Když se řekne Budapešť, každého napadne něco jiného – město na Dunaji, světoznámé termální lázně, památky, skvělé jídlo a pití, čardáš, noční život. To všechno je pravda a k vidění je tu ještě mnohem víc.

Nám Čechům se v Budapešti vždycky líbilo, možná zčásti proto, že jsme nikam nesměli a tady jsme si připadali tak trochu jako na Západě. Vůbec nám nevadilo, že téměř nikdo z nás neuměl maďarsky, protože domluvit se přece dá i jinou řečí a v nehorším rukama nohama.

A vy, kdo jste maďarskou metropoli ještě nenavštívili, zkuste to napravit. Litovat nebudete.

Cestování Do Budapešti není daleko, pohodlně se tam dostanete vlakem, autem i letadlem. Ať už přijedete čímkoliv, nezapomeňte si po příjezdu koupit budapešťskou kartu, na kterou budete jezdit po městě, ale také získáte různé slevy.

I když se budete snažit chodit pěšky, neměli byste vynechat metro, alespoň jeho nejstarší část. Budapešť se pyšnila podzemní dráhou již za Rakousko-Uherska. První úsek metra (dnes linka M1) byl otevřen již v roce 1896 a vede převážně pod Andrássyho třídou.

Secesní výzdoba původních stanic dělá z této linky významnou budapešťskou pamětihodnost.

Budín a Pešť Budapešť, jak ji známe dnes, vznikla v roce 1873 sloučením tří do té doby samostatných měst –Starého Budína, Budína a Pešti. Město se rozkládá na obou březích Dunaje a řeka je rozděluje na dvě části.

Levobřežní část zvaná Pešť je rovná, ale pravý břeh je značně kopcovitý. Nachází se zde totiž Budínské vrchy, jejichž nadmořská výška dosahuje v nejvyšším místě 527 m.

Trochu jako doma Možná se budete cítit jako v Praze, až vystoupáte na Budínský kopec a dostaneme se do hradní čtvrti. Nejnavštěvovanějším místem je náměstí Szentháromság tér, na kterém stojí více než sedm set roků starý Matyášův chrám.

Gotická věž kostela a Rybářská bašta v jeho pozadí jsou jedny z nejvíce fotografovaných památkových objektů. Kostel byl po řadu staletí korunovačním chrámem uherských králů. Od roku 1541 sloužil jako mešita a po vyhnání Turků byl znovu vysvěcen.

Rybářská bašta postavená v novorománském stylu stojí na místě středověkého hradního valu a návštěvníkům otevírá pohled na panorama města za řekou. Vedle ní uvidíme před více než třiceti lety dokončený první mezinárodní luxusní hotel Hilton, který bravurně snoubí starou architekturu s moderní.

Zkuste se do něj zajít podívat. V jeho dvoraně jsou totiž pozůstatky křížové chodby středověkého kláštera a v jejím centru pak dochované zříceniny kostela. V létě se tu pořádají i divadelní představení.

Na druhou stranu Z rybářské bašty se můžete ještě chvíli obdivovat parlamentu a mostům přes Dunaj, a vidíte i kopuli svatoštěpánské baziliky (můžete ji obcházet po ochozu, z něhož se naskýtá krásný pohled na město).

Nastal čas se podívat na druhou stranu řeky. Prý nejkrásnější ulice v Budapešti se jmenuje Andrássyho a je podobná pařížským bulvárům. Stromy lemovaný bulvár zdobí nejen Maďarská státní opera a další kulturní svatostánky, ale i spousta krásných obchodů a příjemných hospůdek.

Vůbec kaváren a restaurací najdeme v Budapešti nespočet, ale možná bude užitečné se podívat po těch, které vyhledávají místní. Je to stejné jako všude na světě, domorodci vědí, kde se dobře a levně najíst.

Zlato maďarského kulinářství – polévka Halászlé Ve městě existuje hned několik míst, kde si dát oblíbenou maďarskou specialitu zvanou Halászlé. Na vynikající rybí polévku však místní chodí do restaurace Pozsonyi Kisvendéglő.

Pokud však chcete ochutnat i něco jiného z výborné domácí kuchyně, určitě nesmíte vynechat restauraci Kádár Étkezde. Dát si zde můžete mimo například proslavený guláš.

Na kávu Při cestování po městě je třebas odpočinout a zajít na kávu. Nezklamou vás staré kavárny jako třeba Kavárna Central, kde se už v roce 1887 scházela maďarská literární společnost. Další klasikou je Gerbeaud.

V budově, která vévodí náměstí Vörösmaty už víc než 150 let působí kavárna a cukrárna, která se už v XIX. století těšila světové pověsti. K příjemné náladě hostů, kromě vynikajících zákusků, přispívá i prostředí samo: místnosti zdobí bohaté štukování, skvostné křišťálové lustry, stolečky s mramorovými deskami, stěny jsou vykládané brokátem a ušlechtilým dřevem, už chybí jen Dobošův dort na vašem stolku.

Rádi byste něco obyčejnějšího? Prosím. Oblíbenou kavárnou je zaručeně Espresso Embassy, kde si vychutnáte výběrovou kávu a ochutnáte domácí sladkosti. Pokud právě nestíháte, zajděte si na vyhlášenou polévku.

Rychle, ale přitom výtečně vám ji připraví v bistru Leves nebo v bistru Bors, kde si můžete vychutnat třeba polévku z čokoládového želé. Dalším oblíbeným místem, kde si dáte svačinku je podnik Butter Brothers.

Tajemně romantické Ruin Pubs Kde jinde poznat, jak se místní lidé baví, než právě u sklenice dobrého vína. Ruin Pubs, neboli hospody v neopravených domech, vznikly až v 21. století. Celkový dojem by měl v návštěvníkovi vyvolat nejdřív pocit údivu, avšak po chvíli nadšení.

Po městě je jich hned několik. Nejznámější je Szimpla Kert, kde si například můžete vychutnat pivo ve starém Trabantu.

Tržnice Pokud máte zálusk na nákup vyhlášených maďarských specialit, nesmíte vynechat Velkou tržnici. Tady najdete vše, co hrdlo a žaludek ráčí od různých druhů paprik po známé maďarské pálenky i víno.

Objevíte tu i další známé i neznámé lokální potraviny třeba různé klobásky, čabajky a salámy. Tak vám nakonec asi bude přece jen trochu líto, že jsme si stejně jako Maďaři tržnice nezachovali. Inu jiný kraj…

V nejlepším je třeba skončit. Možná se vám zdá, že jsme více jedli než chodili městem, ale v Budapešti je tolik zajímavých věcí, že se to prostě najednou stihnout nedá. Takže o lázních, Margitině ostrově, muzeích a dalších památkách někdy příště.

Rada: Maďarština prý není těžká, ale když ji neumíte, je to peklo. Proto neuškodí, když se naučíte alespoň pár slov třeba na http://www.pruvodce-budapest.cz/slovnik a potěšíte sebe i místní.

Co je co? Gulyás – nejtypičtější maďarský pokrm. Na rozdíl od našeho guláše jde v podstatě o vydatnou polévku z hovězího masa, brambor a cibule, to vše okořeněné sladkou nebo pálivou paprikou. Pastevci v pusztě si ji vařili v kotlíku zvaném gulyás a právě odtud pochází název jídla.

Pörkölt –je bližší tomu, co nazýváme gulášem my. V pörköltu je maso (lze použít jakékoliv), rajčata, cibule, česnek a mletá červená paprika, dále může být přidaná zakysaná smetana. Je-li v pokrmu smetana, používá se pro omáčku s paprikou spíše název paprikás.

Szegedínský guláš – přidává se do něj navíc zelí. Údajně ho vymyslel archivář József Székely jako recept z nouze, když zjistil, že má doma už jen trochu guláše a zelí, odtud také původní název Székely goulash.

Jinak je pojmenování spojováno s městem Szeged. Halászlé – hutná rybí polévka z několika druhů ryb s rajčaty a zelenými paprikami a kořeněná mletou paprikou. Sama o sobě se dá jíst jako hlavní jídlo.

Původně šlo o jídlo maďarských rybářů, které se vařilo u řeky v kotlíku nad ohněm. Lecsó – zeleninový pokrm z rajčat, paprik a cibule, servírovaný s masem. Kolosvárské plněné zelí (koloszvary töltött káposzta) – plněný zelný list, který je dalším maďarským národním jídlem.

Uvnitř je nejčastěji mleté maso s rýží, vajíčka, cibule a dalšími přísadami. Lángos – placka z kynutého těsta smažená ve vrstvě oleje. Prodává se na ulici v rychlém občerstvení v mnoha variantách, např.

se zelím, česnekem, ovčím sýrem, šunkou nebo koprem. Také lángos je ve světě rozšířeným jídlem, které však pochází z Maďarska. Palacsinta – palačinky se podávají s mnoha náplněmi. Proslulé jsou Gundelovy palačinky nazvané podle slavného kuchaře, který působil v posledních letech Rakouska-Uherska.

Obsahují náplň z vlašských ořechů, pomerančové kůry a rozinek, to vše je přelité čokoládou. Somlói galuska – vynikající tradiční dezert obsahující piškotové těsto, vanilkový a čokoládový krém, vlašské ořechy a rozinky.

Pogácsa (pogáč, pagáč) – kulaté sladké nebo slané pečivo z kvasnicového těsta, které se jí teplé. Dobos-torta – piškotový dort ze šesti vrstev těsta proložených čokoládovým krémem a politý karamelovou polevou.

Jmenuje se po slavném cukráři Józsefu Dobosovi.

Svou cestu do Budapešti si snadno naplánujete s průvodcem po Maďarsku nakladatelství JOTA, nebo se podívejte na Invia.cz

Text: Eva Hořánková, Invia.cz