Ojedinělá Květná zahrada v Kroměříži obklopuje právě tak ojedinělou stavbu. Historická Rotunda skrývá překvapení pro obdivovatele moderní fyziky a dokáže nám, že naše planeta je stále v pohybu.
Navštívit Kroměříž a nepodívat se do Květné zahrady, to asi žádného turistu nenapadne. Libosad, jak se zahradě také říká, patří mezi nejoceňovanější zahrady světa.
Založena byla v rámci oprav města, zničeného třicetiletou válkou, už v roce 1665, má obdélníkový tvar o půdorysu 300 x 485 metrů a je zaplněna geometricky upravenou zelení, sochařskými díly, vodními prvky i bludišti.
V Květné zahradě se dokonale spojily vzory zahrad francouzských, italských, německých i holandských, a stejně tak inspiraci hledala jak ve starší renesanční módě, tak v novém barokním stylu.
Biskupův Lusthaus v Libosadu
Při návštěvě Květné zahrady se samozřejmě musíme projít po kolonádě, která tvoří celou jednu stranu zahrady, nezapomeneme ani obdivovat nejen 44 soch antických bohů, ale i další umělecká díla v atikách a nad pilíři.
My jsme tu však dnes proto, abychom se vydali do samého středu zahrady. Ten zaujímá osmiboký pavilon, kterému se říká Rotunda.
Olomoucký biskup Karel II. z Lichtensteinu, který ve druhé polovině 17. století zakládání zahrady finančně podporoval, této stavbě říkal Lusthaus.

Bohatá výzdoba je samozřejmost
Italsko-švýcarský architekt Giovanni Pietro Tencalla, autor části vídeňského Hofburgu, vtiskl Rotundě pravidelný tvar a doprostřed umístil ústřední sál, na který navazuje čtveřice salonků a umělých jeskyní.
Jak bývalo zvykem, na výzdobě se rozhodně nešetřilo. Italský původ má bohatá štuková výzdoba, podlahu tvoří kamínková mozaika z kamínků, nechybějí sochy faunů, fontány v grottách a alegorické postavy ročních období. O atmosféru se starají okna z různobarevných skel.
Fyzikální zákon potvrzuje květina
Stavba stará téměř čtyři století má ale i veskrze moderní část. Uprostřed Rotundy stojí kamenný stůl, nad nímž na 25 metrů dlouhé struně visí od vrcholku kopule Foucaultovo kyvadlo, klasický fyzikální důkaz zemské rotace.
První svého druhu zavěsil jeho autor profesor Leon Foucault do kopule pařížského Pantheonu už v roce 1852, vážilo 28 kilogramů a jeho struna byla dlouhá 68 metrů. Konec kyvadla byl opatřen hrotem, který při každém výkyvu zanechal otisk v jemném písku.
Protože Země se otáčí, žádný výkyv nebyl stejný jako předchozí a v písku se pozvolna tvořil obrys připomínající květinu.
Návštěva s odborným výkladem
V dubnu 1906 Foucaulta napodobil fyzik a astronom, profesor kroměřížského gymnázia František Nábělek a zavěsil první kyvadlo v českých zemích do kopule Rotundy.
Jeho zařízení v podobě zlaté koule vážilo 30 kilogramů a v provozu bylo až do roku 1940. Po válce bylo znovu nainstalováno a vidět ho návštěvníci mohli vidět i po rekonstrukci Rotundy v roce 1974. Další renovaci si vyžádalo v roce 2012, v současnosti bývá v provozu jen při zvláštních příležitostech.
Rotunda je veřejnosti přístupná pouze v rámci organizovaných prohlídek s průvodcem, a tak se návštěvníci současně od zasvěcence dozvědí hodně podrobností o tomto málo vídaném fyzikálním experimentu.
Biskup se smyslem pro humor
Při prohlídce Rotundy si můžeme představovat, že jsme součástí skupinky vzácných návštěvníků, které interiérem provází sám mecenáš stavby biskup Karel z Lichtensteinu.
Pro své hosty tu spolu s architektem přichystal i řadu překvapení, mezi které patřila i drobná nedobrovolná sprcha. Pokud totiž někdo došlápl na jednu z dlaždic na podlaze, důmyslný systém vodních trubek ho pocákal k obveselení přítomných.