Majestátní hrad Helfštýn v historii odolal obléháním a nikdy se ho nepodařilo dobýt. Za jeho pevné hradby se ale my dnes můžeme dostat velice snadno. Stále tu řinčí železo jako v dobách slavných bitev, ale my se rozhodně bát nemusíme.
Svým založením se hrad Helfštýn vlastně ani příliš chlubit nemůže. Rytíř Friduš z Linavy si ho ve 13. století postavil na pozemku cizího panství a ještě ho využíval k loupeživým výpadům do okolí.
Nakonec mu to zatrhnul až sám král Václav II., který mu hrad zabavil. Pánové z Kravař, kteří ho pak získali, už se naštěstí chovali spořádaně.
Skončilo dlouhé čekání na věž
Od chvíle, kdy byl hrad Helfštýn nedaleko Týna nad Bečvou založen, majitelé neúnavně pokračovali v jeho vylepšování a rozšiřování, takže dnes ho můžeme směle zařadit mezi nejrozsáhlejší hrady na našem území.
První verze Helštýna, kterou zvolil Friduš z Linavy, měla ještě slabší hradby, i když chráněné vodním příkopem, a zástavba uvnitř byla většinou dřevěná kromě malého obytného paláce.
Když se na Helfštýně usadili páni z Kravař, samozřejmě jim to nestačilo, a tak se pustili do stavebních prací. Nové hradby měly najednou tloušťku dvou metrů a chránila prostor šedesát metrů dlouhý a třicet široký.
Už na konci 14. století se ale hrad roztáhl do šířky i do délky, protože hradby byly obehnány parkánem – dalším opevněním vně stávajících hradeb. Podle nejnovějších výzkumů Helfštýn v těch dobách kupodivu ještě neměl věž.
Zato postupně přibylo předhradí a hrad se nakonec dominanty stejně dočkal – takzvaná Trubačská věž byla nad bránou do hradního jádra vystavěna někdy v období husitských válek. A v hradním jádře se mohli majitelé pohodlně ubytovat v novém hradním paláci s kaplí.
Nejdelší hradby v Čechách
Ve zvětšování hradu pak pokračoval rod Pernštejnů, vyrůstaly bašty s palebným postavením pro děla v přízemí a střílnami pro obránce s ručními zbraněmi v patře, nové předhradí a také hranolová věž v severozápadním nároží, poněkud vysunutá ven z hradeb, což umožňovalo ostřelování útočníků z boku ve chvíli, kdy se dostali až k samotným hradbám.
Později se hradní jádro rozrostlo o renesanční palác a velká pozornost se stále věnovala obraně, o čemž svědčí nová štítová zeď široká až deset metrů a vysoká 13,5 metru. Helfštýnské hradby jsou dnes považovány za nejdelší v Čechách.
Až příliš nedobytný hrad
Herlfštýn byl veliký a jeho provoz, natož pak neustálé přestavby, to všechno bylo nesmírně finančně náročné. Není divu, že se Pernštejnové tak vydali z peněz, že nakonec museli hrad prodat.
Přes několik dalších majitelů nakonec skončil v rukou proslulého Petra Voka z Rožnmberka. Ten hrad změnil v místo konání opulentních hostin, ale i on se ho nakonec zbavil.
Za třicetileté války se Helfštýn marně pokoušela dobýt dánská vojska generála Mansfelda, i když takový úspěch se mohutné kamenné pevnosti málem nevyplatil.
Zemská vláda tehdy v době turecké invaze vážně uvažovala o tom, že takhle nedobytný hrad by se měl raději zbourat, aby nepadl nájezdníkům do rukou a nestal se jejich opěrným bodem. Helfštýn to přečkal, ale své postavení přece jen pomalu ztrácel.
Celý hrad pro jednoho myslivce
Už v polovině 19. století tehdejší majitelé začali uvažovat, že objekt zpřístupní návštěvníkům.
Pro ně tu vyrostl empírový altán, zřízena byla hospoda a kuželna, nechyběl taneční parket.
Podnikání se ale příliš neujalo, a tak téměř po celou druhou polovinu 19. století obrovský hradní komplex obýval jediný člověk – myslivec, který měl byt ve věži nad druhou hradní branou.
Posledním soukromým majitelem byl ještě po skončení druhé světové války Michal Karel z Althannu, ale tomu Helfštýn zabavil stát. Postupně připadl Klubu českých turistů, sokolům nebo ministerstvu školství.
Tak tohle je nejlepší rekonstrukce
K rekonstrukci se na Helfštýně dospělo až na konci 70. let minulého století, a nutno přiznat, že stejně jako opravy provedené o desetiletí předtím tyto úpravy hradu příliš nepomohly.
Zásahy totiž většinou nikdo nekonzultoval s památkáři, a tak se nenávratně ztrácela původní historická podoba hradu i předhradí. Ale Helfštýn je naštěstí tak odolný a tak rozsáhlý, že se ho vážně poničit nepodařilo. Naopak – dnes je chloubou celého regionu.
Novější opravy už jsou promyšlenější a rekonstrukce hradu dokonce v roce 2001 získala Českou cenu za architekturu.
Loupežník si stále hlídá poklad
Friduš byl možná tak trochu loupežník, ale zanechal po sobě nesmazatelnou stopu i v legendách.
Takzvanou Čertovu studnu pro něj prý vykopal sám ďábel, po kterém ostatně u studny zůstal mechem obrostlý kámen řečený Čertův, a dodnes je prý na hradě možné potkat velkého černého psa, v němž přebývá převtělený duch samotného Friduše, který si tu stále hlídá své dobře ukryté naloupené bohatství.
Bůh Héfaistos by byl pyšný
Pokud jsme v úvodu psali o řinčení kovu na Helfštýně, měli jsme na mysli každoroční setkání uměleckých kovářů s názvem Hafaiston.
Jméno dostalo podle antického boha ohně a kovářství Héfaista a koná se na hradě od roku 1982. Nejúspěšnější ročníky zaznamenají účast kolem 500 kovářů a kovotepců z dvaceti zemí. Ve dnech 26. 8. – 28. 8. letošního roku nás čeká už 40. ročník sympozia.
K vidění bude deset pracovišť včetně historické hradní kovárny na třetím nádvoří, výstava exponátů pod širým nebem, kovářské soutěže i přednášky na druhém nádvoří.
Hefaistonu předchází 34. ročník Kovářského fóra, během něhož největší mistři vytvářejí svá díla před očima návštěvníků. Kováři pracují přímo v hradním areálu a jejich výtvory se pak stávají součástí zdejší sbírky, Ta už k dnešnímu dni činí přes 1300 exponátů.
