Mnozí ho považují za nejtajuplnější stavbu na českém území. S hradem Houska je spjato velké množství záhad. Asi nejvíc otázek vzbuzuje legenda, podle které se pod ním nachází průrva vedoucí až do samotného pekla.

Opravdu bránou procházely démonické bytosti?

Už sama historie hradu je podivuhodná. Mezi odborníky na dějiny neexistuje jednoznačná shoda v tom, jak dlouho zde vlastně Houska stojí. „Když jsem přišel na Housku, oficiálně platilo, že hrad postavili Ronovci (páni z Dubé), tedy že s největší pravděpodobností jde o manský (šlechtický) hrad.

Posléze již historici datovali vznik hradu k Přemyslu Otakarovi II. (1233–1278) a psalo se, že souběžně s Bezdězem stavěl i Housku. No a dnes platí, že Houska tu byla již dříve,“ říká kastelán hradu Miroslav Konopásek. Podle pověsti místo založil kníže Pšovanů Slavibor v roce 878 pro svého syna Houseka.

Jak stará tedy stavba je? „Na Housce je nejkrásnější to, že vám nikdo uspokojivě nevysvětlí, proč tu stojí. Postavit hrad, to nikdy nebylo zadarmo. Na podobné akce si kolikrát panovník i půjčoval,“ dodává Konopásek.

Podivná stavba Už poloha hradu je totiž poněkud zarážející. Houska, nacházející se 47 kilometrů severně od Prahy, je postavena na pískovcové skále.

Podle historiků je přitom záhadou, proč stojí právě zde. V minulosti totiž toto místo nebylo nikterak strategicky výhodné. Nevedla tudy žádná obchodní stezka a zdejší obyvatelé postrádali zdroj vody.

Zato obranu, tu měl hrad skvělou. Jenže i s ní je to trochu problematické. Houska je totiž postavena tak, že působí spíše jako vězeňská pevnost, z níž se kdosi, nebo cosi nikdy nesmí dostat.

Nasvědčuje tomu zejména někdejší soustava vnitřních věží, které se však do dnešních dob nedochovaly, a mnohé naznačují i děsivé pověsti, které jsou s místem spjaté.

V temné průrvě zešílel! Slavný zápis vážící se k Housce pochází od českého kronikáře Václava Hájka z Libočan (úmrtí 1553): „ … Léta 878: … nalezena jest nedaleko od toho hradu díra jedna u veliké skály, v kteréžto díře množství rozličných duchuov obývalo … a někdy rozličných hovad tvářností proměňujíce se lidem tu obývajícím ukazovali tak hrozně, že tudy lidé nesměli choditi.“

Co je tato průrva zač? Podle dobové pověsti jde o bránu do pekla.

Kdysi sem prý měli místní spustit mladíka, odsouzeného ke krutému trestu, který zde prý spatřil tak děsivé věci, že z toho zešílel. A tajuplná díra prý existuje dodnes. Lidem se ji totiž nepodařilo zasypat.

Kde ale tento vchod do samotných pekel je? Dodnes není jisté, zda jsou pověsti vážící se k Housce založeny na pravdě. Jisté však je, že toto místo je obestřeno až podivuhodně velkým množstvím tajuplných legend.

V okolí hradu se údajně od nepaměti zjevuje jakýsi černý mnich – vysoká postava v černém plášti s kápí, která nemá obličej. Má jít o jakéhosi strážce brány do podsvětí.

Děsivé zkazky Jedna z legend na Housce se týká rovněž známého českého spisovatele Karla Hynka Máchy (1810–1836), který měl při jedné návštěvě Housky nahlédnout do budoucnosti. Obecně se však má za to, že jde jen o pouhý moderní mýtus, který vznikl více než sto let po básníkově smrti.

Je to podobně i s celým příběhem o peklu, jež má hrad ukrývat? Nebo ho při své návštěvě tohoto sídla někdo může náhodou objevit?

Paranormálních jevů, odehrávajících se na hradě, je celá řada. V noci se zde procházejí neviditelné postavy, lidé pociťují podivné mrazení, především v hradní kapli, jakoby je někdo sledoval. Jedním ze stálých, přízračných obyvatel hradu má být mnich bez tváře, hlídající vchod do pekla.

Ten prý se zjevuje jako varování každému, kdo by chtěl na hradě přespat. Řada návštěvníků si stěžuje na silnou negativní energii, vyvolávající nepříjemné pocity, dokonce i nevolnosti. Takové pocity zde zažívali ostatně už naši předkové.

Podle historických záznamů dokonce vozkové odmítali vozit na hrad zásoby a vyhýbali se mu i pocestní obchodníci.

Mohly zde opravdu řádit zrůdy? Také vůbec nejstarší pověsti o Housce hovoří o tom, že ve středověku se tady ve skále otevřela díra, ze které místní obyvatelé cítili sirný zápach. Po nějaké době z otvoru začnou vyletovat divní tvorové – lidská hlava, tělo zvířete.

Drží v rukou luky, ale tětivou od sebe, tedy opačně, než by se mělo.

Tito tvorové pak mají lidem škodit v hospodářství, na polích i v okolních domech. Lidé se pokouší zasypat průrvu kamením, ale jelikož se zdá bezedná, nakonec postaví nad toto místo hrad – Housku.

Může na tom být něco pravdy? Podle geologů se vyskytují v okolí hradu vysoké koncentrace radonu, sirných plynů a metanu, což mohlo za určitých okolností způsobovat i mutace a znetvoření dětí. Ty pak byly odsouzeny žít stranou od obydlí, lidé se jich štítili i báli.

Samozřejmě, takové znetvořené bytosti byly trnem v oku i inkvizici, která na ně mohla pořádat hony.

Navíc mohlo docházet k šíření těchto mutací i genetickou cestou. Možné je i to, že měli jakousi svou kolonii v podzemní jeskyni, odkud je svědkové viděli vylézat. Mohly tyto skutečnosti položit skutečný základ k pověstem o pekelných bytostech, vylézajících ze země?

Čaroděj na hradě Jedna z pověstí vypráví o podivném čaroději, který se usadil na Housce někdy v 17. století. Byl to prý velitel bandy švédských vojáků, kteří hrad obsadili, jménem Oront. Ten prý se právě na Housce spolčil s ďáblem a dostal od něj kouzelnou černou slípku.

S její pomocí získal nesmrtelnost, ale musel ji nosit stále při sobě. Se svými kumpány sužoval celé okolí hradu, přepadával pocestné i stavení místních poddaných. Těm už došla trpělivost.

Domluvili se mezi sebou myslivci, kteří měli zbraně, a vydali se za místní vědmou. Ta očarovala jejich pušky a skupina se vydala časně ráno na cestu k hradu. Skryli se v jednom domě poblíž a vyvolávali Orontovo jméno.

Když se rozespalý čaroděj vyklonil z okna, zasáhlo jej hned několik kulí z jejich pušek. Protože neměl u sebe po ránu svoji čarovnou slípku, byl namístě mrtev. Od té chvíle bloudí jeho duch po hradě a shání se po své slepici, aby jej vrátila k životu.

Co dělali na hradě nacisté Nejen lidové legendy, ale i objevy v posledních letech utvrzují záhadology v tom, že podzemí hradu je daleko složitější, než by se mohlo zdát. Za druhé světové války hrad obsadili nacisté a je známo, že jevili velký zájem o všechny paranormální a mystické jevy.

Protože hrad je založen na pískovcovém podloží, je celkem snadné v něm hloubit chodby a podzemní místnosti. A to se také za okupace hradu dělo. Nacisté vyhloubili celou řadu nových chodeb a podzemních prostor.

V jedné z nich byl umístěn hradní generátor, v ostatních byla různá skladiště. Podle záhadologů je však pod hradem celá řada dalších, neobjevených prostor.

Nedávno byla objevena jedna zazděná místnost, našly se i schody, vedoucí do pozemí, které náhle končí ve skále. Jedna z průzkumných skupin objevila i umělou skálu uzavírající jednu z podzemních chodeb.

Aby byla maskovaná, vyhloubili do ní stavitelé umělé rýhy krumpáčem. Traduje se, že v dosud skrytých prostorách by mohly být ukryt nacistické archivy a dokonce i jakýsi poklad z naloupených cenností.

Technika zde stávkuje Podivné situace zde zažívají lidé s nahrávacími zařízeními, filmaři a fotografové. Jejich technika zde selhává, fotografie i filmy jsou často rozmazané, objevují se na nich podivné stíny.

Podivné zážitky popisuje i jeden z televizních štábů, který zde v noci natáčel.

Jejich kameraman se nemohl dostat z hradního záchodu, protože mu v tom bránila jakási průhledná stěna, která se sice pod tlakem ruky prohnula, ale nepovolila. Náhle však zmizela stejně, jako se objevila.

Když se vrátil zpět do místnosti, kde nechal zapnutou kameru, zjistil, že na stále běžící kameře není žádný záznam, ani obrazový, ani zvukový, přesto, že zařízení bylo evidentně v pořádku.

Jakmile se totiž rozednělo, kamera opět začala normálně snímat. Podobné zážitky hlásí i řada turistů, kteří se pokoušeli v hradních prostorách fotografovat. Jejich aparáty začaly náhle stávkovat a místo snímků se objevovala jen černá plocha.

Nejvíce poruch techniky se odehrává právě v hradní kapli, která by měla chránit onu pověstnou bránu do pekla.