Jméno architekta Dušana Jurkoviče bylo vždy nejen zárukou kvality, ale také symbolem umělecké originality, vycházející z lidových tradic. To vše umělec dokázal i na jednom z nejposvátnějších míst na našem území.
Mariánské poutní místo v Hostýnských vrších má tradici už od dob středověku. Hora Hostýn má dva vrcholy a na jižním, o něco nižším, byl v polovině 18. století dokončen poutní chrám s kaplí sv. Jana Sarkandera.
V roce 1900 byla na vrchol sousedního severního kopce vybudována křížová cesta. Tvořilo ji osm hrubě opracovaných kamenných podstavců, nesoucích terakotové reliéfy v dřevěných rámech, dalších pět zastavení pak přestavují kryté kaple různých stavebních slohů.
Poslední, čtrnácté zastavení bylo ztvárněno jako malá románská rotunda u hřbitova pod vrcholem kopce. Zdálo se, že poutní místo má dostatečně důstojnou novinku.
Jenže se začaly objevovat hlasy, podle kterých nová křížová cesta není dostatečně krásná, zastavení jsou příliš blízko u sebe a vůbec je všechno příliš konvenční.
„Celé témě překrásné hory Hostýn znešvařuje nyní křížová cesta, jejíž reliéfy jsou prací šablonovitou a kaple, kterými se přikrývají, svou sprostou bezduchou hranatostí přímo urážejí, každý venkovský stolař by mohl být jejich stavitelem,“ kritizoval tehdy křížovou cestu například list Nový život.
Křížová cesta vedle křížové cesty
A tak se Matice svatohostýnská rozhodla pozvat odborníka, který by vše posoudil a napravil. Volba padla na architekta Dušana Jurkoviče, který už v té době měl za sebou obdivovaný komplex staveb na Pustevnách a lázeňské domy v Luhačovicích.
Ve své tvorbě vycházel z lidových motivů, což byla pro vytvoření křížové cesty také potřebná kvalifikace. Vypracoval plány nové křížové cesty, která měla vést o něco východněji než ta původní. Na budování své křížové cesty Jurkovič osobně dohlížel.
Vytvořil deset otevřených kapliček se zadní stěnou z kamenných kvádrů. Lomenicové štíty byly bohatě zdobené řezbami a barvami, jak už bylo vždy u Jurkoviče zvykem.
Keramika vydrží víc než sklo
Dušan Jurkovič nespoléhal jen na své umění. Ke spolupráci si pozval předního moravského malíře Jožu Úprku, který pro větší trvanlivost obrazů na povětrnosti zvolil novou techniku malby na skle.
Předpoklad, že tato technika bude kvalitnější, se ale neosvědčil, a tak za pár let bylo nutné obrazy vyměnit.
Tentokrát se tohoto úkolu ujal další z moravských velikánů své doby Jano Köhler, uznávaný tvůrce mozaik a fresek, proslulý svými monumentálními realizacemi v architektuře.
Novou výtvarnou podobu dostávala křížová cesta v průběhu let 1912 až 1933 a díky využití keramické řezané mozaiky odolává času podstatně lépe
Vystoupat můžeme až na rozhlednu
Jurkovičova křížová cesta s Köhlerovými mozaikami vychází od poutního chrámu a míří podél lesa na sever. Zpočátku klesá, ale od VIII. zastavení začíná opět stoupat.
Schodiště pak přivede poutníka na terasu s XI. zastavením, o kousek výš pak čeká místo, které poněkud vybočuje z celého stylu. Zastavení číslo XIII je totiž jediné, kde se dochovala původní Úprkova sklomalba.
Poslední zastavení je pro obě křížové cesty společné – malý hřbitůvek a rotunda s kaplí Ježíšova hrobu. Návštěvníci ale mohou stoupat dál, protože zbývá už jen kousek na vrchol Hostýna s kaplí sv.
Kříže a rozhlednou, vybudovanou na počest návštěvy císaře Františka Josefa I. v roce 1897. Po druhé světové válce byla rozhledna dlouho nepřístupná, turisté se na ni dostali až po opravách v roce 1987. Celková rekonstrukce na počátku nového tisíciletí přinesla zpevnění obvodového pláště, obnovu dřevěné nástavby i ocelové konstrukce a oken.
Na vyhlídkovou plošinu ve výšce 12 metrů se dostaneme po 63 schodech, Zatímco za císařových dob měřila rozhledna 27 metrů, už v době 1. světové války byla z bezpečnostních důvodů snížena, a tak dnes měří jen 15 metrů. Snížení výšky ale nijak neubralo úchvatnému výhledu.
