O poničených a znovuobnovených stavbách občas říkáváme, že znovu povstaly z popela. V případě Slezskoostravského hradu by to nebylo úplně přesné. Tahle téměř osm století stará památka vlastně povstala z uhlí.

Podle pověsti je pod Slezskoostravským hradem ukrytý poklad, který je ale možná nalézt jen jednou za rok – na Velký pátek. A ani tak to není snadné, protože ho hlídá hromotluk se železnou palicí, kterou každému zlatokopovi rozbije hlavu.

Ale Velký pátek už je letos za námi, tak se do Slezskoostravského hradu můžeme vydat bezpečně. Jeho pokladů je totiž k vidění i tak dostatek.

Stráž za čtyřmetrovou zdí

Na soutoku Lučiny a Ostravice vznikl hrad už v polovině 13. století, aby chránil zemskou stezku z Opavy do Krakova. Jako strážní hrad také disponoval patřičným opevněním. Byl obehnán čtyřmetrovou zdí až 2,5 metru silnou.

Úloha hradu se ale později poněkud snížila, když se posunuly slezsko-české hranice, a tak ho mohl další z majitelů Jan Sedlnický z Choltic na počátku 16. století přestavět na zámek. Z té doby také pochází brána a věž, které známe i z dnešní podoby areálu.

Oblíbený cíl dobyvatelů

V dalších dobách se hradu příliš nevedlo. Postarali se o to zejména v době třicetileté války nájezdníci všeho druhu, věnující se kromě válčení i drancování.

Nejprve neapolská armáda v roce 1621, vzápětí hned po pár letech si přisadili i Dánové a také Valdštejnova vojska. Mezi dobyvateli samozřejmě nemohli chybět ani Švédové, a tak když zámek získal v roce 1714 rod Wilczků, dostal jej už ne právě ve výstavné podobě.

Ale udržel si ho až do roku 1945, kdy se stát domníval, že bude tento majetek spravovat lépe.

Uhlí je víc než historie

Výchozí pozici v době znárodnění neměl tenkrát hrad právě nejlepší. Přednost před historií a architekturou začala už za Wilczků dostávat těžba uhlí v bezprostředním okolí a už tak notně zchátralý hrad kvůli poddolování poklesl o neuvěřitelných 16 metrů.

Poničila ho povodeň v roce 1940, o čtyři roky později zasáhlo Ostravu bombardování a v dolovací praxi rodu Wilczků později pokračoval i stát. V roce 1954 se hrad dokonce dočkal demoličního výměru.

Naštěstí ho nakonec koupilo město Ostrava a věnovalo dostatek prostředků, aby Slezskoostravskému hradu opět vrátilo původní lesk, přestože ze zámeckých budov se nedochovalo téměř nic a hrad připomínala jen část paláce, kousky opevnění a zmíněná renesanční brána s věží.

Bezpečná hra s drakem

Je proto téměř zázrak, v jakém stavu se Slezskoostravský hrad nachází dnes. Obdivovat můžeme třeba Erbovnu neboli Lovecký salonek v 1. patře hradního paláce s erby majitelů hradu a ukázkami dobových kostýmů.

Navštívit můžeme hradní kapli Jana Czupryniaka s vyřezávaným betlémem, hradní palác skrývá dochovanou kovárnu, v níž příležitostně probíhají ukázky kovářských řemesel. Vydat se do suterénu pak znamená osmělit se k prohlídce mučírny s expozicí útrpného práva.

Děti si zatím mohou na nádvoří užít dětské hřiště, jemuž vévodí dvouhlavý drak. Areál je také místem pořádání nejrůznějších kulturních akcí, jejichž jména něco říkají i lidem zdaleka.

Konají se tu totiž třeba Letní shakespearovské slavnosti, Slezskoostravský Rock-Fest nebo festival Colours of Ostrava.