Určitě znáte ten „Karlův“ v hlavním městě, ale jedinečné a nostalgické mosty najdete i jinde. Kam se za nimi vypravit? Projděte se „suchou nohou“ po šesti z těch nejkrásnějších…

Víte, že jsou mosty označované jako „mladší bratři cesty“? A víte, kdy se mluví o mostě? Podle wikipedie je to tehdy, když jako dopravní stavba, která je delší než dva metry, převádí cestu přes překážku.

Cesta může být pěší, silniční nebo železniční. A překážkou se rozumí například vodní plocha (řeka, potok, jezero,…), terénní nerovnost (údolí, rokle, strž). Kratším „mostům“ se pak říká propustek.

Kamenný v Písku – nejstarší památka svého druhu v ČR

Postaven byl na pokyn Přemysla Otakara II. jako součást Zlaté stezky spojující české země s Bavorskem a Horními Rakousy ve druhé polovině 13. století. Do Čech se po něm přepravovala sůl, drahé látky, jižní plody, víno, koření; do Bavorska obilí, slad, med, sádlo a ryby.

V 18. století bylo zábradlí mostu osazeno barokními sochami: sousoší Kalvárie, socha sv. Antonína Paduánského, socha sv. Jana Nepomuckého a socha sv. Anny Samotřetí. Od roku 1998 jsou na mostě kopie všech plastik.

Jejich originály jsou součástí expozic Prácheňského muzea v Písku.

Jurkovičův v Novém Městě nad Metují

Není divu, že město s pohádkovým náměstím má i most jako z pohádky. Ale z náměstí ho neuvidíte. Skrývá se v zámeckých zahradách. Je dřevěný, pochází z roku 1911 a jeho autorem byl známý architekt Dušan Jurkovič, který se podílel na úpravách zámku.

Na počátku 20. století při přestavbě zámku v Novém Městě nad Metují nechali majitelé zámku bratři Cyril a Josef Bartoňové z Dobenína v letech 1909-1912 bývalý hospodářský dvůr přebudovat na květinový park a zrekonstruovali přilehlou zahradu.

Ke snadnějšímu přístupu z horní terasy do květinového parku s kašnou, jako vyhlídku i úkryt před nepohodou nechal Dušan Jurkovič postavit místo bývalé dřevěné lávky, vzpomínané již v 18. stol., krytý dřevěný most.

Podobně jako další Jurkovičovy stavby, tedy například Pustevny, lázeňské budovy v Luhačovicích či rozhledna v Rožnově pod Radhoštěm i zahradní most s domkem uprostřed připomíná valašské lidové stavby – anebo spíš perníkovou chaloupku?

Most v Podolsku – brána do nebe

Hlavní silnice z Písku do Tábora překonává hluboké vltavské údolí Podolským mostem. V době svého vzniku patřil k největším mostům v Evropě. Podolsko je rekreační oblastí na pravém břehu Orlické přehrady.

Původně tady býval poplužní dvůr a přívoz. Empírový řetězový most tu byl postaven v roce 1848. Od třicátých let 20. století vedly v Podolsku přes Vltavu mosty dva – původní řetězový a nový betonový. Stály nad sebou až do napouštění Orlické přehrady.

Empírový most byl přenesen do obce Stádlec, na Lužnici, kde slouží dodnes, i když především jako unikátní památka. V době svého vzniku patřil Podolský most k největším v Evropě a pro zvláštní vznosnost a lehkost byl nazýván branou do nebe.

Na předválečné výstavě v Paříži získal zlatou medaili a titul „le beau pont de l´Europe“, tedy Krásný evropský most. Dalšího ocenění se dočkal v roce 1939 na výstavě v Lutychu. Za války ho chtěli nacisté vyhodit do povětří, ale podařilo se jej uchránit.

Barokní v Náměšti nad Oslavou

Je to jeden z nejstarších mostů na Moravě. Říká se mu také „malý moravský Karlův“. Po Karlově mostě jde totiž o největší most v ČR s nejbohatší sochařskou výzdobou. Na Moravě není most, který by se mu bohatostí výzdoby rovnal.

Město Náměšť nad Oslavou se rozkládá po obou březích řeky Oslavy. Větší část města leží na pravém břehu, menší část s renesančním zámkem leží na břehu levém. Oba břehy jsou spojeny právě tímto barokním kamenným mostem.

Jeho balustrády jsou zdobeny dvaceti barokními sochami. Díky tomu je most památkou unikátní i v měřítku celé České republiky. V minulosti měl důležitou funkci spojovat zámek s vlastním městem. Na mostě a obou předmostích je umístěno dvacet soch: dvě dvojice plastik andělů (archanděl Gabriel, archanděl Michael, archanděl Rafael (anděl strážný), anděl od nebeské brány (strážce ráje).

Na pilíři je pak osm dvojic světců (například sv. Jan Nepomucký, sv. Anna, sv. František a další).

Duhový v Bechyni

Svým devadesátimetrovým rozpětím a výškou třicet osm metrů nad hladinou Lužnice skutečně připomíná oblouk duhy, kterou slunce zapomnělo v lužnickém údolí. Stavba mostu započala v roce 1924 a dokončena byla o 4 roky později, v roce 1928.

Pracovalo tady na 400 osob, z toho 17 kovářů a zámečníků, 56 tesařů a kolářů, 30 betonářů a zedníků, zbytek tvořili ostatní dělníci různých oborů. Ke stavbě bylo zapotřebí 2 200 m³ dřeva pro skruže a bednění, 2 500 tun cementu a 500 tun železa.

Nejkrásnější pohled na „duhu“, rozkročenou nad břehy Lužnice, je ze zámeckého parku nebo klášterní zahrady, na okraji strmého skalnatého srázu. Na mostě je silniční a železniční doprava. Elektrická dráha Tábor – Bechyně byla první elektrifikovanou tratí v Česku, navržená Ing.

Františkem Křižíkem. Je v provozu od 20. června 1903. Přijíždí-li dnes vlak od Bechyně, je povolen současný provoz automobilů. Přijíždí-li vlak v opačném směru od Tábora, je souběžný průjezd silničních vozidel zakázán.

Svatojánský v Litovli

Je nejstarším kamenným mostem na Moravě a zároveň třetím nejstarším mostem v České republice. Vede přes řeku Moravu a postaven byl v roce 1592, v období, kdy se litovelským měšťanům dařilo. Dodnes patří k nejkrásnějším stavbám ve městě.

Stojí na 6 pilířích a uprostřed mostu je socha sv. Jana Nepomuckého. O kvalitě stavebního díla svědčí skutečnost, že vydržel všechny povodně, které Litovel postihly. Dnes je určen pro pěší, cyklisty a jednosměrně i pro automobilovou dopravu.

Jeho osud mohl být zpečetěn na konci 2. světové války, kdy Němci na svém ústupu podminovali všechny litovelské mosty a chystali se je vyhodit do vzduchu. Delegace zástupců města se odhodlala okupanty požádat, aby byl tento skvost zachován.

Podařilo se a historický Svatojánský most byl zachráněn. Krása mostu nejlépe vynikne, když sestoupíte na jeho konci doprava (u informační tabule) ke zpevněnému kamennému břehu řeky.