Hrad na skalnatém kopci nad Brnem se v polovině 13. století rozhodl založit moravský markrabě a pozdější český král Přemysl Otakar II, aby posílil svou moc na Moravě a vytvořil důstojné sídlo pro panovníka.

Jméno nebylo třeba dlouho vymýšlet, vždyť to, které nesl zdejší kopec Špilberk, vyhovovalo naprosto dokonale.

Roli královského sídla pak však Špilberk nikdy příliš neplnil. Panovníci se tu zastavovali jen občas, a výjimkou nebyl ani Karel IV. Významnou postavou, která se zde usadila, byl však Jošt Moravský, markrabě zvolený v roce 1410 římským králem.

V této vysoké funkci ovšem strávil jen pár měsíců, protože už v lednu následujícího roku na Špilberku zemřel, nejspíš otráven svým bratrancem Zikmundem.

Kam se na nás hrabou Švédové!

Od té doby Špilberk definitivně ztratil svůj význam coby královská rezidence, o to víc se ovšem stával důležitou pevností. A v tomto oboru si rozhodně nevedl špatně.

Během třicetileté války dokázal s nově vylepšeným opevněním tři měsíce odolávat obležení mnohonásobné švédské přesily.

K době, kdy nepřátelská vojska stála před branami, se váže stará pověst o švédském generálovi Lennartu Torstenssonovi, který, zoufalý z nedobytnosti Špilberka, požádal o pomoc samotného ďábla. Ochotně zaprodal svou duši a čert se pustil do práce.

Rozhodl se, že se proti hradbám nechá vystřelit z děla a vlastním tělem je proboří. Jenže špilberské zdi byly natolik pevné, že se pekelník mezi kameny zasekl a navěky uvězněný zde nakonec zkameněl.

Jeho hlavu je ještě dnes možné spatřit, jak trčí z rohu jedné z hradebních zdí. Brňané pak, povzbuzeni svým úspěchem proti Švédům, přebudovali Špilberk na nejmohutnější a nejvýznamnější barokní pevnost na celé Moravě.

Opevněné bylo vlastně celé město, které pak spolu se Špilberkem úspěšně odrazilo i útok pruského vojska.

Do konce života v řetězech

V každé pevnosti se dá očekávat také vězení a na Špilberku to vzali opravdu vážně.

Už po porážce stavovského povstání v roce 1620 tu byli internováni jeho hlavní moravští účastníci, později se sem nedobrovolně přestěhovali i prominentní trestanci v čele se slavným plukovníkem Franzem Trenckem.

To však není nic proti tomu, co se na Špilberku dělo za císaře Josefa II. Ten totiž rozhodl, že se z pevnosti stane káznice pro nejtěžší zločince. K novému účelu bylo využito jedno patro zdejších kasemat. Prostoru pro zbudování vězení bylo dost.

Chodby byly totiž konstruovány nejen jako skladové prostory, ale i jako úkryt pro případ obléhání. Najít v nich útočiště mohlo až 1200 vojáků.

V přeplněných celách vězení bylo pak až padesát odsouzenců přikovaných na tvrdých pryčnách i v době spánku, ti nejhorší násilníci skončili v řetězech v malých kobkách, které opouštěli až jako nebožtíci.

Trestance střídají vojáci

Není divu, že brněnské kasematy si vysloužily pověst nejtěžšího žaláře v celé monarchii.

Prostředí špilberské věznice poznal mezi roky 1841 až 1855 i pověstný Václav Babinský, zde ovšem pouze vězeň číslo 1042. Asi bychom od slavného loupežníka nečekali, že se po dobu trestu prý choval slušně, proslul zbožností a pokorou a dotáhl to až do funkce ošetřovatele ostatních spoluvězňů.

Babinský se pak musel ze Špilberku stěhovat, protože zdejší vězení bylo v roce 1855 zrušeno a Špilberk se proměnil v kasárna. To ovšem neznamená, že by zdejší pevné zdi přestaly sloužit jako příležitostný kriminál.

Ještě za první světové války tu byli soustředěni odpůrci rakouského režimu, nacisté o pár desítek let později zde zase věznili české vlastence.

Studna je rájem archeologů

Pevnostní, vězeňské i kasárenské období Špilberku ale skončilo v roce 1959, kdy se odtud nadobro odstěhovaly i jednotky tehdejší československé armády a hrad se stal sídlem Muzea města Brna.

Každoročně se tu na hlavním hradním nádvoří koná divadelní festival Letní shakespearovské slavnosti, stejné místo se pak tradičně zaplňuje diváky v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Špilberk.

Hrad dnes nabízí svým návštěvníkům stálé expozice, jimž samozřejmě vévodí unikátní kasematy. Zdejší expozice seznamuje s pověstným habsburským žalářem i pozdějšími obdobími, kdy se měnili vězni i důvody jejich trestů, ale ne prostředí, v němž museli přebývat.

Speciální expozice pak mapuje stavební vývoj hradu od jeho počátků přes barokní přestavbu až do dob, kdy Špilberk v 19. století získal svou dnešní podobu. Součástí prohlídky jsou i archeologické nálezy.

O řadu z nich se postarala třeba místní hluboká studna na nádvoří, která skrývala množství významných historických artefaktů.

Mistrovská díla malířů i řemeslníků

Ti, kdo se zajímají o dějiny vojenství, určitě ocení možnost podívat se do jihozápadního bastionu – součásti opevnění, které vzniklo narychlo před útokem Švédů za třicetileté války. Zajímavé zážitky nabízí také vstup do pozdně barokní lékárny, která náležela řádu alžbětinek.

Dodnes jsou tu k vidění vysoké regály, zvané repositoria, včetně dobového inventáře z poloviny 18. století.

Historické expozice Špilberku přibližují nejvýznamnější okamžiky z historie města od první historické zmínky o něm z roku 1091. Je doplněna také ukázkami středověkých řemesel od hrnčířů přes skláře či kováře až po mečíře, nahlédneme ale i do pozdějších století díky výrobkům cechů soukeníků, tkalců, provazníků, barvířů, koželuhů, puškařů, hodinářů, kovářů, hřebenářů nebo vlásenkářů. Představu o uspořádání Brna poskytuje názorný model města.

Důraz je samozřejmě kladen na významné období přelomu 16. a 17. století, kdy Brno soupeřilo s Olomoucí o postavení hlavního zemského města.

A zapomenout nemůžeme ani na stálou expozici výtvarného umění ze sbírek Muzea města Brna, která zahrnuje období od roku 1570 do konce druhé světové války.

Špilberk v záři ohňostrojů

Opravdovým bonbonkem mezi zdejšími expozicemi je pak Vulcanalia – výstava o historii i současnosti ohňostrojného umění.

Od objevu střelného prachu se tak návštěvníci postupně dostanou k počátkům komponovaných ohňostrojů včetně slavného londýnského představení z roku 1749, ke kterému složil skladbu Feuerwerkmusik Georg Friedrich Händel.

Stálé expozice pak tradičně doplňují i časově ohraničené výstavy.

Určitě ještě stihneme expozici brněnského rodáka a jedné z největších osobností světové architektury Adolfa Loose, výstavu věnovanou 140. výročí zpřístupnění špilberských kasemat veřejnosti nebo přehlídku historických šperků, nazvanou Symboly vládců.

Na co se můžeme těšit?

Komplex Špilberku je natolik rozsáhlý, že současně s běžným provozem se vždy najde místo, které si zaslouží rekonstrukci k dokonalejšímu využití.

Takovým případem je například prostor obřích vodojemů z konce 19. století, které coby zásobárna vody pro vojenskou posádku už dávno ztratily smysl, najdou ho ale jako lapidárium Chrám kamene, kde budou vystaveny sochy, části kamenné výzdoby zaniklých staveb nebo unikátní náhrobky.