Hrad Landštejn už sice dávno není onou pevností střežící důležitou zemskou hranici, ale i dnes se majestátně vypíná nad stejnojmennou osadou uprostřed romantického území zvaného Česká Kanada.

Strategické místo na pomezí Čech, Moravy a Rakouska vždycky přímo svádělo k vybudování opevněného hradu, který by střežil nejen frekventovanou zemskou stezku, ale také důležitou hranici.

Český král Přemysl Otakar I. na počátku 13. století rozhodl o vybudování pevnosti, která dostala jméno Landštejn. Jak rostl význam hradu, stoupala i důležitost jeho držitelů.

Zejména Vilém z Landštejna měl dokonce blízko k samotnému císaři Karlu IV., který ho pověřoval význačnými diplomatickými úkoly a nakonec ho v roce 1351 jmenoval pražským purkrabím.

Bohužel ani intervence samotného panovníka nedokázala zabránit krvavému souboji, v němž Vilém podlehl svému odvěkému nepříteli ze sousedního panství Jindřichovi z Hradce.

Loupežníci z landštejnských lesů

Smrtí váženého majitele jako by symbolicky začal nenápadný úpadek hradu. Původní hrad noví vlastníci přebudovali na pohodlnější sídlo s prostorným palácem a horkovzdušným topením, ani to ale cestu Landštejna do zapomnění nezastavilo.

A když pak v roce 1771 uhodil do velké věže blesk a následný požár celý hradní areál zničil, nikdo už nepřišel, aby dal kdysi pyšné sídlo do pořádku. Z hradu se stala sýpka a také levný zdroj stavebního materiálu pro domy široko daleko.

Na kopci s nadmořskou výškou 650 metrů se tyčila už jen romantická zřícenina. Tu si zamiloval například německý básník Friedrich von Schiller, který právě sem umístil děj svého dramatu Loupežníci.

Až v roce 1972 začala rozsáhlá a dlouhá rekonstrukce, díky níž se podařilo hrad v roce 1990 zpřístupnit veřejnosti. Součástí oprav bylo například zajištění zvětralého zdiva včetně zpevnění základů injektáží. Při rekonstrukci byla také vyšší věž upravena jako vyhlídka.

Živá škola architektury

Landštejn patří k nejpozoruhodnějším stavbám svého druhu v českých zemích, ostatně je jedním z pouhých tří dochovaných románských hradů v České republice a zároveň jednou z nejvýznamnějších románských památek ve střední Evropě.

Je to také proto, že zdejší fortifikační systém je dobře zachovalý a jeho koncepce paláce vestavěného mezi dvě obranné věže ojedinělá.

A protože pozdější majitelé rozšířili hrad také o gotické opevnění s obytnou věží donjonem či o čtyřpatrový palác s renesančním opevněním a barokními baštami, může Landštejn sloužit i jako praktická ukázka proměnlivosti stavebních stylů během historie architektury. Cenná je rovněž románská kaple s panskou tribunou a zbytky původní výmalby.

Studna plná dělových koulí

Landštejn je sedmou nejnavštěvovanější památkou jižních Čech, takže těžko můžeme počítat, že se nám poštěstí zůstat v jeho zdech osamoceni.

Na jeho prohlídku máme ale dostatek času, protože po zaplacení vstupného v první bráně už nejsme vázáni na žádného průvodce a můžeme hradem procházet podle libosti.

Minout bychom neměli expozici o dějinách hradu a za pozornost stojí i cenné archeologické nálezy včetně mincí z různých dob a koutů Evropy dokládajících intenzitu obchodu a styků majitelů se světem.

Zajímavé nálezy poskytla také hradní studna, zasypaná už v období renesance a odkrytá teprve nedávno. Na jejím dně bylo objeveno šedesát kamenných dělových koulí z dob, kdy hrad dobývali husité.

Koule jsou dnes vystaveny hned za první bránou. Otevřeno je od dubna do října a hrad se může pochlubit vynikající dostupností – parkoviště je přímo pod hradem a cyklisté zase uvítají před bránou uzamykatelné boxy na kola.

Nejdůležitější je ale vystoupit na ochoz vyhlídkové věže, která nabízí skvělý výhled na široké okolí České Kanady. Pokud budeme chtít prohlédnout si hrad opravdu pečlivě, musíme si na něj vyhradit nejméně hodinu.

Čeká nás množství dřevěných schodů, které propojují jednotlivé prostory paláců a věží. Hrad se uzavírá nejpozději v půl páté, a tak sotva dostaneme příležitost zaslechnout hrůzostrašné kvílení, které se prý v hradu za větrných nocí ozývá.

Trápí se tu totiž duchové krutého majitele Viléma a jeho nešťastné manželky Markéty, kteří dodnes nenalezli klidu a tajemství jejich vysvobození dosud nikdo nedokázal odhalit.

Úvodní foto: Kralpilot – CC BY-SA 3.0