Kdysi pyšný hrad byl po staletích už téměř odsouzen k proměně ve zpustlou zříceninu, když se přece jen našel jeden osvícený kníže a sběratel a vrátil mu zašlou krásu. A zachoval tak pro další generace cenné vzpomínky na život významného šlechtického rodu.
Založení hradu Šternberk je už téměř šest set let spjato s pověstí, která se vlastně tak trochu zakládá na historické skutečnosti.
Podle ní hrdinný olomoucký hejtman Jaroslav ze Šternberka v roce 1241 prokázal při obléhání města Tatary neobvyklou chrabrost a v přímém souboji dokonce přemohl nepřátelského generála.
Za to obdržel od samotného panovníka Přemysla Otakara II. pozemky v okolí, na nichž posléze vybudoval dnešní hrad Šternberk. Doboví kronikáři si nicméně poněkud vymýšleli.
Jaroslav ze Šternberka je pouze fiktivní postavou, ale Šternberkové se hrdosti na statečného předka vzdát nemusejí.
Byl jím totiž ve skutečnosti Zdeslav z Divišova, muž, který právě zmíněného roku 1241 založil známý hrad Český Šternberk a získal tak přídomek „ze Šternberka“.
I on se proslavil v bitvě s obléhateli, byl za to povýšen do hodnosti královského číšníka a právě on to byl, kdo také v polovině 13. století na přidělených pozemcích založil další šternberské sídlo.
Sláva se střídá s neštěstím
Šternberský hrad brzy získával na významu. Přispěl k tomu i jeden z dalších Šternberků jménem Albrecht Aleš, který byl olomouckým biskupem a z hradu učinil biskupskou rezidenci.
Dal si záležet také na odpovídající výzdobě hradní kaple s křížovou klenbou a nástěnnými malbami, která se měla co nejvíce podobat stylu panujícímu na dvoře krále Karla IV. Jako každý hrad zažil potom i Šternberk období velké slávy i velkého úpadku.
Do toho prvního bezesporu patří rekonstrukce, při níž přibylo celé nové renesanční křídlo a také v podhradí se objevilo množství nových hospodářských a správních budov. A ty špatné roky přinesla samozřejmě třicetiletá válka, která pyšný hrad poznamenala.
Ostatně zvláště rok 1627 znamenal tragédii pro celé město. Když totiž císařská armáda dobývala Šternberk obsazený Dány, propukl tu nejničivější požár v historii.
Šternberk nebyl zrovna v nejlepším stavu, když ho na přelomu 17. a 18. století koupil rod Liechtenštejnů. Ti s ním dlouho žádné velké plány neměli, nikdo z nich se neměl k tomu se tu usadit nastálo a kdysi pyšný hrad chátral.
To se změnilo až na samém sklonku 19. století, kdy Liechtenštejnové celý komplex opravili. Najednou ve Šternberku vyrostlo luxusní moderní sídlo vybavené historickým mobiliářem, a to se ještě kolem něj začal rodit rozsáhlý lesopark.
Hosté, kteří píší po zdech
Duchem obnovy hradu se stal tehdejší liechtejnštejnský kníže Jan II. řečený Dobrotivý, známý milovník umění a filantrop. Hodlal hrad uvést do takového stavu, v němž byl kdysi, a při stavebních úpravách se příliš neohlížel na historickou věrnost.
Šternberk se měl stát místem, kde by našly důstojné místo jeho bohaté sbírky. A nashromážděno toho měl opravdu hodně. Například slavnou sbírku kachlových kamen.
Dlouho kníže rozmýšlel, kam podle doby vzniku nebo barevnosti ten který vzácný historický kousek umístit. Dnes nás šternberským hradem provede několik prohlídkových okruhů. A k vidění je toho na hradě kromě všech těch kamen opravdu dost.
Z dob Albrechta Aleše pochází biskupská ložnice s dřevěným trámovým stropem, je tu také Rytířský sál vyzdobený fragmenty italských sochařských děl a pyšnící se monumentálním renesančním portálem z růžového mramoru.
V paměti nám rozhodně utkví také takzvaný Vizitkový sál – renesanční čtvercová místnost s unikátní hřebínkovou klenbou a zasklenými arkádami, jejíž stěny zdobí podpisy zámeckých hostů.
V hradní kapli je instalována expozice gotických plastik a obrazů jak z Moravy, tak z dalších oblastí střední Evropy.
A zapomenout nesmíme ani na repliku proslulé gotické Šternberské madony – plastiky z konce 14. století, která naši zemi reprezentovala na nejedné výstavě gotického umění v Evropě i v zámoří.
Šlechta nebude chodit pěšky
Interiér hradu ovšem obsahuje i památky úplně jiného druhu – technické vymoženosti, kterými se mohl pochlubit už za liechtejnštejnských časů.
Třeba promyšlené horkovzdušné vytápění, koupelny s vodovodem nebo praktický jídelní výtah stejně jako secesní osobní výtah. Je to jeden z nejstarších funkčních výtahů, jaké ve svých sídlech šlechta používala.
Obdivovatelům techniky je ostatně určen speciální prohlídkový okruh nazvaný od kuchyně po půdu, který se specializujme vyloženě na technické zázemí fungování hradu. Na prohlídku hradu Šternberk si prostě musíme vyhradit dostatek času.
A pokud se nám ho nebude dostávat, vždycky si můžeme zkusit nějaký obstarat ve zdejší stálé expozici věnované historickým hodinám a dějinám měření času vůbec.
Foto: Shutterstock
