Na počátku byl sen jednoho malého kluka o tom, že až vyroste, postaví kostel. Opravdu to dokázal a jeho odkaz po staletí slouží všem příchozím poutníkům, kteří třeba o malém Tobiášovi nikdy předtím neslyšeli.
Hora Matky Boží u obce Dolní Hedeč sice není nejvyšším vrcholem Hanušovické vrchoviny, tu výsadu si drží o více než 200 metrů vyšší hora Jeřáb, ale přesto je zdálky viditelnou dominantou širokého okolí.
Kopec kdysi nesl jméno Lysá hora, protože býval pustý a bez lesního porostu. A ještě na konci 17. století by nikdo neočekával, že tenhle na pohled nijak zajímavý vršek bude jednou přitahovat tisíce a tisíce lidí.
Zázraky na vrcholku hory
Všechno to začal královéhradecký biskup, rodák ze sousedních Králík Tobiáš Jan Becker. Už jako malý kluk na Lysou horu rád chodil a v té době si také usmyslel, že až vyroste, postaví na jejím vrcholku kostel.
Bylo mu ale už padesát, když si na svůj starý slib vzpomněl a pustil se do práce. Místo pro poutní svatostánek ale vybral dobře.
Už dávno se totiž krajem šířily zvěsti o tajemných úkazech a zázracích, které se na hoře odehrávají, včetně nevysvětlitelné záře vystupující ze země.
Traduje se, že věřící se na stavbě kostela podíleli tak intenzivně, že na kopec vlastníma rukama vynášeli trámy a kamení určené ke stavbě.
Za pět let byla stavba trojlodního kostela nanebevzetí Panny Marie dokončena a Hora Matky Boží konečně dostala své současné jméno.
Cesta alejí vzácných soch
Otec Tobiáš, v té době už čerstvě vysvěcený biskup, se ale ve své píli nezastavil. Přistavěl čtyřkřídlý ambit, na přístupovou cestu z Králík přidal sedm šestibokých kaplí se souborem barokních plastik z pašijových scén, takže vznikla křížová cesta.
Autora dřevěných polychromovaných soch v nadživotní velikosti sice neznáme, ale odborníci předpokládají, že byl žákem samotného Matyáše Bernarda Brauna.
Originály vytvořené kolem roku 1740 ovšem dnes už na místě neuvidíme, museli bychom za nimi do kostela svatého Mikuláše ve zhruba 60 kilometrů vzdálené Vraclavi, který slouží jako výstavní síň.
Dlouhý sen o Milostném obraze
Zpráva o novém poutním místě se rychle rozkřikla a už v roce 1710 už dorazilo 10 tisíc poutníků, kteří přišli Pannu Marii prosit o záchranu před morem. To byl ale jen začátek, počet příchozích byl postupně až desetinásobný.
Během 18. století neustále rostl počet poutníků, například v roce 1728 jich bylo zaznamenáno 152 tisíc. Slibný rozvoj Hory Matky Boží zastavil v roce 1846 ničivý požár.
Kněz Bernard při něm s nasazením života zachránil zdejší nejcennější věc – Milostný obraz Panny Marie Sněžné. Ten má zajímavou historii.
Je to kopie malby z baziliky Santa Maria Maggiore v Římě a kdysi ho objevil zakladatel zdejšího komplexu Tobiáš Jan Becker u hraběnky Putzardové ze Slatiňan, jejíž vnuky vychovával.
Obraz se mu tak líbil, že jím byl úplně posedlý a dlouho přemlouval hraběnku, aby se ho vzdala. Ta nakonec jeho prosbám podlehla a opravdu mu ho věnovala. Tobiáš ho pak daroval zdejšímu poutnímu místu.
Když byl 17. srpna 1700 zdejší kostel slavnostně vysvěcen, Milostný obraz už visel na hlavním oltáři.
Jak na Jeho Císařskou milost
Biskup Becker se zasloužil ještě o jednu důležitou součást zdejšího areálu. Zřídil tu totiž klášter katolického řádu servitů, tedy služebníků Mariiných.
Klášter i kostel se na sklonku 18. století ocitl na pokraji zkázy, a to ne pro nedostatek zájmu věřících nebo snad v důsledku drancování nepřátelskými vojsky. Za ohrožení mohl sám panovník.
Když císař Josef II. v roce 1782 svým dekretem rušil kláštery, tomu zdejšímu se ale naštěstí dostalo výsady, že mohl zůstat v provozu dál. Podle legendy se tak stalo proto, že císař položil řeholníkům otázku, kde leží střed světa.
Jeden z nich se panovníkovi zavděčil pohotovou odpovědí. „Tam, kde je právě Jeho Císařská milost,“ prohlásil a zajistil tak hedečskému klášteru další existenci.
Klášter smutných vzpomínek
Servity v klášteře mezitím vystřídali redemptoristé. Ti obývali objekt až do roku 1950 a pak se Hora Matky Boží proměnila v takzvaný centralizační klášter, kam nový režim svážel řeholníky ze zrušených klášterů.
Příslušníci různých řádů v takových klášterech museli za státního dozoru pracovat v prostoru obehnaném ostnatým drátem. I na toto smutné období se zachovaly hmatatelné vzpomínky v podobě kopie vyšetřovací místnosti či cely vězněných řeholníků.
Je jasné, že za takových podmínek se poutní areál i samotný kostel netěšil velké pozornosti úřadů, a začala smutná éra chátrání. Naštěstí rozklad nepostupoval tak rychle, takže po roce 1990 mohly začít opravy a bylo ještě co opravovat.
Prostředky se scházely z mnoha stran. Kromě financí ze státního rozpočtu se na renovaci podílel i řád redemptoristů a velké zásluhy si připsal také rodák z Králík, nyní německý důchodce Franz Jentschke, který pro obnovu poutního místa založil nadaci.
Návštěva může být i na více dní
A opět se poutníci začali na Horu Matky Boží hrnout. Od roku 1993 je už mohl přivítat i nově zrekonstruovaný Poutní dům.
Kdysi byl obyčejnou hospodou otevřenou v roce 1856, kterou ale redemptoristé už na počátku 20. století zakoupili a upravili pro potřeby poutníků, v dobách nepříznivých se ale proměnil ve skladiště či vepřín státního statku.
Poutní dům má tedy za sebou bohatou historii, která naštěstí nekončí smutně. Na podzim roku 2019 byla totiž zahájena jeho generální rekonstrukce a jeho jednotlivé části se postupně otevíraly pro veřejnost.
Nejprve byla dokončena oprava restaurace včetně kuchyně a technického zázemí a otevřena byla i nově zřízená kaple sv. Josefa.
Dnes Poutní dům nabízí komfortní dvou až šestilůžkové pokoje, restauraci s krytou terasou, dva salonky, dětskou hernu, přednáškový sál a spoustu dalšího vyžití pro hosty jako fitness, venkovní hřiště, ohniště pro večerní posezení nebo pískoviště pro děti.
Krásná vyhlídka od Svatých schodů
Ke klášteru vede z Malého náměstí v Králíkách Svatá cesta lemovaná lipovou alejí. Sama prohlídka kláštera je zajímavou exkurzí do minulosti. Návštěvníci spatří vzácné obrazy a sochy, několik kaplí s historickými oltáři, projdou se po klidném nádvoří poutníků.
Určitě zaujmou Svaté schody – napodobenina schodiště jeruzalémského hradu Antonia, po nichž údajně kráčel Kristus cestou před Piláta. Po prostředním schodišti stoupají věřící vkleče, v každém stupni jsou uloženy relikvie.
Postranními schodišti se pak sestupuje zpátky. Prohlídku poutního místa je možné objednat si také s průvodcem. Během výkladu se dozvíme hodně o historii kostela i kláštera a vyslechneme i příběhy osobností na zdejších obrazech a oltářích.
Nahlédnout je možné i do klášterní hrobky přístupné teprve od roku 2010. Oblíbené jsou také zimní večerní prohlídky.
A pro mnohé návštěvníky je důležité i to, že z kopce si můžeme užít krásný výhled na okolí. Uvidíme město Králíky, Suchý vrch nebo Kralický Sněžník.
