Příroda je umělec, který nespěchá. Se svými díly si dává načas, výsledky její práce však nakonec stojí za to. Takový Grand Canyon, známý útvar ležící na jihozápadě USA, vznikal 6 000 000 let.

Těžko odhadnout, kolik vody zatím uplynulo v řece Colorado, která jej jako nástroj sochaře vytvořila.

Grand Canyon neboli Velký kaňon je 446 kilometrů dlouhý (jako kdybyste jeli z Plzně do Ostravy), v některých místech až 29 kilometrů široký (vzdálenost odpovídající cestě z Prahy do Kladna) a největší hloubka v něm dosahuje 1600 metrů (tedy stejně, jako je vysoká nejvyšší hora České republiky Sněžka).

Před objevením Ameriky Evropany bylo toto gigantické údolí obydleno domorodými Indiány. Obvykle je považováno za nejhlubší kaňon světa, ale tento primát mu nepatří.

Měření se různí, podle některých jsou nejhlubší peruánští Huascarán a Colca nebo jeden z čínských kaňonů, který na důkladnější probádání teprve čeká. Některé prameny dokonce za kaňon považují i Atlantský oceán. Každopádně Grand Canyon je zcela jistě nejpopulárnější.

Červené údolí

Z Grand Canyonu dýchá prastará historie naší planety. Jsou tu totiž odkryty prvohorní, ba i starohorní vrstvy hornin. Kdysi v dávných dobách zde byla velká jezera.

Vodní eroze udělala své a odkryla mnoho geologických jílových, pískových a kamenných vrstev, což vytváří charakteristickou strukturu tohoto útvaru s převažujícími odstíny červené.

Geologická vrstva na dně kaňonu je stará dvě miliardy let, je tedy doslova rájem pro geology.

Eroze a sesuvy s dalšími přírodními pochody neustále proměňují tvář zdejší krajiny a hloubku i šířku kaňonu. Zdvih plošiny však nebyl stejnoměrný, a tak je část na sever od řeky o 300 metrů vyšší než část jižní.

Teploty v severní části jsou průměrně nižší, protože ta je ve vyšší nadmořské výšce, až kolem 2400 metrů. Během zimních měsíců jsou v celé oblasti běžné vysoké sněhové srážky, byť se Arizona nachází na stejné rovnoběžce jako severní Afrika.

Nepřekonatelná bariéra

Neobvyklá přírodní scenérie odedávna přitahovala pozornost lidí. Už před příchodem Evropanů zde žili Indiáni, kteří oblast obývají dodnes.

Prvními Evropany, jimž se naskytla možnost Grand Canyon spatřit na vlastní oči, byli Španělé v roce 1540. Moc velkou radost z něj však asi neměli, kaňon pro ně představoval zásadní překážku při jejich cestě za bájnými indiánskými nalezišti zlata.

Po několikatýdenním průzkumu se vyhladovělá výprava musela obrátit a vrátit se zpět.

Indiánské území

Na důkladnější průzkum kaňon čekal až do roku 1893, kdy sem se svým týmem dorazil americký veterán John Wesley Powell. Ten dokonce se svými muži sjel na pramicích divoké peřeje v kaňonu.

Ovšem tři členové výpravy za nebezpečný výlet zaplatili životem, když je zavraždili Indiáni, kteří bílé muže nijak zvlášť v lásce neměli.

Informace, které expedice přinesla, veřejnost uchvátily natolik, že ke Grand Canyonu začaly brzy proudit houfy turistů. V roce 1893 zde pak byla zřízena přírodní rezervace, později i národní park.

Dnes část kaňonu spravuje domorodý kmen Hualapajů. Ti se podle amerických zákonů nemusejí přizpůsobovat pravidlům vládnoucím v národním parku.

Vzhledem k tomu mohou na jejich území například létat vrtulníky pod úrovní skalních stěn, což je v jiných částech zakázáno. Řada dobrodruhů tuto možnost s oblibou využívá.

Atrakce pro 5 000 000

Grand Canyon je v současnosti velmi vyhledávanou turistickou atrakcí. Ročně jej navštíví 5 000 000 lidí. Zvláště oblíbený je rafting na dně kaňonu. To je dostupné pěšky, na hřbetě mul nebo i na výletních lodích.

Pěší túry dolů k řece jsou však určeny pro zdatné turisty, kteří mají dostatečnou fyzickou kondici.

Výpravy trvají jeden i více dní a nejsou oficiálními představiteli parku doporučovány kvůli velkým vzdálenostem, velkému převýšení i možnosti přehřátí organismu, protože v dolní části panují vyšší teploty.

Však také více než 50 lidí zde zaplatilo přeceněním svých sil životem, dalším se stal osudným pád do hluboké propasti.

Prošli byste se po skle?

Od roku 2007 má Grand Canyon novou turistickou atrakci plnou adrenalinu. Je jí vyhlídková plošina se skleněnou podlahou zvaná Skywalk. Lávka má tvar podkovy, která vyčnívá do prostoru do vzdálenosti 20 metrů od skalního okraje.

Lávka leží ve výšce 1220 metrů nad údolím řeky Colorado, bylo na ni spotřebováno 90 tun speciálně tvrzeného skla z Německa.

Plošina snese podle konstruktérů zatížení odpovídající hmotnosti nejméně 70 letadel typu Boeing 747, přesto vkročení na ni vyžaduje nemalou dávku odvahy.

Vstupné na lávku stojí v přepočtu kolem 580 korun a turista dostane i speciální návleky, aby se sklo na podlaze nepoškrábalo.

K vyhlídkové plošině je nejlepší cesta buď z Las Vegas v Nevadě, nebo z arizonského Kingmanu po dálnici 93.

Foto: Shutterstock