
Rozloha: 9 100 ha
Moravský kras patří k nejvýznamnějším krasovým oblastem ve střední Evropě. Na celém území se nachází více než 1100 jeskyní, z nichž veřejně přístupných je pouze pět. Velmi zajímavý je jeskynní systém známý jako Amatérská jeskyně, která dlouhá 35,5 km.
Pro veřejnost jsou zpřístupněny Punkevní jeskyně s nejznámější českou propastí Macochou. Do propasti je možné nahlédnout shora z horního či dolního můstku až do hloubky 138,4 metrů.
V Holštejnském údolí se nachází volně přístupná jeskyně Hladomorna pod zříceninou hradu Holštejn.
10. Hromosvod Česka – Milešovka
Kde: Velemín, Ústecký kraj
Chráněné místo od: 25. září 1951
Nadmořská výška: 550–837 m. n. m.
Vrchol: 837 m. n. m.
V Českém středohoří se tyčí hora, která výrazně převyšuje všechny ostatní. Je to místo s nejdrsnějším podnebím v Čechách – Milešovka.
Ne nadarmo je považovaná za největrnější horu v Česku, průměrná rychlost větru tu dosahuje 29 km/h a nárazy o rychlosti nad 150 km/h nejsou ničím výjimečným. Bezvětří tu panuje jen 8 dní v roce.
Skutečnou podívanou ale představují bouřky, kterých je tu podle statistik až 50 v roce. Za to vděčí své osamocené poloze, která blesky přímo přitahuje. Snad i proto byla na vrcholu zřízena meteorologická stanice a u ní pak 19 metrů vysoká rozhledna.
O její zbudování se zasloužil teplický průmyslník a nadšený alpinista Reginald Czermack. Dnes je na vrcholu hory meteorologické pracoviště Ústavu fyziky atmosféry.
11. Adršpašsko-teplické skály
Kde: Adršpach, Teplice nad Metují, Královéhradecký kraj
Chráněné místo od: 31. prosince 1933
Nadmořská výška: 480–786 m. n. m.
Rozloha: 1 800 ha
Adršpašsko-teplické skály drží unikátní pozici – jsou největším a nejdivočejším skalním městem ve střední Evropě.
Jejich stáří se odhaduje na 89 milionů let, kdy se po ústupu křídového moře vlivem tektonické a erozní činnosti vytvořily v pískovcové tabuli dvě izolované skupiny skal – Adršpašské a Teplické skály, které jsou od sebe oddělené hlubokou Vlčí roklí.
Místo fascinuje turisty už od 18. století. Tehdy několikadenní požár zničil okolní bujnou vegetaci a vynikla tak krása pískovcových útvarů. Od té doby vznikaly turistické stezky a horolezci postupně dobývali jeden skalní útvar za druhým.
12. Panská skála
Kde: Česká Lípa, Kamenický Šenov, Liberecký kraj
Chráněné místo od: 31. prosince 1933
Nadmořská výška: 560–597 m. n. m.
Rozloha: 126 ha
Na geologické lokalitě Panská skála se nacházejí kamenné varhany. Její vznik je spojen s nárazem kontinentální africké litosférické desky do evropské, což vedlo ve druhohorách a třetihorách k alpinskému vrásnění a sopečné činnosti.
Magma se tlačilo vzhůru, ale zůstalo v přívodním kanálu a nikdy se nedostalo na povrch.
Svou podobu ale přírodní útvar získal i díky těžební činnosti, kdy se obnažily svislé pěti až šestiboké sloupce, které dosahují délky až 12 metrů a jsou vedle sebe uspořádány jako píšťaly u kostelních varhan.