Majestátní Kašperk je nejvýše položeným královským hradem v Čechách a jeho návštěvu bychom si neměli nechat ujít nejen pro jeho unikátní dispozici a bohatou historii, ale i pro úžasné výhledy na šumavskou krajinu, které se nabízejí přímo z hradu nebo z jeho okolí.

Už v době vlády krále Jana Lucemburského se hornické městečko Kašperské Hory dočkalo nebývalého rozkvětu. Jak bohatlo a zvyšoval se počet obyvatel, tak ale rostla možnost ohrožení zpoza hranic s Bavorskem.

Panovník měl obavu především o naleziště zlata ve Vydře u Rejštejna, kde se vzácný kov těžil už od roku 1337. A navíc tu skrz lesy procházela takzvaná Zlatá stezka spojující Čechy s dunajskými přístavy.

Až Janův syn Karel IV. se ale rozhodl přispět k ochraně města vybudováním pevného hradu. Podle legendy on sám osobně vybral místo k jeho založení na skalním ostrohu Ždánov zhruba dva kilometry od Kašperských Hor.

Kde končí skála a začíná hrad?

Místo bylo k založení hradu ideální svou polohou, ale úzký vrchol skály nutil architekty hodně přemýšlet, než mohli navrhnout konečnou podobu stavby. Na klasický hrad tu prostě nebylo dost místa, a tak má Kašperk netradiční protáhlý tvar.

Jen samotné jádro si mohlo dovolit klasickou pravoúhlou formu, zatímco jeho vnější opevnění už kopíruje skálu. Výsledkem byl ale hrad, jehož zdi v kombinaci se strmými srázy kolem z něj činily baštu vskutku nedobytnou.

Se svou nadmořskou výškou 886 metrů je to nejvýše položený český královský hrad a na boj byl opravdu skvěle připraven.

Čtyři mosty k zastavení útoku

Podíváme-li se dnes na hrad Kašperk, ani se nám nechce věřit, že něco takového tehdejší stavbaři zvládli dokončit za pouhých pět let.

Tehdy se ovšem hrad ještě na počest svého zakladatele jmenoval Karlsberg, ale od takového názvu už k počeštění na Kašperk nebylo daleko. Při projektování se myslelo především na jeho obranný účel.

A tak dostal čtyři padací mosty přes hluboké příkopy, které by útočníci museli při svém nájezdu postupně překonat.

Jako první čekal příkop vnějšího opevnění, a pokud by se snad obléhatelé přes něj dokázali dostat, museli by vzápětí překonat takzvaný stěžejkový most visící na řetězech. Ani po jeho zdolání by ovšem ještě nebyli pány hradu.

Čekal by je další most před druhým nádvořím a jako poslední pojistka pak přechod k samotnému jádru hradu. To bylo tvořeno obytným palácem a dvěma vzájemně propojenými strážními věžemi vysokými 27 metrů.

Všechno pohodlí pro návštěvy

Byli bychom ale na omylu, kdybychom Kašperk vzhledem k jeho obranným účelům považovali za strohý a neútulný.

Naopak, v paláci se často konaly audience vzácných hostů, což se neobešlo bez opulentních hostin, a významné návštěvy by samozřejmě nebyly ochotné přebývat v nějaké nevlídné ratejně.

A tak se Kašperk dočkal třeba zasklených oken, což v tehdejší době u hradů vůbec nebylo tak obvyklé, a hlavní sál zdobený malbami byl obložený dřevem, aby se v něm lépe udržovalo teplo.

S králem si radši nezahrávat

Císař Karel IV. dobře věděl, že hrad vždycky nebude spravovat sám panovník, a tak pro jeho budoucí majitele připravil výhodné podmínky.

Například hned po dostavění hradu stanovil, že každý jeho držitel bude nositelem hrdelního práva pro Prácheňský kraj, tedy oblast Pošumaví a povodí Otavy. Na Kašperku se pak opravdu odehrávaly i popravy zločinců.

Postupně se tu usídlila řada významných osobností, jedním z prvních byl i sám pražský arcibiskup Jan Očko z Vlašimi. V polovině 15. století Kašperk získal rod Šternberků.

Ti měli svého času určité rozpory s panovníkem, tehdy s Jiřím z Poděbrad, protože se aktivně zapojili do snahy o jeho sesazení.

Právem tak očekávali královskou odvetu a v rámci příprav vybudovali 400 metrů vzdálené předsunuté opevnění známé dnes jako Pustý hrádek.

Lapkové budou muset bydlet jinde

Jenže tím se invence majitelů Kašperka v oblasti stavebních úprav zřejmě vyčerpala. Na konci 16. století už chátrající hrad dávno nepřipomínal tu hrdou pevnost tyčící se nad údolím.

Majitelé ho rozprodávali a v roce 1616 se ho pokusilo zachránit město Kašperské Hory, když ho odkoupilo. Jenže na udržování, natož na opravy město nemělo. Za třicetileté války už ani nikomu nestál za dobývání, jen se v něm ukrývali obyvatelé z okolí.

Po třicetileté válce Kašperku zasadilo možná rozhodující ránu rozhodnutí krále Ferdinanda III., podle něhož mělo být zbořeno mnoho opevněných hradů, aby se nemohly stát útočištěm loupeživých band bývalých žoldnéřů.

Kašperk totálnímu zničení unikl, ale vlastně jen o kousek. Místní obyvatelé si královské nařízení vyložili tak, že hrad je od této chvíle volně přístupnou zásobárnou stavebního materiálu pro jejich vlastní příbytky.

Vzácnost ožívá až po staletích

Kašperk pomalu směřoval k zapomenutí a po dvě staletí pustl. Až ve druhé polovině 19. století některým vzdělancům došlo, jakou vzácnost vlastně na kopci za Kašperskými Horami mají, a začali se zasazovat o jeho opravu a využití.

Příliš úspěšní v této snaze nebyli, a tak se hrad větších stavebních prací dočkal až v 70. letech minulého století. Ty vlastně probíhají dodnes. V roce 2007 dostala například novou střechu východní věž, protože tu původní odnesl orkán Kyrill. A hrad už opět kypí životem jako za časů své největší slávy.

Kdo zachrání zakletou duši?

Na návštěvníky dnes čeká několik prohlídkových tras. Jedna je seznámí s každodenním životem na hradě včetně přípravy pokrmů nebo hygienických zvyklostí a zavede je třeba i do 5. patra východní věže se skvělou vyhlídkou.

Druhá se podrobněji věnuje stavbě hradu a zahrnuje třeba ukázky dobových pracovních nástrojů nebo obrazů průběžně mapujících postup stavebních prací.

Pro rodiče s dětmi ve věku od 6 do 11 let je pak připravena speciální interaktivní prohlídka plná soutěží a úkolů.

Za úspěšné řešení děti obdrží část zaklínadla a pokud ho dokážou složit celé, vysvobodí s jeho pomocí ze zakletí postavu, která upsala svou duši ďáblu.

V sezóně je také na nádvoří připraven lučištník, pod jehož dohledem je možné si vyzkoušet pravý středověký luk nebo kuši.

Lesní matka i šplhající příšera

Kašperk je jako každý správný hrad opředen mnoha pověstmi a dokonce se říká, že je možná nejstrašidelnějším hradem u nás.

Zjevují se tu údajně duše vojáků padlých za třicetileté války, bloudí tu černý kůň s ohnivou ohlávkou a spatřeni už prý byli i kostlivci popíjející ve věži.

Jedna z legend vypráví o tragicky ovdovělém chudém a smutném dřevorubci, který si těžce vydělal na živobytí na svazích pod Kašperkem. Slitovali se nad ním skřítkové žijící v hradních rozvalinách.

Nejprve mu pomáhali s porážením stromů a nakonec proměnili osekané větve ve zlaté pruty, aby už nikdy nepoznal bídu.

Ten, kdo v noci v kašperských lesích zabloudí, možná bude mít štěstí a potká Lesní matku – tisíciletou šlechetnou bytost s lišejníky místo vlasů a v oděvu z mechu a březové kůry, která dává pozor na zdejší přírodu a když se nad zbloudilcem slituje, vyvede ho z temnot na světlo.

Ví totiž, kde jsou v lesích ukryté nebezpečné bludné kořeny, močály a strže. Zato nepříjemným zážitkem se může stát noční setkání se šplhajícím strašidlem, které leze po zdech hradu hlavou dolů.

Má prý bílou holou lebku s prázdnými očními důlky a může na nevítaného hosta i zaútočit.

Pohledy z Kašperku i na Kašperk

Hrad leží pouze necelé tři kilometry od Kašperských Hor, ale pojedeme-li autem, můžeme zaparkovat přímo na hradním parkovišti vzdáleném jen 1,5 kilometru. Vydat se na hrad ovšem můžeme i z města, zavede nás k němu zelená turistická značka přímo z náměstí.

Zdatnější výletníci si možná troufnou na osmikilometrový výšlap vedoucí na Kašperk přes Žlíbek a Pustý hrádek, potom ale musíme sledovat modrou značku.

Pro ty, kterým nebude stačit prohlédnout si majestátní hrad z vyvýšeniny u Pustého hrádku, můžeme poradit čtyřkilometrový výlet k rozhledně na Sedle, která tam stojí od roku 2009. K té se navíc ještě pohodlněji a kratší cestou dostaneme z parkoviště nedalekých Albrechtic.

Odměnou nám pak bude výhled nejen na hrad Kašperk, ale i na značnou část Šumavy.