Z gotického hradu Košumberka už sice zbyly jen rozvaliny, ale novější budovy v jeho těsném sousedství s nimi tvoří unikátní celek s nenapodobitelnou atmosférou. Vydejme se na prohlídku míst, kde po staletí žili příslušníci starého českého panského rodu.
Toho, kdo už někdy ve druhé polovině 13. století nad údolím říčky Novohradky nedaleko od Skutče založil hrad Košumberk, přesně neznáme.
Historické záznamy nám představují až rytíře Ojíře z Košumberka, který zde prokazatelně sídlil v roce 1318. Ojíř se vynořil z neznáma a zase se tam vrátil, a my tak můžeme sledovat další osud hradu od chvíle, kdy se ho ujali pánové z Chlumu, kteří mu také vzápětí vtiskli pozdně gotickou podobu.
Byli čtyři: Diviš, Mstislav, Ješek a Slavata, a ten poslední dal jméno celému rodu. Od této chvíle nás dějinami provázejí Slavatové z Chlumu a Košumberka.
Vstup jen po padacím mostě
Hrad se tyčil na skalním suku a byl obehnán silnou hradbou. Vchod z jihovýchodní strany byl ve věži s bránou, do níž se muselo po dřevěné rampě s padacím mostem.
Postupně přibyla čtverhranná obytná věž, opevněné předhradí s věžičkami a baštami, z nichž se ale do dnešních dnů dochovala pouze jediná. A na počátku 15. století se pak prostor kolem vstupní brány rozrostl o budovu purkrabství.
Renesanční purkrabství stojí dodnes a sídlí v něm hradní muzeum. Kromě něj se na Košumberku dochovalo torzo věže, část palácových zdí, brána a části opevnění.
Osmnáct rytířů může do boje
Po ničivém požáru v roce 1573. kdy byl Košumberk zasažen bleskem, se opět naplno rozběhly stavební práce. V sousedství původních budov, vylepšených novou fasádou, vznikl dvoukřídlý zámek se štíhlou hodinovou věží a sgrafity na zdech.
Uvnitř bychom našli dva reprezentační sály, prostory pro dámskou společnost neboli fraucimor a také českobratrskou školu pro šlechtické chlapce.
Nezapomnělo se na místnosti pro hradního pána, pokojík pro šest sloužících, novou kuchyň a maštal pro sedm jezdeckých a sedm kočárových koní. Původní hradní objekty ale nezůstaly nevyužity.
Košumberské panství mělo propracovaný branný systém použitelný v případě ohrožení nepřáteli, a právě ve starém hradu byla utěšeně naplněná zbrojnice.
Obsahovala prý brnění pro 18 jízdních rytířů a dvacet pěšáků, 23 pistolí, 5 mušket a jednu ručnici, nemluvě o oštěpech, hákovnicích a dalším vybavení.
Kdo zachrání chátrající hrad?
Slavatové Košumberku vládli více než tři sta let. Poslední majitelkou z tohoto rodu byla vdova Marie Maxmiliána, která na sklonku svého života povolala jezuitský řád a odkázala mu veškerý rodový majetek včetně Košumberka.
Jezuité stáli v tu chvíli před volbou, kde se vlastně usadit. Vybrat si Košumberk, nebo nedalekou pohodlnější rezidenci na Chlumu? Vybrali si a z pyšného Košumberka byl rázem neobývaný sklad. Jeho využití se nezlepšilo ani po zrušení jejich řádu v Čechách.
Od konce 18. století už dobové prameny uvádějí hrad jako pustý, ty pozdější by klidně mohly používat slovo zřícenina. Košumberk už neproměnil ve výstavné sídlo ani nizozemský šlechtic Leopold de Laing, ani Thurn-Taxisové.
Od nich nakonec v roce 1922 hrad získalo Družstvo na záchranu hradu Košumberka, které se postaralo o základní zakonzervování, v 50. letech hrad přešel do vlastnictví státu.
I zřícenina stále kypí životem
Přesto, že se Košumberk proměnil v ruinu, nebyl zapomenut.
Na počátku druhé poloviny 19. století se tu konaly tábory lidu k uctění památky Jana Husa, děj svých románů sem zařadili spisovatelé Alois Jirásek nebo Jiří Šotola a v posledních desetiletích se stal hrad dějištěm koncertů folkové i rockové hudby.
Pokud chceme hrad navštívit, můžeme to zkusit hned v neděli 17. dubna, kdy se tu koná tradiční Velikonční jarmark.
