Památkově chráněných objektů od gotiky po baroko bychom v Kutné Hoře našli na tři stovky. Jeden si zaslouží ale přece jen ještě o něco větší pozornost.
Chrám svaté Barbory patří k nejcennějším architektonickým dílům v Čechách a snad každý Čech ho už podle siluety okamžitě pozná.
Kutná Hora byla od svého počátku spojena s těžbou stříbra. Byla dokonce tak významná, že ve středověku zajišťovala celou třetinu produkce stříbra v Evropě.
Hornická osada na vyvýšenině nad řekou Vrchlice tu vznikla někdy ve 13. století, Kutná Hora získala právo razit stříbrné Pražské groše a v roce 1318 se dočkala povýšení na město.
Bohatství kutnohorských dolů se stalo na dlouhou dobu základem královské moci v Čechách, takže panovníci z rodu Lucemburků si města náležitě považovali.
O významu Kutné Hory svědčí i to, že v roce 1409 tu král Václav IV., které v Kutné Hoře často a rád pobýval, podepsal slavný Dekret kutnohorský o rozdělení pravomocí na pražské univerzitě.
Záchrana od svaté mučednice
Podle pověsti kdysi tři kutnohorští havíři uvízli v závalu a bez naděje na záchranu se modlili k patronce horníků, svaté Barboře. Ta se jim opravdu zjevila a ukázala jim cestu z dolu.
Jeden z nich pak vyřezal Barbořinu podobiznu a umístil ji v lese, další a další havíři místo před sfáráním navštěvovali a postavili zde dřevěnou kapličku.
A právě na jejím místě pak začal vznikat monumentální chrám, který je dominantou Kutné Hory do dnešních dnů. Proč se vlastně svatá Barbora stala patronkou horníků?
Tato mučednice ze starověké Nikomédie, města ležícího v dnešním Turecku, byla pronásledována pro svou víru. Na útěku se před ní milosrdně otevřela skalní puklina a skryla ji před očima pronásledovatelů.
Barbora byla nakonec stejně dopadena a popravena, ale její odkaz nezmizel a Barbora se stala jedním ze čtrnácti svatých pomocníků, ochránců před neštěstími a nemocemi. Je patronkou nejen horníků, ale i dalších těžkých a nebezpečných povolání.
Netradiční hornická výzdoba
Historické prameny jsou oproti pověsti poněkud přesnější, a tak víme, že se stavbou chrámu se začalo v roce 1388. Kutnohorští měšťané měli tenkrát ambice svou stavbou konkurovat i pražské katedrále svatého Víta.
Ostatně jejich chrám je jednou z pouhých čtyř staveb katedrálního typu na českém území.
Svou stavbou chtěli také nenápadně poukázat na to, že se necítí být v područí mocného sedleckého kláštera, a tak svůj chrám začali budovat v prostoru za městskými hradbami, který už pod duchovní správu kláštera nepatřil. Proto také je výzdoba tak unikátní.
Je totiž z velké části spíše světská, protože zásluhy na vzniku chrámu nemá církev, ale občané. A protože je chrám zasvěcen svaté Barboře, jeho výzdoba tomu tematicky odpovídá.
Nikde jinde bychom nenašli třeba fresky s báňskými náměty včetně vyobrazení práce s rumpálem.
Chrám, kde se kráčí po trilobitech
Aby byl chrám opravdu architektonickým zázrakem, to měla zajistit firma stavitele pražské katedrály Petra Parléře. Ten do Kutné Hory vyslal svého syna Jana, který se postaral o nejstarší část stavby s obvodovými kaplemi podle francouzských vzorů.
Pískovec, z něhož je chrám postaven, je sice oproti jiným stavebním materiálům měkčí, zato je ale výjimečný tím, že se v něm nacházejí trilobiti. Ty můžeme dodnes vidět v původních pískovcových podlahách v postranních kaplích či u vchodu do chrámu.
Už čtyři roky po započetí stavby bylo vysvěceno 15 oltářů a ke každému ustanoven zvláštní kněz. Původně měl být chrám mnohem větší, ale postavit se dalo jen to, co dovolovaly příjmy zdejších stříbrných dolů. A ty v průběhu staletí notně kolísaly.
Proto to také dlouho vypadalo, že se chrám definitivně nedostaví, ostatně za husitských válek si užil své a skončil jako vydrancovaná ruina zbavená veškeré výzdoby a všech dosud shromážděných uměleckých děl.
To nejlepší z několika století
Na přelomu 15. as 16. století získal chrám svaté Barbory dalšího významného architekta. Stal se jím stavitel, sochař a kameník Matěj Rejsek, autor Prašné brány v Praze a důstojný pokračovatel parléřovské tradice.
Významnou stopu tu zanechal také stavitel a specialista na originální klenby Benedikt Ried, mimo jiné tvůrce Vladislavského sálu na Pražském hradě. Přesto původní pojetí nezůstalo tak úplně zachováno.
Po velkém požáru v 17. století tehdejší jezuitští majitelé provedli barokní úpravy včetně zcela nového krovu. Ani to ale ještě nestanovilo konečnou podobu chrámu.
Přišel totiž konec 19. století a nadšení puristé, jejichž snahou bylo zrekonstruovat stavbu do původní podoby. Z těch dob také pochází neogotické průčelí a pracně vybudovaný barokní krov byl nahrazen novým, vycházejícím z gotických předloh.
Smělá stavba nakonec dosahuje délky 70 metrů a čtyřicetimetrové šířky, ke stropu hlavní lodi musíme vzhlédnout do výšky třiceti metrů. A se začátkem 20. století získal chrám pár štědrých mecenášů, kteří se postarali o nová vitrážová okna.
Na jejich výrobu nenajali nikoho menšího než pražského výtvarníka Františka Urbana, proslulého jeho výzdobou oken chrámu sv. Ludmily v Praze nebo arciděkanského chrámu v Plzni.
Na lavicích se sedí už tři sta let
Protože se chrám svaté Barbory stavěl tolik století, najdeme v něm ukázky stavitelství a umění mnoha generací. Dominantou hlavní lodi je renesanční kazatelna s barokním obložením. Barokní je také mnoho částí výzdoby, které po sobě zanechali jezuité.
Nejcennější památkou chrámu je ale gotická socha Madonny z roku 1380, která tu stojí už od založení chrámu.
Návštěvníky zaujmou zdobené pilíře stavitele Matěje Rejska nebo kopie původního gotického vyřezávaného dřevěného oltáře s výjevem poslední večeře a postavami svatých. Nechybí na něm ani svatá Barbora.
Kamenná kazatelna od kameníka Leopolda pochází z roku 1560, vyřezávané lavice pak z konce 17. století. Stejně stará je pak i slavná socha havíře s kahanem a v kožené zástěře.
Když hraje čtyři tisíce píšťal
V jednotlivých kaplích se dochovaly nejen vzácné barokní oltáře z konce 17. století, ale také ještě o dvě století starší pozdně gotické malby.
Nejbohatší je v tomto ohledu Smíškovská kaple pojmenovaná po kutnohorském šlechtici, který byl svého času ředitelem stavby chrámu. Za povšimnutí stojí také barokní malba pojmenovaná Vidění sv.
Ignáce zraněného v bitvě u Pamplony z roku 1746, kterou najdeme v severní chrámové lodi, nebo malby z roku 1463 v jižní lodi přezdívané Mincířská. Výjevy tu znázorňují práce při ražbě pražského groše.
Zapomenout nesmíme ani na varhany – monumentální nástroj složený z téměř 4000 píšťal. A v tradici dobové výzdoby se pokračuje až do dnešních dnů.
V roce 2014 například obohatila chrám nová vitráž s motivem svaté Anežky v jižní lodi chrámu, zhotovená technikou vypalované malby na skle.
Nezapomeňte se rozhlédnout kolem
Při své návštěvě Kutné Hory si můžeme užít i okolí chrámu svaté Barbory. Otevírá se od něj totiž krásný výhled na údolí pod bývalým městským opevněním. Je odtud vidět například královské sídlo Vlašský dvůr či věž kostela sv.
Jakuba, ale za příznivého počasí je možné dohlédnout až k sedleckému klášteru nebo na zámek Kačina. Významu chrámu sv. Barbory si povšimli i ve světě.
Je proto spolu s ještě o něco starší katedrálou Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele a historickým centrem Kutné Hory zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO.